Wences

Ptám se proč všichni rádoby filmoví odborníci mají tady potřebu kritizovat, hodnotit a suplovat tak práci obou dam Spáčilových. Vždyť sledování filmů, pokud to není vaše povolání kritika, by mělo být zábavou, a ne analýzou vašich osobních postřehů, které stejně nikoho nezajímají a nebudou mít vliv na další život Hollywoodu. Hodnocení by mělo být na základě vašich pocitů a ne na osvětlení scény. 

Vlastním jménem Jonatan Bo Henrik Bökman.

Přezdívka: Jonte

Výška:1,76 m

Bydliště: 

Jättekastgränd 8
149 30 Nynäshamn

https://m.facebook.com/jonatan.bokman

 

Spencer Lofranco's first-ever audition landed him the lead role in Jamesy Boy, an indie with an impressive cast including James Woods, Mary-Louise Parker, Ving Rhames, and Taissa Farmiga. The film, which comes out in theaters today, is based on the life of James Burns, a working class boy from Pennsylvania who spent his adolescence in and out of a juvenile detention centers. "I was playing a character that I understood," explains Lofranco. "James and I have similar pasts, and we've gone through similar experiences growing up."

 

Things having been going pretty well for the 21-year-old Canadian actor ever since: this Spring, he'll appear in At Middleton with Taissa Farmiga (again), her older sister Vera Farmiga, and Andy Garcia. When we talk on the phone, he is in Australia about to begin work on Angelina Jolie's WW2 film Unbroken. Lofranco will play Harry Brooks, the ill-fated pretty boy on protagonist Louis Zamperini's B-24 crew.

 

ACTING AMBITIONS: I decided I wanted to be an actor when I was 17. I was always funny guy, always trying to make people laugh and always the center of attention. I guess I was being an actor my whole life. I finally realized what I was doing and it was just getting me in trouble. I went to summer acting classes. Then I did a year conservatory at New York Film Academy and then that's when I got Jamesy Boy.

 

My mom growing up was a dancer, an opera singer, and she also did acting. Growing up, sometimes my mom would take me to auditions and I would sit in the waiting room with her. My dad didn't want me to be an actor; he wanted me to be a hockey player and become a lawyer. That didn't happen.

 

AUDITIONING PHILOSOPHY: Auditioning is an interview process. There are so many people that are right for roles, and you're not going to get every one. The most important thing is that you make a good impression, show you're a professional, and move on.

 

JAMES BURNS THE MAN VS. JAMES BURNS THE CHARACTER: James was very involved [in Jamesy Boy] because it was based on his life. Me and James had developed a relationship prior to filming and we had trust in each other. He was on set and there were certain time where we would just talk if things weren't going right or if I really wasn't capturing what I wanted to capture. [But] I would usually to go Trevor [White], the director. The work with James was mostly done beforehand. I felt like, yes, I was playing James, but at the same time I was also playing a character that I knew very well. James and I were both troubled and we were sent to institutions for juveniles—I was sent to a military high school and James had been institutionalized when he was very young. My parents were divorced; his parents weren't together. There was a lot of drugs and alcohol and abuse in his family growing up. There were just a lot of similar things that we had to deal with, so we could to relate each other.

 

ANOTHER LIFE: James didn't really have his father around; his father had left him. Thankfully, my father sort of saved me. James grew up a lot more quickly and felt like he had his this responsibility to take on the world, whereas I was just lost and confused growing up. I needed something to put me on track, and my dad really enforced that and helped me. Playing James made me reconsider my own experience, but also his story is inspiring. The messages that this movie tells are important to me because I'm still not perfect; I'm still trying to be better.

 

ANGELINA JOLIE, AN ACTOR'S DIRECTOR: I haven't really worked with her yet; today's going to be my first day. But what I've heard is that she really respects the actor and wants the actor to be comfortable. Comfortable isn't really the right word—you shouldn't be comfortable. I guess she wants people to know that they're safe and there's going to be another take—it's all good. That's the type of attitude she has.

 

THE REAL WORLD: Growing up, Angelina Jolie was my dream girl. Now I'm going to shoot a movie with her. [laughs] It's crazy. I tell people and they're like, "Yeah... okay." They don't even believe me. I met these girls the other day and they were like, "You're not actor," and I'm like, "Okay..." Then they start looking you up and all that stuff. It's something I've got to get used to, I guess. Sometimes I'll say I'm artist, or I'm a lawyer, or I'm in school for engineering, because in L.A., everyone's an "actor."

 

BACK-UP PLAN: If I weren't an actor, I would probably move to Africa and help support the effort over there; help the kids that are in need and do my best to give my love to the unfortunate.

