laepus

Víc než čtyři opravdu dát nemůžu. Byl to dobrý film, byl to možná výborný film, ale za pět určitě ne! Hodnocení je hodně nadsazené. Proč? Je to natočeno strašně klišoidně a očekávatelně. Takřka kdykoliv, kdyby vám někdo ten film stopnul, tak přesně uhodnete, co se v příštím okamžiku stane. Takový film mě úplně nebaví, když mě ani jednou nedokáže ničím překvapit. Stejně tak si nejsem jistý, jestli diváci do toho filmu nevkládají víc kvalit, než do něj vlastně vložil sám Melouš. Tím mám na mysli hlavně otázku počtu mrtvých - je to prachsprostý masakr a podle mě nejvíc mrtvých na plátně v dějinách filmu - vteřinové střihy a v každém zemře minimálně jeden konkrétní voják. Pokud chtěl autor jen šokovat brutalitou války, tak je to dost slabý přístup. Pokud na tom počtu chtěl ukázat naopak to, že každý z těch mrtvých byl konkrétní jednotlivec, který tam skapal, tak to se mu povedlo dokonale. Brutalita války a počty mrtvých ještě nikdy nebyly ukázány tak jasně. No, to by bylo asi všechno. Vlastně, přiznávám, na třech místech filmu mi vyhrkla voda do očí (a trochu i z nich), takže asi tak.

Málokdy dávám tak málo, ale vzhledem ke všem okolnostem to prostě nejde jinak. Z knihy zmizela takřka veškerá historie a zbyl jen béčkový thriller, který se neustále opakuje (honička, obraz, honička, zvrat, honička). Je jasné, že kdyby tam krom těch kunsthistorických výkladů měly být i všechny další konspirační a "filozofické" pindy, tak je z toho desetidílný seriál, přesto se to jen zvrhlo v akčnější reklamu na tři města plnou trapné vykradené Zimmerovy hudby. Ta si tentokrát trochu hraje s elektronickými efekty, což se ke středověku a renesanci móc hodí. To by pořád ještě na tři hvězdy stačilo, ale za ten totálně (přijde trochu spoiler) otočený americký konec by zasloužili tvůrci filmu nakopat do prdele. Takže dvě za vždy perfektního Hankse budou muset stačit.

Ukázka ukázkového filmařství aneb jak z dvouminutové příhody udělat celovečerní film. Být to o pár minut delší, už je to zbytečné. Být to o pár minut kratší, už tam nebude řečeno vše podstatné. Navíc všichni ví, jak to dopadne a i přesto člověk prožívá drama každého nám palubě - i toho blbečka, co se rozhodl uplavat. To bude asi tím, že hlavní roli má jeden docela dobrý herec a režíruje to jeden docela dobrý režisér...

Už dlouho nepamatuju dvouapůlhodinový film, který by utekl tak rychle - přitom to není nijak zásadně akční, přestřelka je tam víceméně jen jedna, honička vůbec žádná, stejně tak výbuchy čehokoli... Ale ten příběh je tak skvěle vystavěn, že se od toho zkrátka a jednoduše odtrhnout nedá. Denzel s Russelem se navíc potkají až v závěrečných desíti minutách, přesto to jde. Ridley je můj nejoblíbenější režisér a jsem rád za každý výborný scénář, ze kterého může udělat skvostný film.

Miluju Rakousko. Zbožňuju Vídeň. A zvlášť všechny její galerie a umělecké vyžití. Proto si nedovedu představit, jak špatný by musel být nějaký film, aby se odehrával ve Vídni a nelíbil se mi. A zvlášť když je právě o umění - o Klimtově Adele. K samotnému filmu - nečekejte od něj nic převratného, co byste už v mnoha soudních filmech neviděli - nenajdete to tam. Ale najdete tam klidnou (vídeňskou) atmosféru, poctivé herecké výkony a "skutečný" příběh z doby nedávné i trochu dávnější (scény předválečné jsou pro mě nejsilnější stránkou filmu). Ty dvě dolů tak dávám vlastně jen za to, že mě film nedokázal posadit do sedačky ani jednou jedinou opravdu kulervoucí scénou, abych padl; a taky že si (Spoiler!) nakonec ta Altmannová tu Adele přece jen odvezla do Ameriky a já ji tak nemoh ve Vídni stihnout, čímž mě teda vytočila. Holanďani by si nikdy nenechali z Holandska odvézt Noční hlídku, i kdyby na chleba nebylo.

Skvělý film, celkově asi trochu delší, ale to je jeho jediná výraznější chyba. Scény na olympiádě, na moři i v zajateckém táboře mají svou sílu a výpovědní hodnotu a v konečném důsledku je mi i trochu jedno, jestli se to ve skutečnosti stalo stoprocentně přesně takhle. Vizuál filmu je příjemně dívatelný a obsah? I kdyby Zamperini zažil jen polovinu toho, co je ve filmu, tak je to borec nejvěči. Jsem rád, že právě takoví lidé se nakonec dožijí i po válce vysokého věku, aby mohli podat svědectví o svém životě. A ruku v ruce s tím jde i myšlenka na tisíce těch, kteří to štěstí neměli...

Meryl je nezpochybnitelná, o všem ostatním už se ale dá vážně pochybovat. Z některých scén jsem se opravdu kroutil, jak byly neuvěřitelné a přehnaně patetické až tím otravným americkým způsobem, ale naštěstí jich zas tak moc nebylo. Ale minimálně dvě pasáže byly opravdu top - období pouličních nepokojů, kdy její obliba byla na bodu mrazu a na ulicích se to řezalo hlava nehlava a pak období okolo falklandské války, kdy se Britové klasicky neposrali před nikým. Film celkově dobře a jemně zachycuje konflikt jejích ambicí, které si sama snaží nepřipouštět s tím, jak je ve skutečnosti vnímá její nejbližší okolí.

Podobně jako Šifra - historická slátanina (tentokrát napasovaná do Říma), která filmově i knižně skvěle ubíhá. Z knížky bych rozhodně výš hodnotil začátek, kde je krásně popsán ten "rozpor" mezi vědou a vírou, na který ve filmu nezbývá moc času. Na filmu zase kvituji, že se z knihy zbavil některých opravdu velikých brownovských proticírkevních uhozenin, kterými autor rád působí na své méně vzdělané a konspiracílačné publikum. Hanks si odvádí svůj tradiční vysoký standard a Ayelet Zurerová je naprosto nádherná ženská, jaká se jen tak nevidí a dokázal bych se klidně jen na ni dívat celý film.

Na můj vkus dost uhoněné (i když pokud to byl záměr, že New York vlastně nikdy nespí, tak tomu odpovídá i tempo dokumentu, tak ten záměr splnili), rozhodně by neškodilo občas zvolnit a jen se kochat scenériemi, ať už města, vodopádů či národního parku. Zajímavých informací i navštívených míst je více než dost (zvlášť kvituji informace o vinařství!) a Dejdar má (i přes "dospělejší" figuru) pořád ten rošťácký výraz, na jaký jsme od něj zvyklí.

Příjemná nekonfliktní podívaná na chvíle, kdy člověk nemá co jiného na práci a chce opravdu jen na 50 minut vypnout a nepřemýšlet.