Naovy

Někdy si užívám na filmu jeho skvělou vizuální stránku a někdy dokonale odvyprávěný příběh. Málokdy se podaří skloubit oboje dohromady (I když někdy přece jen). Pro mě byl v tomto filmu příběh slabší, ale vizuální stránka mě naopak tak uchvátila, že jsem na to v kině úplně zapomněl. Myšlenka za filmem byla silná, i když už mnohokrát předtím lépe odvyprávěná, ale nikdy ne lépe zobrazená. Netušil jsem, jak mi dokáže jeden způsob vnímání nahradit jiný. Tím, že mě Cameron vrhl na Pandoru a mohl jsem ji s otevřenými ústy obdivovat osobně, nastartoval moji fantazii do neuvěřitelných mezí a příběh mi již nadále nechyběl, protože jsem byl tam a sám jsem si ho prožíval. Musím říct, že můj prožitek byl ohromný, asi se mi osobně líbila víc i první část, kde jsem se mohl proměnit v dítě a divit se a objevovat. Bitva nebyla špatná, ale pro mě znamenala spíše přechod k závěru, který dopadl přesně tak, jak jsem očekával, ale nic mi to na něm nezkazilo. Nebude to rozhodně film, ke kterému bych se vracel, abych si s hrdiny zopakoval oblíbené hlášky a kochal se povedenými dialogy, možná už ani další sledování mimo kino nebude nikdy ono, to ale nemění nic na tom, jaký na mě film zanechal první dojem...a ten se špatně přebíjí.

Často tu padá, že tohle nemá s SG-1 nic společeného a do vesmíru SG to prostě nepatří. Ano, opravdu to má s původním seriálem pramálo společného, ale já jsem rád, že se autoři snažili o něco jiného. Proč by to nemělo patřit od vesmíru SG? Proč by nemohl být různorodý místo dalších a dalších klonů SG-1? Pokud chci znovu vidět Jacka a něco v jeho stylu, tak si prostě znovu pustím SG-1 (nebo možná i Atlantis:) ) Snažil jsem se k seriálu od začátku přistupovat beze všech předsudků a prostě si užít, co přijde. Stále samozřejmě chápu, že i přesto se styl seriálu nemusí mnohým líbit a názory těch, kteří se rozhodli opravdu podle svého vkusu oproštěni od srovnávání s SG-1 a SGA, uznávám. Chybou možná byl také pomalý nástup, motiv pouhého přežití na začátku mnohým nestačil, seriál se snažil hrát psychologicky a přesto byl nějakou dobu problém opravdu si oblíbit nějakou postavu. Já jsem začátky sledoval bez velkého nadšení, ale rozhodně se zájmem. A byl jsem moc rád i za postavy Roberta Carlyle a jiných ne zcela sympatických členů posádky. Nemám totiž rád, když je něco příliš černobílé (a nebo jen bílé) a jsem smířen s tím, že ne všechny postavy si zcela zamiluji, ale to neznamená, že mi seriál právě ony nebudou zpestřovat. Každopádně sžití s postavami přišlo až později a vůbec v první sérii se SGU teprve hledala a byl to občas tak trochu stále chaos. Naštěstí pro mě jsem si i to dokázal užít a s přechodem do druhé série jsem si to užíval ještě víc a zvlášť poslední díly už jsem jel plně na vlně nadšení. Pro mě druhá série SGU byla právě takovým sci-fi sriálem, jaký se mi líbí. Pokud jste seriál ještě neviděli, zkuste se na něj podívat, bez předsudků a očekávání, možná po chvíli znechuceni odpadnete, ale možná spolu se mnou budete na konci pohnutě říkat We'll see on the other side:)

Dalo by se to označit za kýč?…z určitého pohledu asi ano. Ale dle mého názoru může i kýč být perfektně provedený. Západ slunce nad mořem je také kýč a stejně je to nádhera…a já mám někdy kýče prostě rád:) Scenérie jsou překrásné, Toma Cruise příliš nemusím, a přesto mu zde nemůžu nic vytknout, boje jsou ve své nejskutečnější podobě (možná jsem mírně ovlivněn jako někdo, kdo také občas máchá mečem), samurajský život je prostý, vázaný tradicí, a přesto chutná opojně. Nemám rád, když mi někdo násilím tlačí slzy do očí, ale tento film mě dostal i emočně a to zcela nevtíravým způsobem. Pomohla k tomu určitě i dokonalá hudba. Když jsem ještě chodil na iaido, nejvíc nových žáků se přihlásilo poté, co tento film vyšel – nedivím se jim.