 

THE FUTURE: I want to do real-life, candid films. I don't want to be thrown into anything that could jeopardize my career. I want to be wise about what I choose. Actors whose choices I've liked are Sean Penn, Leonardo DiCaprio, River Phoenix.

 

http://movies.about.com/od/interviewswithactors/fl/Spencer-Lofranco-Jamesy-Boy-Interview.htm

http://www.film-addict.com/news-reviews/daily-dose/item/2313-five-questions-in-10-minutes-with-spencer-lofranco

The Wolves Of Kromer narrated by Boy George

 

 

Jeho CV:

http://www.imdb.com/name/nm0931146/resume?ref_=nm_ov_res

Dabing:

http://www.yaketyyak.co.uk/pages/boys2.asp?id=150&voicetype=All

http://instagram.com/xavierdolan

http://www.zergnet.com/news/68135/10-celebrities-who-should-have-never-attempted-plastic-surgery

 

In Terence Young's first Bond film about British agent 007:

*** the trademark introduction of agent 007 James Bond's (Sean Connery) name across a casino's gaming room table to beautiful, defeated chemin de fer gambler Sylvia Trench (Eunice Gayson): "Bond, James Bond"

*** John Barry's distinctive theme music
*** Bond's typical conversation with his flirtatious boss' secretary Miss Moneypenny (Lois Maxwell): (Bond: "What gives?" Moneypenny: "Me - given an ounce of encouragement")
*** the scene of a giant hairy, venomous tarantula crawling up Bond's arm
*** the great entrance scene of a sexy, white bikini-clad conch-hunter Honey Ryder (Ursula Andress) with a thigh-high knife emerging from the warm Jamaican water singing the calypso song "Underneath the Mango Tree" and shaking herself dry
*** Bond's response to a horrified Ryder after he has killed one of villainous Dr. No's (Joseph Wiseman) armed guards on the island by knifing him in the back: "Because I had to"

The James Bond franchise is the longest-running one in film history.

The first of six films starred Sean Connery as James Bond. And this was the first of fourteen films to feature Lois Maxwell as M's secretary Miss Moneypenny.

With the series' first gun-barrel opening credits sequence, and composer Monty Norman's 007 theme music. The film also marked the first appearance of Bond's handgun weapon of choice - a 7.6 mm Walther PPK.

Though this was the first James Bond film produced by MGM for the big screen, it was not the first Bond film. The first on-screen appearance of James Bond (portrayed by Barry Nelson) was in a 1954 made-for-TV adaptation of Ian Fleming's book Casino Royale.

This film was the only Bond film to not include some variation of "James Bond will return" in the closing credits.

Dr. No (with a penchant for unusual murders, committed by "three blind mice" assassins, and a deadly tarantula) was the first villain to do in the Bond film franchise.

With a production budget of about $1.2 million, and gross revenue of $16 million (domestic) and $60 million (worldwide).

Set-pieces: the destruction of Dr. No's base and his demise.

Bond Villains: The Three Blind Mice, Photographer (Margaret LeWars), Mr. Jones (Reginald Carter), Professor R. J. Dent (Anthony Dawson), Miss Taro (Zena Marshall), Dr. Julius No (Joseph Wiseman)

Bond Girls: Sylvia Trench (Eunice Gayson), Honey Ryder (Ursula Andress)

Number of Love-Making Encounters: 3

Film Locales: Kingston, Jamaica, London, England, Crab Key (fictional island off Jamaica)

Gadgets: self-destructive bag/briefcase, 7.65 mm Walther PPK with Brausch silencer, cyanide-laced cigarette, Geiger counter

Vehicles: 1957 Chevy convertible, blue Sunbeam Tiger (convertible), Dr. No's "Dragon" Tank (fire-breathing, diesel-propelled, with headlights)

Number of Deaths (Bond Kills): 11 (8)

 

In writer/director Paul Mazursky's R-rated comedy (Disney's first, for its new Touchstone division) -- a comedic remake of Jean Renoir's classic Boudu Sauvé des Eaux (1932), aka Boudu Saved From Drowning:

