kyjo

Dvouproudá asfaltka rozhodně patří mezi ty zajímavější road movies, co jsem viděl. Děj se motá kolem závodu namyšlenýho postaršiho chlápka v Pontiacu GTO se dvěma profi závodníkama ve starý, ale nabušený rachotině - napříč amerikým jihozápadem.

Koukatelnej, ale ne moc zajímavej road movie z konce 60tých. Hlavní motivy - nezávislost, soběstačnost, a svobodu - staví do protikladu s policejní represí a předsudkama venkovských obyvatel. Jenže trochu blbě - prvoplánově, zaujatě, a černobíle (policie špatná, hippies dobří). Děj tu skoro neni. Je to zajímavý možná jako dobová sonda.

Film balancuje na hraně absurdně přehnanýho násilí ve stylu Sin City, Planet Terror, apod., ale zároveň se bere moc vážně, čimž ubírá na zábavnosti. Filmařsky tomu něco chybí.

Od letního trháku asi těžko čekat feynmanovskou přednášku z fyziky - ale přecijen - když to má tři hodiny, tak bych čekal, že pudou aspoň trochu do detailu a vykreslí trochu pozadí toho projektu. Bohužel, asi dvě třetiny filmu jsou vyplněný politickýma intrikama a nudným žvaněním. Sice o důležitých věcech, ale pro mě ne zrovna ten nejzajímavější aspekt. A fakt je nutný u scény Oppenheimerovy výpovědi u vyšetřovací komise mít dramatickej hudební podkres, kterej navozuje dojem boje na život a na smrt? :) Ale jsou tu i pozitiva. Etický rozvahy, diskuse, a konflikty kolem použití atomovek, a geopolitických důsledků, jsou tady zpracovaný docela dobře. Jen opět škoda, že nešli víc do detailu.

Špatná předělávka původního filmu z roku 1973, je zdrojem kultovního memu NOT THE BEES.

Předělávka původního Soudce Dredda (1995), s příběhem podle námětu Serbuan Maut (2011). Karl Urban ‒ jako obstojná náhrada Stalloneho v roli soudce Dredda ‒ se postupně prorubává patrama výškový budovy, kterou ovládá kriminální gang, a dostává přitom spoustu příležitostí „rozdávat spravedlnost‟. Vizuál perfektně navozuje ponurou atmosféru přelidněný futuristický metropole. Akce je natočená celkem obstojně, s tim že hlavní slovo dostávaj futuristický zbraně soudců, a souboje nablízko jsou (narozdíl od indonézský předlohy) spíš výjimkou. Občas je to proložený zpomalenýma záběrama. Za zmínku stojí Lena Headey — špatně obsazená do role vůdkyně gangu. Spíš než strach ve mě vyvolávala pocit trapnosti. Naopak dobrej výkon podala Olivia Thirlby v roli kadetky Andersonový. Za záporáky to trochu zachraňoval Wood Harris.

Už několikátej celovečerní film autora, co jsem viděl, a uvědomil jsem si, že všechny se vlastně daj popsat uplně stejně. Do detailu propracovanej vizuál s motivama japonskýho venkova, měst, přírody, gastronomie, náboženství. Všechno ostatní - příběh, zápletky, postavy, jejich vztahy - už ale dost pokulhává. Je tu vidět lehkej posun v technologii animace, jinak ale žádnej zázrak. Příběh pro mě začal být po chvíli dost úmornej.

Shlédnuto znovu po delší době. Hodnocení nechávám na 3★. Výprava je super. Všechno vypadá realisticky. Lodě, kostýmy, červí díra, planety, černá díra, teserakt.. Design asistenčních robotů je hodně zajímavej a inovativní. Hlavní příběhovej oblouk — dramatickej vztah otce a dcery o opuštění a zradě — dnes asi oceňuju trochu víc. Plus má povedený "nolanovský" rozuzlení. Taky oceňuju "propagaci" vědeckýho analytickýho myšlení u žen/dívek. Zrovna tak mě ale i trochu víc s*re nelogický a nesmyslný chování postav. Zejména celá zápletka kolem dilatace času je totálně stupidní. ("Musíme brát čas jako omezenej zdroj. Cesta na planetu A potrvá několik měsíců. Pojďme si radši udělat procházku po planetě B, na který 1 hodina trvá 7 let, protože je blíž." 🤡) Celý je to zbytečně dlouhý a natahovaný nudnýma emotivníma scénama a patosem. Chtělo by to skrouhnout aspoň o hodinu.

Klasickej post-apo námět s konspiračkou ve stylu The Island, The Giver, Logan's Run, apod. Z počátku to vypadalo slibně. Výprava dobrá, rozpočet zjevně solidní. Rozkrývání záhad kolem původu Sila mě zaujalo. Bohužel se to ale postupem času zvrhlo v tuctový procedurální drama říznutý předvídatelným politickým thrillerem. Mezi cca druhým a posledním dílem se už nic moc zajímavýho nedělo. A nudnej příběh bohužel nijak nezachraňujou ani postavy. Nepřišla mi moc zajímavá ani jedna.

Muzikál s unikátním vizuálním stylem, navozuje zvláštní atmosféru magickýho realismu. Příběh se odehrává na obrovským jevišti s papundeklovýma kulisama 360° kolem dokola, na kterým má kamera úplnou volnost pohybu, a čehož nápaditě využívá. Dobrá scénografie, choreografie, hra se světlem a prostorem.