sarianna

Freddie is not dead. Hodně dobrej film, ale bohužel mě to nechytlo až tak moc, jak jsem čekala po tom,co i lidi, který nebyli dvacet let v kině, na tom byli čtyřikrát. Svoje možná udělalo to, že Rami Malek (ač Freddieho zahrál perfektně) je mi strašně protivnej a irituje mě jeho hlas. Trochu mám dojem, že ten obrovský úspěch není ani tak způsoben genialitou filmu samotného, ale genialitou hudby, která v něm zaznívá. No ale není to vlastně trochu jedno? Hlavně, že se to lidem líbilo. P. S. Radio Ga Ga mi znělo v hlavě ještě několik dní po shlédnutí.

Z oscarových kandidátů mě tenhle film bavil nejvíc.Nicméně mám k němu několik ale. Dokud se to drží mírně komediální absurdnosti kolem toho, že tupci z ku klux klanu mezi sebe vezmou černocha, kterého ztvárňuje Žid, tak je to paráda (mimochodem Adam driver táhne celý film a podle mě byl letos na Oscarech okraden). Jenže pak se tam začne taky agitovat a agitovat a konec je pro mě naprosto děsnej (jako proč to tam bylo?). Osciluje to mezi komediální nadsázkou a smrtelně vážným dramatem, což není úplně dobrý. Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby to natočil někdo jiný, někdo, kdo má trochu nadhled, tak to mohlo dopadnout mnohem lépe.

Aneb kterak Britové k Brexitu přišli. Pro mě velmi zajímavé a poučné, jak se vlastně člověku vnutí to jeho svobodné rozhodnutí. Cumby jako vždy skvělej, to ani nemá cenu psát, ale velmi mě pobavil Boris Johnson, u scény z divadla jsem se odbourala.

Ne. Ten film má snad sto padesát hodin, už dlouho jsem se takhle nenudila, to fakt nešlo. A to jsem se na to těšila, protože mě zrovna Dick Chaney docela zajímá a myslela jsem si, že se tam dozvím něco nového. Ne. Jedna je za Christiana Balea, který je fakt hodně dobrý, nejde jen o fyzickou proměnu, ale dokáže stárnutí postavy přizpůsobit mluvu i dech tak, že mu věříte, že během toho filmu skutečně zestárl o třicet let (i když to tady není zase tak divný).

Začnu tím pozitivním. Líbilo se mi téma boje o přízeň, schopnosti člověka snížit se k čemukoliv, jen aby se mohl vyhřívat v záři paprsků moci, o síle manipulace i nešťastném osudu panovnice, která si svůj úděl sama nevybrala a musela si všechno vyžrat až mrtě. Poněkud ponurá atmosféra a hra se světlem zejména při scénách, kdy se svítilo svíčkami, tomu celému dodává na realističnosti a člověk tak měl pocit, že takhle to tehdy opravdu vypadalo (pokud byli chlapi skutečně takové nechutné zmalované padavky, tak potěš koště). Co mě ale neskutečně iritovalo byla děsná hudba a zejména nekoukatelná kamera (rybí oko je v tomto případě fakt hnus) z toho pro mě bohužel učinilo neopakovatelný zážitek - jako že už na to nebudu koukat znova.

Podle mě nejpřeceňovanější film uplynulého roku. Je to příjemná romantická oddechovka na nedělní odpoledne, když je venku hnusně, nebo musíte něco dělat do práce a potřebujete kulisu. Lady Gagu nijak extra nemusím, ale zpěvačka je dobrá, o tom žádná, jako herečka je celkem i přesvědčivá, ale řekla bych, že je to proto, že tak trochu hrála samu sebe. Totálně vymaštěnej alkáč Bradleyho Coopera je naprosto přesnej, ale nějak si neumím představit, že by byl někdo schopen se bezmezně zamilovat do člověka v tak pokročilém stádiu závislosti a tělesného rozkladu, kdy už prakticky nejste střízliví, ač je to v jádru hodný a citlivý člověk. Obrovský problém tohoto filmu je v tom, že se tak nějak neumí rozhodnout, jestli bude hlavním motivem bezmezná láska všemu navzdory nebo obětování svého já a zaprodání se komerčnímu popu a líbivé prvoplánové slávě nebo neschopnost vyrovnat se s vlastním ústupem z výsluní a naprosto zahozený motiv ztráty sluchu. Člověk má navíc pocit, že tohle už stokrát viděl (a taky že jo, čtvrtá - minimálně- variace téhož) Konec je pak už vyloženě odfláknutej. P.S, U Shallow jsem měla silně intenzivní pocit, jako by někdo opisoval od Glenna s Markétou, ale to je jen můj dojem.