*** during the opening credits, the brilliant use of The Talking Heads' Once in a Lifetime ("And you may find yourself in a beautiful house, with a beautiful Wife / And you may ask yourself / Well, how did I get here?") which intercut scenes of real-life Los Angeles homeless with charismatic, iconoclastic, charming but disheveled vagrant Jerry Baskin (Nick Nolte)
*** the scene of Jerry attempting suicide by drowning in the Whiteman family's pool after his little beloved dog Kerouac abandons him
*** his subsequent rescue ("Call 911!") and insinuation into the Whiteman's Beverly Hills household by "giving them everything they wanted"
*** the many scene-stealing scenes of neurotic family dog Matisse (black-and-white border collie Mike the Dog)
*** Jerry's seduction of sexually-repressed, spaced-out Barbara Whiteman (Bette Midler), whose ecstatic screaming reverberates around the neighborhood (Matisse convulses and pants, the phallic cable antenna vibrates, the sprinklers erupt, etc.) and Barbara's post-coital singing of You Belong to Me
*** millionaire coat-hanger manufacturer Dave Whiteman's (Richard Dreyfuss) initial bonding with Jerry that sours because of Jerry's -
(1) seduction of Mexican maid Carmen (Elizabeth Peña) whom Dave was also having an affair with
(2) encouragement of androgynous, sexually-confused and obsessive son Max (Evan Richards) to come out to him, and 
(3) sexual relations with anorexic college student Jenny Whiteman (Tracy Nelson)
*** the wild, climactic New Year's Eve party as next door neighbor and record producer Orvis Goodnight (Little Richard) performsTutti Frutti on the piano
*** Jerry's decision to leave (Dave: "You lied" Jerry: "What did you want to hear, Dave? REAL heartbreak? REAL sorrow?") and the family inviting him to stay
*** the haunting final shot of an unsure Dave joining the rest of his family back to the house to the book-ended strains of Once in a Lifetime

tvůrců Obchodu na korze, prvního českého filmu, který dostal Oscara, není tak kostrbaté jako Brynychovo, ale přes toho Oscara myslím, že takové vrcholy jako Transport z ráje nebo ... a pátý jezdec je strach v něm najdeme. Pracovali spolu od roku 1952 (Únos) až do roku 1969 (Touha zvaná Anada); předtím i potom udělal Kadár po jednom samostatném filmu, a starší Klos psal scénáře a byl činný ve filmu už od dob Vančurových. Patří tedy ta dvojice k umělcům, kteří režijně začínali v raných padesátých letech, byli vždycky nad průměrem, a pak, vybičováni estetickou revolucí Nové vlny, natočili svá nejlepší díla. Jsou to především mimořádní craftsmeni, a dovedou si vybrat látku, vníž se zachycují problémy, jimiž žije doba. Sami označují svůj přístup k médiu jako "film - diskuse"; obvykle se tomu ale říká prostě angažované umění.

 

Experimentátory formy ovšem nejsou: užívají metody véceméně tradičního vyprávění, i když samozřejmě mají rádi moderní kameru. Sotva u nich najdeme stopy neorealismu, cinéma vérité nebo expresionistického vidění. Nespoléhají vlastně na ryze filmové elemnty, ale na "dobře vyprávěnou dobrou story", a často dělají filmy podle divadelních her nebo prozaických děl.

 

Jako režisér začal dříve Kadár: v roce 1950 komedií Katka. Byl to, jako v té době exploze socrealismu všechno, propagandistický film, o vesnické dívce, která odejde do města pracovat v továrně a pod vlivem dělnického kolektivu se zvolna - anebo spíš rychle - změní z primitivní vesničanky v energickou budovatelku socialismu. Z nějakého důvodu však tenhle film ve vzpomínkách diváků přežil.

 

In writer/director Richard Kelly's mystifying debut cult film, a psychological thriller re-released in 2004 with 20 minutes of added footage for a director's cut:

 

 

***the early scene of the obscenity-laden family pizza dinner conversation during the Dukakis-Bush presidential campaigns ("I'm voting for Dukakis") in a suburban home among the members of the dysfunctional Darko family, including conservative mother Rose and father Eddie (Mary McDonnell and Holmes Osborne)

***the title character Donnie Darko (Jake Gyllenhall) - a disturbed teenager with paranoid schizophrenia, who is saved from death when a detached jet engine crashed into his second-story bedroom while he is out sleep-walking - called away by Frank

***Donnie's many experiences of doomsday-countdown conversations with a weird and demonic 6-foot-tall rabbit Frank (James Duval) who predicts the end of the world in 28 days, 6 hours, 42 minutes and 12 seconds

***Donnie's worried thoughts about dying alone ("Every living creature on earth dies alone") - thoughts that are first whispered in his ear by elderly/senile neighbor Grandma Death (or Roberta Sparrow) (Patience Cleveland) who authored the book "The Philosophy of Time Travel"

***the characters of two of Donnie's high-school teachers: beatnik English teacher Ms. Pomeroy (Drew Barrymore) who assigns Graham Greene's nihilistic The Destructors, and his science teacher Dr. Monnitoff (Noah Wyle) who discusses time-travel and wormhole theories with him

***Donnie's confrontation in class with his strict, censorship-promoting health teacher Kitty Farmer (Beth Grant) teaching about the lifeline continuum between FEAR and LOVE and supportive of the ideas of self-help guru and motivational speaker Jim Cunningham (Patrick Swayze) - revealed as a child pornographer

