Naovy

Asi začínám přicházet na chuť anglickým seriálům. Anglický humor mi nebyl nikdy úplně cizí, ale teď začínám sledovat takové seriály, které bych sám od sebe nečekal...a líbí se mi. A Misfits patří rozhodně mezi ně, dokonce bych řekl, že jsou jakýmsi jejich završením. Tenhle seriál se totiž diametrálně liší. Neni zde ani tak určující, že jde o lidi se superschopnostmi, jako to, jací ti lidé jsou a v jakých situacích se vyskytují. Ježíši, co je tohle za partu?! Dej si na ní bacha nebo to s tebou nakonec taky špatně dopadne! A dopadlo:) Taková paka aby člověk pohledal. Říká si, že to snad ani není možné a přitom, když odhlédne, do jakých extrémů jsou hnáni, tak zjistí, že se aspoň jednomu trochu podobá. Na jednu stranu vám mohou být nesympatičtí a na druhou stranu si je oblíbíte a nedokážete se od nich odtrhnout. Nádherné charaktery, nad tím si musí jeden až zaplesat. V ději se střídá šikovně napětí s humorem a realitou dnešní společnosti. Nutno ale říci, že zde víceméně není žádná silná hlavní dějová linka. V první sérii se všechny hrdinské skutky našich oblíbenců smrskávají na to, aby se vylízali ze všemožných průšvihů, do kterých se dostávají. Ta u mě dopadla na výbornou. V druhém dějství už máme i trochu hrdinského tajemného nádechu v podobě mystického cizince, který je ale úspěšně rozkládán nehrdinským nádechem hlavních postav. Tato série přináší zajímavý prvek, svým hrdinským pohledem se přibližuje tomu, čemu se předtím posmívala, a ve svém nehrdinském pohledu naopak přichází nadsázka takových rozměrů, že někomu může až uvíznout v krku. Pro někoho možná může být nestravitelná jedna nebo druhá stránka, já jsem pozřel obě ve smrtící míchanici a musím říct, že mě to málem roztrhalo. Bylo jasné, že druhá série musí projít oproti první nějakou změnou, a mě tedy ta změna nezklamala. Také jsem nevěřícně zíral na záporáky jako mstitel z počítačové hry, chlápek ovládající mlíko či Ježíš:) No ježiš, ale sem to prostě nějak patří a nakonec jsem se u toho skvěle bavil. Misfits si pro mě udělali nezaměnitelný podpis. Trochu akorát nevím, jak být nadšený ze závěru druhé série, kde tvůrci rozdali zcela nové karty, ale na druhou stranu jsem zvědavý, s čím teda v té třetí přijdou...

Tomuto seriálu musím nechat, že na začátku jsem si ně něm udělal závislost, na jakou si nevzpomínám u žádného jiného. Pohltilo mě to se vším všudy a vyplivlo až za hodně dlouhou dobu. Možná proto, že mám rád takovéto tajemné věci, kde dostáváte jen dílky skládačky, postupně se vám odhalují kousky příběhu a všechno to do sebe pomalu zapadá a vy jste rád za každé dvě částečky, které k sobě pasují, až nakonec s nepopsatelným pocitem leží to dílo před vámi celé. Dobře, ten konec tak trochu neplatí, protože závěr první série mohl být pro mě o malinko lepší, ale špatný rozhodně nebyl a já si užil už to předešlé skládání. Za to jakou tvůrci umí udělat mysteriózní atmosféru a pak jí gradovat, za to tleskám. Bohužel seriál, jak už tomu často bývá, začíná po první sérii klesat, až se dostává tam, kde by mohl být rád, že mu dám tři hvězdy. Nebudu si však kazit to nadšení z něčeho, co mě tak dokonale strhlo a dám maximální hodnocení za první sérii s tím, že na ty ostatní se přeci nemusím dívat a taky se k nim vracet nejspíš nebudu.

