Kajdous

Po celou dobu filmu jsem se nedokázal nějak stabilněji přiklonit na stranu Chantale ani Huberta. Ani jeden neměl od začátku předurčeno "tohle bude kladná postava", což mě zaujalo. Celkově – neobvyklé téma neobvykle zpracované. Líbil se mi střih a Hubertovy monologické vstupy do děje. Občas mě trochu vyděsily (možná až přehnané) hysterické výboje obou postav, třeba to už ale k povaze Kanaďanů patří. Nejdřív jsem trochu váhal s 4*, ale nakonec bych stejně hodnotil nějak mezi 75–80 %. Povedený snímek, obzvlášť když Dolan ztvárnil hlavní postavu a film zrežíroval ve svých 20 letech. PS: Hubert ve filmu několikrát zmiňuje hrozný vkus svojí matky. Na konci jsem mu musel dát za pravdu – svojí blůzou s motýlky a cancourky mě totiž taky totálně odrovnala :D

Ztracené jsem sledoval, ještě když běželi v televizi, ale pak se vedení rozhodlo nedat příliš na diváky a po 3. sérii jejich vysílání zkrátka utnulo. Nedávno jsem měl možnost dokoukat celý seriál do konce, což mě jen usvědčilo v tom, že jsem skalním fanouškem Lost – i když začínají být poslední dvě série místy silně sci-fi a v obyčejném divákovi nejspíš vyvolávají pocit "Panebože, už je to zbytečně zamotaný, nedává to smysl", mě si Ztraceni získali a po jejich dokoukání mě mrzelo, že už mi nezbývá žádný další díl. Do dneška mi po nich v MP3 zůstala hodně povedená skladba Win One For The Reaper.

"Propagujme supermarket, který vůbec neexistuje!" – dodnes mě fascinuje, jak se hlavním aktérům podařilo vše tak dokonale zaonačit, že se stovky lidí nahrnuly k natažené plachtě s vidinou levného nákupu. Je až neuvěřitelné, co dokáže se udělat dobře inzerovaná sleva nebo pouhá zvědavost. Sice se děj vztahuje k roku 2003, kdy hypermarkety u nás přišly "do módy", nic to ale nemění na tom, že by se to klidně opakovalo i dnes – stačí místo fotoaparátu nalákat na zlevněná vajíčka nebo kuře. Bavilo mě sledovat kontrast mezi pánem ve středním věku, který byl "boudou autorů" rozčílen a vykřikoval kolem sebe "A to chcete do Unie? Vy?" (Musel jsem se opravdu pousmát.), a párem důchodců, kteří sice sotva chodili, ale na nic nenadávali – byli spokojeni, že se tak brzy ráno krásně prošli. Že nic nenakoupili, je netížilo. Podle mě dokument, který by měl shlédnout každý Čech.

Na tento snímek jsem se do kina těšil už jen proto, že mám rád filmy s tématikou cestování v čase. Zaujalo mě, že se Češi do něčeho takového pustili, ovšem asi jsem očekával příliš. První, co mě absolutně odradilo a doufám, že se to stalo odstrašujícím příkladem pro další filmy, byl naprosto otřesný product-placing – žvýkačky na každém rohu a za každé (i neobvyklé) situace a na závěr reklama na drogerii, která se ve filmu vyskytla snad jen kvůli propagaci. Co se samotného děje týče, považoval bych ho za průměr občas obohacený nějakou tou vtipnou hláškou. Jako česká rodinná komedie to svou roli splňuje – nic víc, nic míň. 60 %

Pro mě nemá smysl o tomto snímku psát – je to srdeční záležitost. Vedderova hudba, úžasná krajina, příběh, emoce, McCandless v podání Hirche a k tomu všemu "Happiness only real when shared" 100 % i po 4. shlédnutí.

Je to jako včera, když jsme s mojí sestrou seděli před sedmou u televize a čekali na znělku společnosti Film Austria, po níž už následovali Vládci kouzel. Nesmírně nás brali, ale po pár letech jsme na ně dočista zapomněli. Nedávno jsem na ně po 14 letech znovu narazil a s trochu menším očekáváním shlédl pár dílů. Světe div se, chytli mě úplně stejně, jako když mi bylo osm – stejně jsem nadával na Ashku a fandil Paulovi. Jejich jednoduchý, ale přitom poutavý příběh mě natolik vzal, že jsem první sérii zkouknul během týdne. Ačkoliv jsou dialogy možná trochu slabší a příběh poměrně jednoduchý, nemůžu hodnotit jinak než 4* – už jen pro tu nostalgii. (Druhá série mě zklamala.)