***the scene of Donnie vigorously and intelligently discussing the sexual habits of Smurfs to his friends, his growing romantic relationship with 'new girl in town' girlfriend Gretchen Ross (Jena Malone) as a 'couple' going together, his therapy sessions with psychologist Dr. Lilian Thurman (Katharine Ross), and the performance of the dance group Sparkle Motion in a talent show

***Donnie's visions of liquid spears or tubes of fluid light emanating from people's chests - indicating where they would walk

***the final time-loop sequence in which Donnie returns to an earlier date - October 2, 1988 - to change the course of history

 

In Sidney Lumet's true crime drama:

 

***hyperactive Sonny (Al Pacino) during a Brooklyn bank robbery when hostages are taken

***his chanted shouts of "Attica! Attica!" to encourage a mob outside the bank

***and the impassioned police telephone call conversation between Sonny and his transvestite lover Leon (Chris Sarandon) in which he promises to purchase a sex-change operation

 

In David Lean's romance epic based upon Boris Pasternak's novel:

 

 

***the splendid sets, scenery and the epic cinematography of Freddie Young

***the great scenes of war and the Russian Bolshevik Revolution

***the czar's cavalry charge and execution of socialist marchers/students protesting in a Moscow square

***the Christmas Eve wedding party during which mistreated Lara (Julie Christie) shoots her lecherous scoundrel/benefactor Victor Komarovsky (Rod Steiger) after he had told her that she was "a slut" - and then brutally assaulted her ("...Don't delude yourself [that] this was rape. That would flatter us both")

***the scene of the transportation of exiles by train to the frozen countryside

***the long, star-crossed love affair between poet-doctor Yuri Zhivago (Omar Sharif) (although married to loyal Tonya (Geraldine Chaplin)) and beautiful nurse Lara - who was married to passionate political activist Pasha Antipova (Tom Courtenay) - as Lara tells Yuri: "My dear, don't - please... We've been together six months on the road, in here. We haven't done anything you have to lie about to Tonya. I don't want you to have to lie about me..." - and her simple goodbye to him: ("Goodbye, Zhivago")

***the brutal train ride through the Urals

***Maurice Jarre's "Lara's Theme"

***the magical image of the winter fairyland of an ice-frozen house/castle (or dacha) of Varykino

***the scene of Lara's departure in a carriage-sled and Yuri's waving goodbye from an upstairs window where he has rubbed the ice off for one final look

***the image of snow crystals dissolving into pretty yellow sunflowers in springtime and then into Lara's face

***and the sentimental scene of Yuri's sighting of Lara on a Moscow street and his struggle to get to her before suffering a heart attack

In Don Siegel's action-crime film - the first of many films featuring the "Dirty Harry" character:

 

***the character of renegade San Francisco cop "Dirty Harry" Callahan (Clint Eastwood) with a powerful .45 Magnum
***the spectacular opening bank robbery sequence that interrupts Harry's hot-dog lunch - a signature piece in cop films - in which a cornered and wounded black man while reaching for a gun hears the famous dialogue: "Do I feel lucky? Well, do ya, punk?" - and the criminal's question as Harry walks away: "I gots to know" - with Harry obliging by pulling the trigger with the gun aimed at the man's head - it clicks on an empty barrel
***the flood-lit Kezar stadium scene with the 50 yard-line questioning ("The girl? Where is she?...Where's the girl?") torture and arrest of psychotic serial killer Scorpio (Andy Robinson) by Callahan after wounding him, as the killer pleads ("I have the right for a lawyer") - ending with the lengthy pull-back helicopter shot into the darkness
***the final hi-jacked school bus scene (with Harry riding on the top of the bus)
***the quarry gun battle that ends when the wounded killer hears another challenge with the same famous threatening lines of dialogue - and winds up shot

 Dirty Harry is a seminal vigilante film of the decade, along with The French Connection (1971), the UK's Get Carter (1971), Death Wish (1974) featuring a vengeful Charles Bronson, Walking Tall (1973), The Seven-Ups (1973), and the Australian film Mad Max (1979) with Mel Gibson. Countless other cop-action films have been made to copy this original law-and-order film that was one of the first to appear on movie screens. However, the influential film received no Academy Award nominations. In the same year, Kubrick's A Clockwork Orange (1971) and Gordon Parks' blaxploitation film Shaft (1971) presented alternative views of crime and the place of law in society.

Dirty Harry was considered sensational because of its overt violence and occasional glimpses of nudity. The duelling combatants (the cop and the criminal) throughout the film - an individualistic, unconventional, neo-fascist, super-hero police detective with a .44 Magnum weapon who throws away the rule book, and his complementary opposite - a pathological, malevolent and sadistic criminal who demands an extortionist ransom of $100,000, both share traits of brutal violence and insanity.