Pojmu tento komentář tak trochu jako čtenář knih. Jako takový jsem byl opravdu nadšený, když jsem se dozvěděl, že se tohle bude filmovat a těšil jsem se...no šíleně. Často si u knih říkám, jak by se to nejlépe přeneslo na plátno, a u téhle mi bylo jasné, že film by tomu nesvědčil. Kdo by však dokázal vytvořit seriál s tím správným duchem? Leda tak HBO...a bác ho:) A musím říct, že se tohoto úkolu ujali opravdu na jedničku. Prvním velkým plusem je pro mě obsazení, podle mého názoru skvělý výběr herců vzhledem k charakterům postav. Stačilo mi je pomalu jen vidět a toho, koho jsem si měl oblíbit, jsem miloval a toho, koho jsem si měl zhnusit, jsem nesnášel. Sex a nasílí se do seriálu hodí, někdy je to však opravdu až moc samoúčelné. Co se týká ukecanosti, kniha je ukecaná ještě mnohem více, buďme rádi, že autoři seriálu nejsou zažraní do heraldiky tak jako pan Martin. I chybějící bitvy postrádáme z velké části také v knize, autor se zde nejspíš držel zlatého pravidla spisovatelů "Co neumíš popisovat, nepopisuj!" Přesto je jich tam stále o něco víc než tady a důvod je jednoduchý - rozpočet. I tvůrci seriálu se vyjádřili, že by je tam rádi měli, stejně jako více větších zlovlků a další věci. Ale myslím, že s prostředky, které měli, si poradili výtečně. Uvidíme, co nám nadělí druhá série. Po vyslechnutí rozhovoru s Martinem, kde řekl, že konec ságy si představuje jako planinu pokrytou hrobkami, kde se prohání chomáč suché trávy, se tak trochu bojím, aby se ona nepředvídatelnost týkající se úmrtí hlavních postav nestala pouhou rutinou. Líbí se mi to (zatím), ale pane Martine, zabíjejte je v budoucnu pouze tehdy, když bude opravdu důvod a nedělejte z toho pouhé plnění kvóty, máme jen jedny nervy:)

Tento film mě nutí psát místo komentářů nějaká rádoby moudra. Pokud tedy nemáte právě chuť na chvíli přemoudřelého filosofování, přepněte jinam:) Film mi totiž přivodil myšlenku, do jaké míry také žijeme uzavřeni v nějaké uměle vytvořené show...ne jen kvůli tomu, co do nás hustí reklamy, ale celkově kvůli pocitu, že abychom zapadli do dnešní uměle vytvořené společnosti, musíme se takhle chovat, takhle vypadat, takhle myslet... Ale nebojte se, pokud by jste se náhodou chtěli za každou cenu odlišovat, máme tu připravený rebelantský šuplík, kde najdete, jak se na to obléct, jak se chovat a jak myslet. A stejně jako ve filmu jednou zjistíte, že je něco špatně, ale nevíte co...jen víte, že to tak je. A tak se pomalu stává naším největším úkolem zjistit, co my sami vlastně doopravdy chceme. Setřást ze sebe nalepené myšlenky všech ostatních, které z nás dělají něco, co nejsme, a najít si svoje Fiji. A až zjistíme, co pod tím vším jsme doopravdy my a naše přání, tak si za nimi jít. Tak tím jsem se pro dnes myšlenkově vyčerpal:)) Dobré ráno, a pokud bychom se zde na ČSFD již neviděli, tak i dobré odpoledne, dobrý večer a dobrou noc:)

Nevzpomínám si na žádný jiný seriál, u kterého bych měl takové problémy popisovat svým přátelům, co se mi na něm líbí. Normálně přijdu plný nadšení a začnu chrlit jeden důvod za druhým, zde jsem přišel plný nadšení a začal: "Teď se dívám na jeden dobrý seriál..." Vycházení horkého vzduchu. "A o čem je?" Hmm. "No je to o jednom takovém blbcovi, neřeknou mu tam jinak než čurák a nebo kokot." "Aha" "Ale není to tak strašné, jak to zní, je to fakt sranda a nakonec si ho oblíbíš. Je to anglický..." "Jasně, dík za doporučení." Možná to bude i tím, že já sám jsem tomu na začátku moc nevěřil a ještě uprostřed prvního dílu si říkal "U tohodle se mám jako bavit?" Pak jsem překonal všechno snobství v sobě a připustil si, že se dokážu bavit i u něčeho, co vypadá na první pohled tak primitivně. No možná i na druhý, na třetí, čtvrtý, pátý...ale pak už se do toho prostě musíte dostat. A jak tomu dáte šanci a začnete myslet koulema, jste ztraceni!:)

