Recenzie (104)
Tri billboardy kúsok za Ebbingom (2017)
Dal bych pět, ale ta trapně animovaná srna a celá ta prvoplanová scéna, byla jak z jinýho filmu. Jinak krása střídá nádheru. Radost přináší vykreslení figur i jejich motivace, napětí do samýho konce, i pocta westernům.
Fargo (1996)
Čistá filmařina, postavená na skvělých dialozích
Bridgertonovi (2020) (seriál)
Čert vem černochy a asiaty v rolích evropských šlechticů 18. století. S dobrým režisérem a rafinovaným scénářem bych byl na takovou bizarnost klidně přistoupil, jenže nic z toho se tady neděje. A když chcete hrát kostýmní podívanou nemůžete to dělat s rozpočtem 100$ a nasadit hercům trapný silonový paruky. Jestli tenhle paskvil Amíky neuráží, tak pánbů s nima a s celou naší civilizací.
Půlnoční nebe (2020)
Hvězdička za vesmírný animace. Jalový herecký výkony, kterým nepomůže scénář a režie. Z postav zbyly jen neživotní paňáci s emoční škálou od laskavého humoru po sentiment. Spoiler: zbytečnější scénu, kdy umře jedné z členek posádky jsem dlouho neviděl. Kdyby ta postava, ani nevím jak se jmenovala, nebyla ve filmu už od začátku, vubec nic by se nestalo a možná by to film zkrátilo na přijatelnější míru. Chjo. Ztracenej čas s posádkou Mirků Dušínů.
Gravitácia (2013)
Formát 90 minut měl něco do sebe a Gravitace to potvrdila. Ani minuta navíc. Sandra hraje ukázněně, Georg vystihuje přesně typ cílevědomého profíka. Střihač je génius a trikovej mistr jakbysmet.
Votrelec ³ (1992)
Chvílema jsem měl pocit, že na režisérský židli sedí Tim Burton.
Sliedič (2014)
Jackovy vypoulený oči.
Sešli se v Istanbulu (2020) (seriál)
Příjemný překvapení. Scénář, výkony herců, kamera, nemoralizování, ujetá old fashion hudba. Trochu jinej obrázek Erdoganova Turecka a hlavně pohledem zevnitř. Žadný severoevropský ubrečený dojáky o chudácích z Orientu. Každá postava je životná ve svých kladech a záporech, scény se budujou pomalu, ale pečlivě, takže účinek zvratů překvapuje v nečekanejch pointách.
Život před sebou (2020)
Příjemnej film v mnoha ohledech. Zaprvé Sofie, zadruhé výkon hlavní dětské role, zatřetí stopáž na 90 minut, to se už jen tak nevidí (a ke sdělení to zcela stačí), klasický film v tom lepším slova smyslu.
22. července (2018)
Filmařský průměr. Nejzajímavější je tribunál vedený s tím cvokem. Rekonvalescenci zraněnýho kluka jsem přeskakoval a klidně to mohlo být o to kratší.