The police thriller spawned many debates about the political stance of the film and the complex issue of the conflicting rights of victims, suspects, and society. Was it a reactionary message piece against imperfect, "liberal" judicial trends that let 'sicko' criminals get away, literally, with murder? Or was Siegel encouraging audiences to empathically identify with the indiscriminate vengeance of the violent, anarchic, unrestrained vigilante 'killer' on the side of the law who acts as an autonomous police power?

The screenplay, credited to husband-and-wife team Harry Julian Fink & R.M. Fink and Dean Riesner (based on the Finks' story) was also partially written by an uncredited John Milius. [The film draws parallels with an actual series of murders committed by a gunman (the so-called Zodiac serial-killer) in the San Francisco Bay area in the late 1960s. The astrological name Scorpio, and the killer's taunting with coded, written notes are just a few of the similarities between the film's account and the real case. The Zodiac murderer was never identified or caught, however.]

This was the first of many hard-hitting, action-packed sequels starring maverick, renegade cop Inspector "Dirty" Harry Callahan ("Inspector 71") who was famous for sarcastic one-liners, portrayed by steely-eyed Clint Eastwood in a career-boosting role. The iconic part was turned down by Paul Newman, John Wayne, and Steve McQueen. [Earlier in his career, Eastwood had starred in a series of "spaghetti" Westerns with graphic violence filmed by Sergio Leone as an amoral, lone and brutal "Man With No Name" gunfighter. The trio of films included A Fistful of Dollars (1964), For a Few Dollars More (1965), and The Good, The Bad, and the Ugly (1966).]

Transferring his persona to the urban environment, Eastwood (in his most famous role) plays the part of an uncompromising, tough, unyielding, street-wise cop in a San Francisco overrun with crime and sexuality (e.g., the Columbus Street red-light district, and other deviant lifestyles displayed in the film). He follows his own unconventional philosophy of justice using "excessive force," ruthless methods, and "the end justifies the means" principle without much regard for the rules and legal regulations of his profession. Often, his methods are as vicious, taunting, sadistic and violent as the behavior of the criminals he opposes. Advertising posters for the film read: "You don't assign him to murder cases...You just turn him loose," and "He doesn't break murder cases. He smashes them." Eastwood followed up with four other fast-paced, commercially-successful, but formulaic 'Dirty Harry' cop-thriller sequels:

 

Magnum Force (1973) (d. Ted Post) The Enforcer (1976) (d. James Fargo) Sudden Impact (1983) (directed by Eastwood himself) The Dead Pool (1988) (d. Buddy Van Horn)

Director Siegel and star Eastwood had made other films together before this one: Coogan's Bluff (1968) with Eastwood as an Arizona deputy displaced to NYC, Two Mules for Sister Sara (1970), and The Beguiled (1971), and Siegel had also aided Eastwood with his directorial feature debut for Play Misty for Me (1971). Siegel also directed the excellent NY police detective film Madigan (1968) a few years earlier without Eastwood, but with Harry Guardino. This film was the actor's third feature in 1971. The director took advantage of many scenic views and locales in the picturesque city of San Francisco within the film, although the most famous set-piece - the bank robbery on a downtown street in the film's opening - was shot on a Hollywood studio set.

 

 

I know what you're thinkin', punk. You're thinkin', did he fire six shots or only five? And to tell you the truth, I forgot myself in all this excitement. But bein' this is a .44 Magnum, the most powerful handgun in the world, and it'll blow your head clean off, you could ask yourself a question. Do I feel lucky? Well, do ya, punk?

 

In director John McTiernan's action-thriller blockbuster:

In this sequel of the famed action picture by director Renny Harlin:

 

°°°° the reprise of John McClane's (Bruce Willis) famous line: "Yippie-kai-yay, motherf--ker!" when he ignites - with his cigarette lighter - the fuel trail of a 747 airplane filled with terrorists during take-off and the plane explodes in a ball of fire, providing light for other planes circling above to land in the film's conclusion

 

Based on Walter Wager's novel 58 Minutes.

This sequel was set in 1990, about one year after the events of the original film, again on Christmas Eve.

From a production budget of approximately $70 million, the film's box-office was $117 million (domestic) and $239 million (worldwide).

The film was criticized for its preposterous, illogical situation and factual impossibilities that wouldn't occur in real life.