Laskavý film o mimozemšťanovi a nebo taky bláznovi, záleží jen na nás, čemu chceme věřit. Viděl jsem ho už dávno a zůstala mi z něj právě jen tato vzpomínka. Teď jsem ho viděl znovu a musím dát za pět, i když ta jedna věta pořád zůstává. Film do nás nehustí své poselství přehnanou psychologií či mrazivou hrůzou, své myšlenky nám předává vlídně a přitom si nehraje na nic, čím není. Nestrká nám do hlavy násilím ani své pravdy, ani emoce, ale ony se stejně dostaví. Mohlo by se zdát, že bez všech tak oblíbených prvků, jak udržet diváka v křesle, bude film nudit...možná někoho. Ale já jsem vydržel od začátku až do konce a nenudil se ani chviličku. Milé, vtipné, k zamyšlení...a na konci jsem si jako u mála takto dvojsmyslných filmů uvědomil, že nepotřebuji odpovědi na otázky a zůstal ve mně jen příjemný pocit.

Rozhodně filmový zážitek. Byla to jízda od začátku až do konce. A to byl možná i jediný pořádný problém. Přišlo mi, jako kdyby se do filmu mělo vměstnat tolik děje, kolik se ho tam nikdy nemůže vejít. Některé scény byly brilantní, zvláště Michael Fassbender a Kevin Bacon byli skvělí, jak už zde bylo zmíněno, ale než jsem se stačil pořádně nadýchat té atmosféry a užít si všechno, co nabízí, už se jelo dál. Nezastavujeme, máme zpoždění! Právě proto se musím sklonit před tím, kolik toho tyhle rychle se střídající momenty nabízely. Dávka emocí byla na takové vražedné tempo také slušná. Zůstává mi tu jen otázka, jestli by to všechno nebylo i na několik filmů. Ale užil jsem si to parádně a to je hlavní, zatím 90,1%:)

Film má především skvělou atmosféru, která vás bude po celou dobu nahlodávat uvnitř vás samého a ptát se vás, kolik z okolního světa je jen to, co si sami vytváříme. Její postupné budování jako kdyby ze mě samotného dělalo schizofrenika a byl jsem postupně úspěšně rozkládán. Zážitek to určitě byl, nejsem však schopen říci nakolik příjemný. Každopádně mě Scorsese nejspíš dostal tam, kde mě chtěl mít...aby mě vzápětí zklamal. Ten závěr mi nějak nesedl. Je to můj osobní pohled, ale po celé té strašné piplačce odezněl konec nějak do prázdna...

Westerny mám rád jako takové a tento se navrch řadí mezi mé nejoblíbenější. Kdyby jste se mě ptali čím to, čím se například liší od Tenkrát na západě, v kterém se dá dozajista najít větší umělecká hodnota, řekl bych vám jedno - je lidský. Hlavní hrdinové jsou jenom lidé, jsou odlišní a uvěřitelní, se svými přednostmi a chybami a místo házení drsných výrazů se občas rádi zasmějí. S touhle partou pistolníků se budete cítit příjemně a budete mít pocit, jako kdyby jste mohli být mezi nimi a užívali by jste si to. Viděl jsem i Sedm samurajů a musím přiznat, že tato westernová verze mi přirostla k srdci víc. Nezapomeňme na magnificentní hudbu a již nic nebrání nasednout na koně a vyrazit vstříc dobrodružstvím. Navíc Vinovu hlášku o nahém muži skákajícím do kaktusů "Prostě mu to přišlo jako dobrý nápad" zhusta používám:)

Jeden z nesmazatelných okamžiků mého života - hory, večer, rodiče odchází do občerstvovacího zařízení a nechávají partu dětí dívat se na televizi. A co že to tenkrát dávali?...I když jsem tenkrát nemohl tento film vnímat v plném rozsahu, již tehdy se zapsal do mé paměti a nikdy jsem na něj nezapomněl. Vracel jsem se k němu trochu s obavami, přeci jen si nechcete zkazit hezkou vzpomínku na dětství tím, že jí přepíšete zklamáním. To se naštěstí nestalo. Děj je sice jednoduchý, ale perfektně natočený a zahraný. Jestli se vám film dostane pod kůži, asi záleží i na vašem pohledu na svět. Dobře si uvědomuji, že ten můj by někdo mohl označit za mírně naivní. A tak je na tomto mírně naivním filmu něco, co mě pokaždé uchvátí. "Tady ti bude dobře, Leone." Shape of my heart je jedna z mých nejoblíbenějších písniček a myslím, že dojem z filmu perfektně umocňuje.