Trainspotter

Napadá mě pouze jedno: kéž by tento film neměl nikdy reálnou předlohu. A napadá mě i druhé: to, že mě napadlo to první, znamená, že film Lidice hraje prvoplánově na citovou strunu. A napadá mě i třetí: těch 70 mega bylo ve výpravě filmu docela vidět a rozhodně se Lidice mohou směle vyčlenit mimo současnou lehce trapnou českou komerční tvorbu.

Ja som PITBULL - teriéér. Pestrobarevné, rozverné, nespoutané, namachrované dílko s výživnou cikánskou hudbou a úsměvnými hláškami. To je všechno bezva, ale funguje to jenom v detailech, kdy se vzpomíná, co za cool hlášky ve filmu zazněly, to se člověk zasměje mnohem víc, než při sledování celého filmu, který ve své podstatě už tak dobře nefunguje. Ale jinak to bylo fajn:) AR: 1,85:1 - Sférické objektivy

-Kdo jsi? -Jsem Smrt. Přestože jsem nebyl doposud konfrontován s filmy švédského velikána Bergamana, stejně tak nejsem a ani nechci být věřící člověk, rozjímání na životem, jeho slastmi i strastmi, a smrtí v severském stylu se mě docela dost dotklo. AR: 1,37:1 - Academy Ratio

-Co znamená to O? -Nic Dost možná nejpovedenější Hitchcock, jakého jsem měl dosud možnost vidět; thriller se vším všudy: Cary Grant alias Roger Thornhill alias George Kaplan měl charisma na rozdávání, smyslná Eva Marie Saint alias Eve Kendall, zachycená na plných pastelových barvách Technicoloru ve formátu VistaVisionu, mě se svým neskutečným šarmem dokonale odvařila, stejně tak sám velký Alfred H. podtrhnutý Ernestem L. a Bernardem H. Už jen ty originální úvodní titulky, propracované pohledy kamer (tohle říkám poslední dobou často, ale staří mistři to prostě měli nenamakanější) a správně charakteristická zápletka příběhu... AR: 1,85:1 - Hitchockův oblíbený VistaVision

Filmařsky bezmála dokonalé, avšak místy docela ukecané. Famózní závěr a skvěla kamera s neméně perfektní stínohrou. OW byl fakt kádr. AR: 1,85:1 - ořez akademického formátu negativu

-Co chceš? -Chci tě zabít. Moje první zkušenost s Orsonem Wellesem a napoprvé za pět! Skvělá noir zápletka, dechberoucí nájezdy a pohledy kamer a ze záběru na žebřík na mě šlo větší vertigo než v Hitchcockově zvonici na schodišti. AR: 1,37:1 - Academy ratio

-Jak se jmenuju?! -Cože? -Jaký je moje jméno, ty svině?!!! - Michelle. Americkej jablkovej koláč to odstartoval a zároveň definoval žánr "teenagerská komedie". American Pie #1 by se dal považovat za první díl jedné velké rodiny teenfilmů a víme jaký bývají pokračování, tohle je pořád ještě dobrý.

-Musím už jít. -A proč? -Nasral jsem si do kalhot. Docela se zadařilo, ono by to skoro fungovalo i jako samotný superhrdinský snímek s notnou dávkou nadsázky. Potěšila produkční přítomnost klasika Davida Zuckera, který tam protlačil pár svých vtipů nepostrádající jeho rukopis (ano, mám na mysli katapultovaného Stephena Hawking ze svého kolečkového křesla). Rozhodně to je ten lepší kus ze současného pokleslého žánru přiblblých US komedií, které sázejí hlavně na humor vycházející z vlastní trapnosti. Míra smíchu: 7/10 - chvílemi jsem se smál jak debil. AR: 1,85:1 - Spherical lens

Po Cloně druhý film v jediném (silvestrovském) večeru založený na peripetii s fotografováním, tentokrát s mixem řezničiny, skvělé obrazové stylizace a trochou krvelačných potvůrek. Kamenná tvář Vinnieho Jonese opravdu způsobovala zřejmé mrazení v zádech, stejně jako vždy působicé poblikávající světlo pozdního metra řítícího se potemnělými tunely na červenou. Docela jsem ale nepochápal, jak zázračný foťáček a film to mohl mít, že mu v noci bez jakéhokoliv zábleskového zařízení mohli vyházet tak krásně exponovaný fotky. Míra strachu: 5/10 - mráz běhající po zádech. AR: 2,35:1 - Super 35

Ze začátku docela nuda s náznaky totální fraškovitosti, až to nakonec vygradovalo k docela příjemně nepříjemnému konci. Ale je tu jedno velké ale, toto nebylo ničím originální, všechny ty pokusy kopírovat myšlenku Blair Witch Project jsou do jisté míry efektní, ale docela dost vyčpělé a opravdu dost neoriginální. Stupeň strachu: 7/10 - následné špatné usínání