 

In director John McTiernan's action-thriller blockbuster:

 

°°the breathtaking, tense, nail-biting action sequences in a 40-story Los Angeles (Century City) high-rise corporate headquarters building on the 30th floor during a Christmas Eve party
°°the pitting of New York City cop John McClane (Bruce Willis) against villainous internationalist terrorist Hans Gruber (Alan Rickman)
°°McClane's famous line: "Yippee-kai-yay, motherf--ker!"
°°the scene of his walking barefoot on glass
°°the final tense showdown in which Gruber plunges to his death
°°McClane's dangling escape from the rooftop via a firehose

Film Notables:

This highly-acclaimed, big-budget action film (and quintessential guy film) was the first in a series of films stretching over a period of 20 years, featuring Bruce Willis as wise-cracking, tough-guy NYC police cop John McClane with real human vulnerabilities, the protagonist in all four films.

Based on Roderick Thorp's 1979 novel Nothing Lasts Forever.

Nominated for four Academy Awards (with no wins), including Best Sound Effects Editing, Best Film Editing, Best Sound and Best Visual Effects.

From a production budget of approximately $30 million, the film's box-office was $83 million (domestic) and almost $139 million (worldwide).

The film (and its many sequels) were known for McClane's oft-censored line of dialogue: "Yippee-kai-yay, motherf--ker."

 

Před týdnem jsem na Kubě začal sledovat seriál (bohužel neběží v tamnější televizi, ale koluje mezi lidmi v pirátských kopiích)  Pablo Escobar: El Patron Del Mal, který byl takovou revolucí ve světě španělsky mluvících lidí (a nejen jich), a musím říci, že mě docela ohromil ne snad fantastickými výkony herců, ale fakty, o kterých jsem až tak docela nevěděl nebo mi nebyly jasné jejich souvislosti. 

Všem španělsky mluvícím vřele doporučuji.

http://www.caracoltv.com/ seriál lze sledovat on-line: http://www.teveonline.net/pablo-escobar-el-patron-del-mal-todos-los-capitulos/ 

http://www.qserie.com/pablo-escobar-el-patron-del-mal 

http://maximavision.tv/2012/06/14/ver-pablo-escobar-el-patron-del-mal/

 

Volně zpracováno podle knihy Alonsa Salazara "La Parábola de Pablo".

Každý natáčecí den stál okolo 300 miliónů kolumbijských pesos a účasnilo se cca 1300 herců. Natáčelo se na více jak 500 lokacích v Kolumbii a USA.

 

20 de octubre, 2012

 

Pro nástup mladých v šedesátých letech byl nejdůležitější z ur-vlny: všichni ho považují za něco na způsob staršího bratra. Ve svém druhém filmu Touha (1958) opustil totiž formální tradicionalismus Zářijových nocí a natočil film-báseň. Je sice založen na tradiční paralele čtyř ročních dob se čtyřmi věky člověka, ale natočen je moderními prostředky. Poprvé od Radoka se tu kamera uplatnila jako prostředek poezie a metafory, poprvé se tu objevili "neherci", poprvé tu "aktuální společenské  téma" na současné látce ustoupilo do pozadí. Potom, po filmu Přežil jsem svou smrt (1960), z koncentračního tábora, v jehož vrcholné scéně zpívá uvězněný operní pěvec Gounodovo Ave Maria místo příslušné Internacionály, natočil Jasný mně protivnou proticírkevní satiru Procesí k panence (1961), které si však česká kritika velmi váží. Komedií Až přijde kocour (1963) s Janem Werichem v hlavní roli pak první období jeho tvorby vyvrcholilo. Pod pohledem zázračného kocoura tu lidé měnili barvu podle svých skrytých neřestí, což byla hezká myšlenka, spojující však, zdálo se mi, poněkud nesourodě poezii se satirou; film měl ale mezinárodní úspěch a vynesl Jasnému kontrakt na mezinárodní velkopodnik Dýmky (1965) podle povídek Ilji Erenburga.

Podle reklamní noticky se film natáčel po celé Evropě s největšími hvězdami - ale jenom se tu prokázala pravdivost starého holistického poznatku, že skutečný celek musí být víc než pouhý součet částí. Film Dýmky byl propadák a Jasný se stáhl do sebe.

Vrátil se k námětu, na němž začal pracovat hned po Touze, ale který nejprve pro "potíže" nebylo možné realizovat, a potom si na něj Jasný, vystrašený vzestupem a pádem, zase netroufal.

Film se jmenoval Všichni dobří rodáci, a v Cannes 1969 za něj Jasný dostal cenu za režii. Opět je to režijní báseň - avšak tentokrát lyrickoepická: téma socrealismu, transponované do polohy moudré sofistikace.

Teprve toto je film, který vlastně splnil dávný požadavek stranické rezoluce z roku 1951 - zachycovat současnost v jejím zápase o budoucnost a brát problémy nikoli ze schematických pouček, ale ze skutečného života. Novotnovským kulturním arbitrům, kteří, hodivše svého bývalého protektora přes palubu, se vrátili na vlivná místa, byly však tou dobou už opět milejší poučky než skutečnost.