Improvizace je něco jiného než připravené skeče a nelze jí posuzovat stejným měřítkem. Když jsem si poprvé plně uvědomil, co v pořadu účastníci podstupují, přišlo mi to hned veselejší. Možná teď budu označen za primitiva, ale u pár her jsem se válel smíchy a u ostatních jsem se alespoň bavil. Díky tomuto pořadu jsem si oblíbil Ondřeje Sokola, který je ze snažící se čtveřice jasně nejlepší a musím ocenit jeho nadání. I Michal Suchánek mě občas překvapil, i když jeho humor zůstává stále příliš obhroublý. Zcela vzadu stojí Richard Genzer, který za ostatními zaostává a jeho největším příspěvkem je neutuchající smích. Ale smích, jak víme, je nakažlivý. Možná by stálo za úvahu nasadit místo GS nějaké neokoukané mladé talentované herce, protože Genzer a Suchánek jsou v Čechách již tak provaření, že sklidí kritiku, jen co diváci spatří jejich obličeje. Ale rozhodně bych tento pořad nezavrhoval, nápad je to zajímavý a improvizace je o tom, že nikdy nevíte, co z toho vyleze.

Viděl jsem to kdysi úplně náhodou a asi už nikdy nezapomenu, jak Steve Buscemi zadupává v úvodní scéně cigaretu o podlahu baru a co následuje potom. Moje hodnocení bude nejspíš dost subjektivní, ale na tento film nedám dopustit a tenkrát jsem ho uměl celý nazpaměť. Hlášky jsou tu opravdu břitké a film je jimi prošpikovaný, akční scény jsou svižné a nad jejich absurditou se člověk i zasměje. Hudba se k filmu taky skvěle hodí. Přestože z Banderase charisma přímo odkapávalo a Salma Hayek byla neuvěřitelně sexy, tak Steve Buscemi a obsluha baru byly moje nejoblíbenější postavy, proto možná po jejich smrti atraktivita filmu trošičku klesla a druhá polovina se i stylem od první dost lišila. Naštěstí to do konce filmu nestačilo dojít až tak daleko, že bych byl zklamaný a šílený akční závěr jsem si užil. P.S.: Pokud se díváte na film s dabingem, věřte, že je jich hned několik a tomu prvnímu nesahají ty ostatní ani po kotníky.

Ani já se nemůžu nepřidat v chválení Edwarda Nortona, protože po zhlédnutí tohoto filmu se zařadil nekompromisně na vrchol mého žebříčku nejlepších herců. Nejvyšší hodnocení filmu nedávám proto, že nebýt tohoto výkonu, film by pro mě byl spíše průměrný a téma by mě nedokázalo zcela oslovit. Takto však na film jen tak nezapomenu a na konci mě nepříjemně (ale zároveň okouzleně) mrazilo.

Překvapilo mě, že film se odehrává více mimo Zemi než na ní. Sice je Thor postava ze severské mytologie, ale zároveň to má být jeden z Avengers. Počítám však, že Thora si na Zemi užijeme právě v nadcházejících The Avengers, a tak mi to ani trochu nevadilo. Asgard byl udělán zajímavě a člověk se alespoň mohl nadýchat trochu z těch cizích světů. Také akčních scén bylo méně, než by se dalo u Marvela očekávat, možná byly i hůře zpracované, než u předcházejících komiksových filmů, naštěstí se na oplátku herci snažili o to více hrát. Z Chrise Hemswortha se vyklubal opravdový sympaťák a při pohledu do jeho očí dívky v kině omdlévaly, Tom Hiddleston jako Loki předvedl úctyhodný výkon a k Stellanu Skarsgårdovi se ani nemusím vyjadřovat. Jediným mírným zklamáním pro mě byla Natalie Portman, jejíž postava mi přišla sice jako vždy kouzelná, ale zároveň příliš nevýrazná a více jsem se bavil u hlášek Kat Dennings coby její asistentky. Celkově ve mně film nechal příjemný dojem a budu se těšit, až se s jeho hrdiny potkám znovu (jelikož scéna po titulcích spolu s obsazením v Avengers napovídá, že tu bude jistá dějová návaznost)