DailyDreamer

Velmi realistický pohled na soužití s mimozemskými návštěvníky, kteří havarovali na naší planetě bez možnosti návratu domů. Podobně jako v Avatarovi, i zde je lidstvo líčeno v těch nejhorších barvách a divákovi pak nezbývá nic jiného, než fandit emzáckým přistěhovalcům, ujíždějícím na kitekatu. Díky Kaffkoidní “proměně” máme pak možnost, se s obyvateli čtvrtě 9 sžít úplně, a koukat se tak na lidstvo z dost jiného úhlu. Inteligentní a i přes svůj nízky rozpočet velkolepé sci-fi.

Dost nesourodé spojení dvou žánrově i kvalitně rozdílných polovin. Kdyby z toho udělali 2 filmy ve stylu Grindhouse, udělali by líp.

Die Hard died hard. Scénarista Skip Woods si zřejmě myslel, že když přežene McClaneovo bezhlavost a nesmrtelnost do komických rozměrů, místo jednoho záporáka dá 3 a k tomu přidá dalšího člena McClaneovic rodinky, diváci mu tu směšnou zápletku odpustí. Neodpustí. Moore se jako režisér také moc nepřevedl. Automobilová honička je sice destruktivně kreativní, ale díky dlouhodobé absenci policie působí uměle a nereálně. Zbytek akce tvoří buď bezduché přestřelky nebo nemastné a neslané CGI, co sází jen na svou přehnanost. Přišlo mi spíš jako bych koukal na expendables než nový díl smrtonosné pasti. Nezbývá než doufat, že bude Willis víc rozvážný při výběru scénáře a režiséra pro svůj další "den blbec", protože takhle béčkově si McClane odejít nezaslouží.

Tančící Goomby to zachraňují...

Tento CGI počin, podobně jako tomu je u Final Fantasy Advent Children, ocení spíš playstationový odchovanci, než filmový fanoušci. Počítá se totiž s tím, že divák je s postavami a událostmi z předešlých dílů již obeznámen. Pro herní neznalce se jedná o průměrný akční horor, který díky svižnému tempu nenudí a vcelku rychle uteče. Já, coby milovník starších herních dílů, musím jít z nostalgických důvodů s hodnocením o něco výš.

Akčnější, přehlednější a vtipnější než pvrvní díl. Příběh tu má sice opět úlohu pouhé spojky mezi výbuchy a přestřelkami, ale vzhledem k tomu, že se film nebere téměř vůbec vážně a na nic víc než akční béčkovou řežbu si ani nehraje, se nad dějem lze povznést a nad všemi klišé dialogy pousmát. Videoherní inspirace v některých akčních scénách se ale nezapře, ať už je řeč o řetězové reakci ve stylu God of War, či mnišském zabijákovi alá Assassin's Creed. Největší síla snímku spočívá v nostalgii, které se dá jen těžko bránit. Je jedno jestli má někdo radši Slye, Willise či Arnieho, vidět je, a mnoho dalších, kráčet vedle sebe a masakrovat zástupy vojáků, je splněný sen pro všechny, kteří měli v dětství jejich plakáty na zdi. Chuck Norris už je pak jen třešnička na dortu, která již tak odhlečený nadhled vynáší do komediálních výšin. Jediné co bych vytkl, je Van Dammeův nenaplněný potenciál a občasná nenávaznost scén.

NEpostradatelní

Batman začíná, ale naštěstí ne tam kde ten poslední skončil. Vydáváme se na úplný počátek Bruceovo strastiplné životní cesty, narozdíl od Burtonovo verze, kde jsme byli vrženi do Batmanova každodenního života. To nám pomáhá se s Bruce Waynem více ztotožnit a díky zaměření se na jeho psychiku mu i více porozumět. Sledujeme postupný přerod z vystrašeného mladíka toužícího po pomstě, v muže, který se povznesl nad vlastním strachem a rozhodl se svoje vnitřní démony a hněv využít pro něco mnohem vznešenějšího než je odplata, a to spravedlnost. Ke scénáři nenám co vytknout. Dialogy jsou inteligentní, příběhové zvraty nejsou jen samoúčelové, ale do celku zapadají a celé to filosofování kolem symbolu, hrdinství a legendy se krásně poslouchá. Lépe zachycený zrod hrdiny bychom asi nenašli.

Když nejde o život, tak jde o hovno. A když ano, tak taky.

Hypnotické výjevy jsou skutečně dechberoucí a pro plnohodnotný zážitek doporučuji film vidět v té nejvyšší možné kvalitě. Nicméně stopáž mi přijde v poměru s dějem přehnaná a tempo místy vražedně pomalé. Ale přiznám se, že mi snímek na okamžik vrátil vzpomínky, které jsem považoval za dávno ztracené.