Jasnému dal za film cenu FITES: To byl poslední čin této organizace. Kulturní oddělení Strany to vzalo jako osobní urážku a FITES byl rozpuštěn. Jasný byl však, na rozdíl od Helgeho, příliš znám za hranicemi, a organizačně se neexponoval. Dovolili mu natáčet další film, a sice o vztahu psa a člověka. Je těžké nevzpomenout si na známý výrok Voltairův nebo čí, že čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.  Zdá se, že obíraje se psy, nemohl už Jasný snést poznání lidí, a opustil v létě 1970 zemi, aniž film dokončil. (Film Psi a lidé natočil nakonec Evald Schorm.)

 

Wikipedie:

Po Sametové revoluci se vrátil v 90. letech zpět do vlasti, kde natočil v roce 1999 svůj poslední celovečerní film Návrat ztraceného ráje. Trvale žil ve Spojených státech amerických. Od roku 2011 je ubytován v Domě seniorů v Bystrém. Je autorem knihy vzpomínek Život a film.

 

Píše se rok 1989 a Laurence Alia slaví své 30. narozeniny s Fredou, svou přítelkyní, a při tom ji odhalí své nejhlubší přání: chce se stát ženou. Po nějakém čase nervového vypětí Freda nakonec souhlasí a začne Laurence doprovázet na cestě celé matamorfózy. Jakmile je proces proměny kompletní, Laurence se vrací do svého života jako žena, ale navzdory tomu, co se jeví jako hladký přechod, začíná pociťovat sociální stigma, odmítavý postoj rodiny, a neshody s Fredou se nakonec zdají jako těžce zvládnutelné.

 

Příběh se soustředí na Laurence Aliu (Melvil Poupaud) a Fredu Belairovou (Suzanne Klement). Laurence je dokonalý spisovatel a učitel a Freda pracuje ve filmovém průmyslu. Už nějakou dobu spolu chodí, ale jejich vztah se brzy změní, jakmile Laurence dá najevo, že je transsexuál, a začne žít svůj život jako žena – obléká a líčí se tak, a bere hormony. Jistě chápete Fredin šok. Začne Laurence bombardovat otázkami, co vlastně ona bude dělat. Znamená to, že jejich vztah končí? Bude-li vztah pokračovat, bude z ní lesbička? Jak bude společnost vnímat jejich vztah? Na čem záleží? Na čem ne?

 

Žijeme ve společnosti, kde vzhled je všechno a děj se odehrává v 90. letech kdy veřejnost je mnohem méně tolerantní, než je tomu dnes. Přijetí ze strany veřejnosti je jedna věc, film se nevyhýbá ani tématům jako je práce, rodiče, rodina, přátelé, atd., všichni vstoupují do hry. Je mu víc jak 30 a konečně se rozhodl ke svému comingoutu. Laurence žádá lásku svého života, aby se k němu připojila a podporovala ho ... a příběh navazuje na výsledky provedených rozhodnutí.

 

Laurence Anyway je záhadou. Třiadvacetiletý Dolan dosáhl úrovně filmařů  třikrát starších, kterým se o takovém filmu mnohdy ani nesnilo.  Kromě psaní a režírování filmu, Dolan k svému filmu dělal kostýmy a střih, stejně jako u filmu Heartbeats, ve kterém hrál jednu ze tří hlavních rolí. Zde odložil herecké boty stranou a svýma rukama utvářel Poupauda a Clementovou tak, že tento film probouzejí k životu s takovým důrazem a vášní a intenzitou, kdy každá scéna vypadá, jako by dýchali z plátna.

 

Vyhrazuji si většinu mé chvály, nicméně, pro Dolana, jehož scénář je stejně působivý jako jeho režie.

 

Kromě jeho vizuální elegance a jasné kontroly média, kde mě Dolan také “dostal”, cením si ho i za to, co se rozhodl ukázat, i za způsob, jakým se svůj příběh jal vyprávět.

 

 Jeho první film DALEKÁ CESTA (1949) byl tehdy stejným zjevením jako o čtrnáct let později filmy Věry Chytilové, Miloše Formana nebo Jana Němce. Byl to však strašlivě předčasný, beznadějně anachronický film. Námětem byl osud Židů v nacistické říši - a pokud jde o umělecké vzory, snad pouze německý expresionismus. Nevím, zda ve světové kinematografii tehdy něco podobného vůbec existovalo. Film velmi neortodoxně pracoval s kamerou - Josef Střecha - nerealisticky stylizoval příznačný svět skladišť, v nichž nacisté shromažďovali židovský majetek (ještě po letech tím inspiroval Brynycha ve filmu "... a pátý jezdec je strach" 1964), i noční můru ghetta; pohyby jednotlivých herců i komparsu měnil v hrůzně poetický dance macabre. Navíc z něho zaznívala - jak říkávali tehdy kritikové - "pouze" humanistická filozofie.

