Margerie

Jo, nepatří to mezi moje top animované filmy, ale i tak jsem se solidně bavila. Zajímavý nápad, praštěné zpracování co do výběru zvířecích postav a především skvělé zvukové efekty. Nejúžasnější je scéna během boje, kdy se panda při pádu z výšky odrazí od protivníkova obličeje a jeho zadek za neustávajícího třesu faldíku vydá táhlé "pmmmmmmmmmmmm". Možná trochu laciné, ale u nás doma už kultovní. :-)

Knížka úžasná, film hodně dobrý. Jo, i v Čechách se kdysi točily kvalitní filmy. Jen škoda, že si tvůrci nedali více práce se zpracováním kompletní Jirotkovy knihy, tady by to myslím vůbec nebylo na škodu. Ale jinak se člověk opravdu celou dobu neskutečně baví. A humor je to nádherně čistý, nenásilný, nefekální, zkrátka inteligentní, a to abychom dnes hledali jako jehlu v kupce sena.

Když já prostě nemám ráda tuhle jakoby amatérskou kameru. Nudila jsem se, nebála se, spíš se na pár místech pousmála, ale to bylo tak všechno. Ale jo, přiznávám, že určitou snahu o změnu v oblasti hororu a jeho zaběhlých a předvídatelných postupech to mělo. A taky to náležitě ocením hned dvěma hvězdičkami.

Pullmanovo fantasy sérii jsem jako náctiletá milovala a na tohle filmové zpracování jsem se strašně moc těšila. Ach jo... Osekaný děj, který díky vypuštěným a pozměněným scénám už moc nedává smysl, špatně provedené triky, žádné udržování diváka v napětí, prostě nic. A co mě děsí ještě víc, to je naprosto příšerný herecký výkon Nicole Kidman. Tohle že je moje nejoblíbenější herečka?! Tři hvězdičky ze soucitu, nebo možná spíš z lítosti nad paskvilem, který vznikl z tak úžasné knihy.

Vynikající atmosféra, příjemná změna v podobě černobílého ladění filmu, dobová hudba, dobří herci... jen ta propracovanost děje se nám někam ztratila... Film si hraje na obyčejné drama o obyčejných lidech z obyčejných 40. letech a je do toho zabraný tak moc, že nějak zapomněl, že vlastně vypráví svůj příběh nikomu, kdo o něm do stisknutí tlačítka play vůbec nic nevěděl... škoda, potenciál to mělo veliký...

Jako správný milovník Paříže a všeho francouzského jsem tohle prostě musela vidět. A jsem mile překvapena. Povídkových filmů jsou totiž podle mého názoru jen dva druhy - ty, které se rozpadají před očima a postrádají jakoukoliv hlubší myšlenku, a ty, které naopak nějakým záhadným způsobem drží pohromadě (že by kouzelné lepidlo?) a zcela vás pohltí. Paříži, miluji Tě je naštěstí ten druhý případ. Přijde mi to o to překvapivější, že jednotlivé povídky pochází od různých režisérů. Milé, uklidňující, pozitivní, zkrátka nadupané tou pravou energií, kterou potřebujete ve chvílích největšího stresu.

Tak tenhle film mě úplně minul. Jednu hvězdičku dávám za skvělé herecké obsazení, nic dalšího jsem v něm nenašla. Životní hodnoty, které Zlomené květiny propagují, jsou podle mého názoru úplně mimo. Nedívala jsem se na to bohužel sama, jinak bych to vypnula ani ne v půlce, a tak jsem alespoň doufala, že konečné rozhřešení mi trošku uleví po tom stominutovém utrpení. Jenže ono to vlastně žádný konec nemá! Necelé dvě hodiny, ze kterých mě bolela hlava a bylo mi divně snad ještě následující dva dny. Nikdy více.

Přiznávám, asi jsem to prostě nepochopila. Uniká mi smysl tohohle filmu a především důvody, proč patří mezi nejlepší a nejoblíbenější filmy tady na čsfd. Možná to jednou poberu, jestli se na to tedy ještě někdy donutím koukat. V tuhle chvíli můžu jenom říct, že první polovinu filmu jsem se jenom smála nad jeho absurdností a druhou polovinu už se nezadržitelně nudila.

Pretty Woman (a Hříšný tanec) patří mezi tzv. ozdravné filmy, tedy filmy, které musíte vidět, jakmile onemocníte nebo prostě máte špatnou náladu. A děcka, funguje to! Neuvěřitelný příběh šlapky, která potká milionáře a ten se do ní zamiluje, by bez Richarda Gerea a Julie Roberts vůbec nebyl tak dokonalý... jenže kdo by těm dvěma charismatickým a krásným lidem odolal, zvlášť když se na sebe tak krásně koukají a roztomile se škorpí?

Špatně napsaný film s nic moc hereckými výkony (nechci ukazovat jen na Jeniffer :-)), který ale nějakým záhadným způsobem dodnes těží z toho, jak byl v době svého vzniku originální, a samozřejmě z nezapomenutelné hudby. A já se přiznám, že jsem tomuhle kultu taky propadla. :-)