To jsem se u Oscarů zase jednou nasmála. Shodou okolností jsem tuhle pecku trochu prorocky shlédla v ten samý večer, co zvítězila. Úvodem je třeba říct, že retro atmosféru 50.let (pokud to jsou 50.léta) to vystihlo perfektně a také ladění do vodního světa bylo úžasný. Zkrátka Oscar za výpravu byl namístě, o tom žádná. Bohužel toliko k plusům. Obdobně slaboduché scénáře jsem psala, když mi bylo osm, později jsem je pro jejich šablonovitost zavrhla, ale asi po nich znovu zapátrám. třeba se to ujme. Ne, vážně, postavy se mnohdy chovají značně podivně (proč proboha chtějí ze srandy umučit vzácného tvora, který by se dal přinejmenším vědecky zkoumat?), hlavní záporák je prostě hajzl bez příčiny, ale co mi vadilo nejvíc, byla značně odfláknutá hlavní linka filmu. Vztah mezi němou uklízečkou a tím žabákem, či co to bylo, byl takový ricpicbumtralalá. Prostě se potkali, ona mu dvakrát udělala vejce a bylo to, láska jako trám, hned si ho vzala domů, hned ho chtěla zachránit, hned byl sex a bylo vymalováno. Čekala bych spíš, že jejich vzájemný vztah a sympatie se budou vyvíjet pomalu postupně a hlavně, že to bude tak nějak cítit,to tady vůbec nebylo. Prostě rychlá šablona, do které se místo obvyklé dvojice muž-žena dosadila dvojice žena-žabák. Ale jako zase co se divím, byly tam silné ženy, co se ničeho nebojí, Afroameričané, handicapovaní, homosexuálové a další sexuální odnože, sexuální obtěžování na pracovišti, vzpoura utiskovaných a šiřitelem největšího zla světa - bílý heterosexuální muž. Bylo tam prostě všechno.

Tak opět nesdílím ono všeobecné nadšení z tohoto opusu, bylo to přesně takové, jaké jsem čekala. Bohužel. Marie Terezie je bezpochyby osobnost, která by si nějaké to filmové zpracování zasloužila, ale chtělo by to asi něco obsáhlejšího, než toto. Historicky to kdovíjak přesné nebylo, ale to by asi ani neočekávala, co mě ale naštvalo bylo, jakým způsobem byla Marie Terezie vykreslená. V podstatě jako ambiciózní, ale nekompetentní hysterka, která pro samou politiku kašle na rodinu, což prostě nebyla pravda. Právě Marie Terezie se od jiných panovníků odlišovala třeba právě tím, že rodinu držela pohromadě, o děti se zajímala i poté, co se třeba dcery vdaly (což obvyklé rozhodně nebylo), a když dcera onemocněla neštovicemi, tak jí sama ošetřovala, přestože jí od toho všichni zrazovali, protože jako panovnice musí myslet sama na své zdraví (taky ty neštovice od dcery dostala). Kdo mě naopak docela překvapil byl Vojta Kotek jako František Štěpán, překvapivě dobře do té role seděl. Ani výprava nebyla zas tak omamující, taková výpravnější vánoční pohádka.

Jako tohleto se nedá ohodnotit hvězdičkami, to je mimo jakoukoli stupnici. Baletní scény jsou fakt masark (udělaly z desetiminutové vyprávěnky hodinový film a ne zrovna v dobrém slova smyslu), zvláště ty, které jsou situované u chaloupky jsou takové, že si říkáte, že tam asi fakt všichni svištěj na perníku. Mařenka je fakt borka, z tý jsem nemohla celej film, nejvíc mě rozsekala, když ledově klidně pravila Jeníčkovi:"Neboj se, nějak to dopadne. Sbohem!" a chladnokrevně odešla:))). Ale jako jo, jo!

Plán 9. to je první, co mě při sledování tohoto počinu vytanulo na mysl. Pak jsem ale tuto myšlenku zase zahnala, protože v Plánu 9 na sebe děj navazuje lépe a plyne souvisleji než tady. Ne jako vážně, to byla naprostá zběsilost, kde prakticky nic (kromě záběrů z dronu) nebylo dobrý. A nejen, že to nebylo dobrý, bylo to hodně špatný, zvuk, střih (mám několik teorií: 1. střihač se ožral do bezvědomí, 2. střihač byl po lobotomii, 3. střihače vůbec neměli a dali do rukou nůžky čtyřletému synovci, aby ho zabavili), dialogy a vůbec scénář (naprosto bezkrevné jednoduché postavy, které se navíc ani nechovají logicky), herecké výkony tragédie (jedině Jan Budař se snaží ze své postavy něco vyrazit, ale kde nic není, ani smrt nebere). Jak tohle mohl někdo pustit do kin je mi záhadou.