Bylo zde stejně málo "třídního přístupu" jako v Norimberských zákonech. S ničím ze soudobé produkce nebylo možné tento film srovnávat . a příslušná místa strašlivě explodovala; s nálepkami "existenciální" a "formalistické" bylo dílo, po kratičkém promítání, staženo z kin a na víc než jedno desetiletí zamčeno do barrandovského trezoru.

 

Radok se do ateliérů vrátil už jen dvakrát. V roce 1952 natočil "Divotvorný klobouk" podle klasické české veselohry ze začátku 19. století, a v roce 1956 komedii "Dědeček automobil", z motocyklových závodů z počátku století. Byly to dobré filmy, zřetelně nad tehdejším lepším průměrem, ale sotva to bylo to, co Radok, založením velmi vážný umělec, chtěl, ale nemohl dělat; i když "Dědeček automobil"  by patrně ještě dnes zastínil mnohem pozdější (a nákladnější) film "Báječní muži na létajících strojích", který se mu podobá dobou, dějem i prostředím. Asistoval v něm mladý absolvent FAMU Miloš Forman, kterého si pak Radok vzal sebou, když začal pracovat v Laterně magice, a svěřil mu režii některých sekvencí.

 

Laterna magika byla jiným triumfem české kinematografie: v roce 1958 uváděla v úžas lidi na EXPO v Bruselu, a líbila se ještě o devět let později v Montrealu. Jenže přes všechny ty vavříny Radok moc díků nesklidil. Pro druhý program Laterny nafilmoval magický příběh "Otvírání studánek", inspirovaný hudbou Bohuslava Martinů.

Film si dal předvést vlivný stalinista, ministr Václav Kopecký, a jako kvintesenci pesimismu jej na místě zakázal.

Radok musel odejít z Laterny magiky - kterou si vymyslel a vytvořil - a dostal první infarkt. Až do roku 1968 režíroval v malém pražském Komorním divadle a absolvoval další dva infarkty. Po sovětské invazi, unaven a znechucen, odejel ze země a pracoval ve Švédsku. Laternu magiku převzali "spolehlivější" lidé a proměnili ji v komerční atrakci pro valutové turisty.

 

...byl tak trochu český Groucho Marx: táž rtuťovitá energie, táž slovní záplava oblbující posluchače wisecracky a vrcholící explodujícím gagem, agresivní dobývání žen, fantastická mimika, gesto, parodie a velký hlasový fond. Mělo-li české kabaretní divadlo génia, byl to Burian - ale na rozdíl od intelektuálního Groucha to byl génius podivně zmrzačený, něco na způsob idiota savanta, zázračného počtáře-debila.

Žil v divadle a divadlem - po dlouhá léta dennodenně večer a třikrát týdně i odpoledne hrál na jevišti, a dopoledne filmoval; už pro tu zaměstnanost lze mít za oprávněné pochybnosti, zda vůbec věděl, co se děje ve světě kolem něho. Jeho filmy se odehrávaly mimo čas a prostor, třebaže bývaly historicky přesně určeny, a on v nich ztělesňoval večný typ pitomého chytráka.

Opak Dobrého vojáka Švejka, jenž se maskou blba chrání před dotěrným blázincem navzájem se porážejících ideologií. Politický rozhled tohoto božího dítěte byl na úrovni hošíka předškolního věku.

 

Přišli nacisti, a národem milovaný idiot savant jim naletěl: v kolaborujícím skeči dal své geniální parodické umění do služeb zesměšnění Jana Masaryka. Národu naskočila husí kůže a přátelé prosťáčkovi vysvětlili, co provedl.

Do konce války se měl už na pozoru, a snad mu věci docházely. Přesto měl po válce soud, plakal, ale byl odsouzen k velké pokutě, k podmínečnému vězení, a co nejhoršího: nesměl na jeviště. Nějaký čas se pokoušel žít bez divadla a pak se zhroutil. Pustil se do psaní ponížených suplik a plačtivých proseb na všemožné úřady, od herecké odborové organizace až po hlavy státu, až mu to konečně dovolili. Ještě nějaký čas potom hrál dokonce i ve filmech aktivně se angažujích za zcela jinou ideologii.

Pořád to byl stejný geniální pitomec mimo čas a mimo tento svět. Nakonec na jednom divadelním zájezdu zemřel.

 

                                                                                                                                        J. Š.