katapultova

Přemýšlím, jak toto čtyřdílné dílko nazvat - úlet? Blbost? Halucinace? Příběh nezačíná úplně špatně, k oddané čtenářce Jane Austen, která má ráda Pýchu a předsudek (pozor, nikoliv kvůli panu Darcymu, ale kvůli Elizabeth a oné době a společenskému chování - pozor, to je důležité), vleze do koupelny právě Elizabeth Bennetová. Hlavní hrdinka Amanda se naopak vypraví do říše slečny Bennetové. Fantazii se meze nekladou, s tím problém nemám, na rozdíl od toho dalšího, co přijde. Samozřejmě najdeme rodinu Bennetových tak, jak ji známe, jen další události už jsou dost odlišné než v knize; scénář se předlohy v dalších dílech v podstatě vůbec nedrží, postavy žijí vlastním životem. Přestávají sedět i charaktery postav - Darcy je tak strašně protivný, že by mu člověk dal snad facku (četl vůbec scénárista předlohu?), paní Bennetová jenom křičí, pan Bennet je překvapivě poměrně normální, Charlotte uzlíček nervů, největší kamarádky jsou Kitty a Mary (nikoliv Kitty a Lydie) a sama Elizabeth je pěkně sobecká. SPOILER: z Wickhama se vyklube dobrák, z Bingleyho alkoholik, ze slečny Bingleové lesba. KONEC SPOILERU. Do toho se filmem motá hlavní hrdinka Amanda, žádná kráska, která je trochu vulgární, neodrůstají jí vlasy, a nakonec jsou z ní všichni hotoví. Předně musím říci, že cíli celého dílka, tj. aby hlavní hrdinka, nic moc děvče, bylo populární, je podřízeno téměř vše, jenže jako celek vůbec nesedí dohromady. Divák od počátku tuší, kam má příběh směřovat, charakter postav i společenské konvence té doby (Darcy by se například nikdy nechoval tak hrubě v některých situacích, jak se nám snaží dílko nastínit; scénárista ani režisér asi nepochopili, co znamenalo chování gentlemana) prostě k danému cíli logicky nevedou; když tam nevedou logicky, je ovšem třeba je k clíli přivést i na sílu. Vývoj vzájemných vztahů jednotlivých postav v podstatě není - v jednu chvíli se postavy nesnesou, za chvíli se mají rády, což se i několikrát promění v podstatě bez jakéhokoliv vnějšího vlivu. Úlohu Wickhama jsem nepochopila už vůbec. Ale abych jenom nekritizovala: dílko má i vtipné momenty - na rozdíl od některých diváků mě nepohoršuje výstup s cigaretou, vtipná je i snaha vyčistit si zuby s pomůckami z 18. století. Podtrženo sečteno, diváky neznalé díla Jane Austen možná tato minisérie trochu pobaví, my ostatní si příště raději na takové vykrádačky výborných příběhů necháme zajít chuť. Myslím však, že zajímavé téma prolínání reálného a fiktivního světa mohlo být zpracováno mnohem, mnohem zajímavěji.

Výborný film, který možná trochu zapadl, podle mě však dost neprávem. Obsahuje vlastně všechno - generační výpověd, naivitu normalizačního mládí, složitější rodinné vztahy (i když je pravda, že na ty byl prostor v zásadě jen u rodiny hlavního představitele), tragédie tehdejší doby i humor. A (pro některé možná překvapivě) vše drží pěkně pohromadě. Ondřej Trojan je příliš zkušený rezisér, než aby se mu takové dílko rozsypalo pod rukama. Přestože herecké výkony čtyř kluků nejsou až tak oslnivé, mně v kontextu celého filmu tato skutečnost nevadila - a naopak neotřelost těchto tváří byla myslím pro celý film plusem. Nesmím ani opominout výborné výkony A. Geislerové a M. Myšičky. Někdo občas namítá, že tak to vlastně nebylo, že tak se nechovala většina, ale nějaký spodní proud - mám rodiče v tom věku a pro ně byl kontakt s normalizační realitou každodenním chlebem (i pro jejich spolužáky, samozřejmě), byť na výslechu naštěstí nikdy nebyli. Jediné, co mi trochu vadilo, byla změna koncertu Plastiků - proč nemohli nechat ten Rudolfov?

Není to ani sexy, ani vtipné, ani dobře zahrané, ani napínavé. Dobré je to leda jako ukázka té doby nebo jako zábava, kterou má člověk s pár promile v krvi, který se na to dívá s partou kamarádů. K ničemu jinému se totiž tato věc nehodí.

Rozjezd možná trochu slabší, ale zhruba od poloviny parádní scéna skoro jako z Podfukářů. Typické vtípky (třeba jeseter byl fakt super) a perfektní vystižení doby.

Smysl tohoto filmu a zejména jeho závěru jsem fakt nepochopila. Co tím chtěl básník říci?

Film není špatný, ale žádné terno to také není. Asi bych se opakovala v komentářích uvedených níže, tudíž jen doplním, že v některých ohledech je film poměrně nepřesný. Třeba ona závěrečná scéna, v níž Tomova dcera obdivuje Jane, je vyloučená, neboť Jane své romány nikdy nepodepisovala (v té době se to nenosilo) a mimo rodinu o jejím spisování nikdo nevěděl.

Ten film mi přišel fakt hrozný, nemůžu si pomoci. Herecké výkony byly dobré, ale ten námět, mně dost připomínající Fontánu, mě naprosto neoslovil. Reinkarnace či co to mělo být spolu se sci-fi (ve dvou příbězích) prostě nejsou mým šálkem kávy.

Moc jsem nepochopila, čím chtěl film být - komedií? Poučením o vztazích? Oddychovkou bez hlubšího smyslu? Dramatem o vztazích mezi matkou a dcerou? Tím vším totiž film je, jen, dle mého názoru, nějak nedrží pohromadě.

Těžko v tomto filmu můžeme hledat něco hlubokého, když šlo o film pro teenagery a o nich, ještě navíc v socialistické realitě. Myslím, že na tu dobu je téma bezvadně zpracované, prostě osmdesátková realita. Herecký výkon Jiřího Bábka dle mého velice dobrý, narozdíl od "jen" hezké Vejmělkové. Ale i po těch letech se na něj podívám s chutí - sídlištní realitu zachycuje perfektně, obsahuje i pěkné vtípky a nezapomenutelné písničky od Elánu ještě s Patejdlem jsou prostě bezvadné i dnes.

No, asi jsem čekala trochu víc - zejména v návaznosti na ohromnou popularitu starší verze u nás. Seriál celkem rychle ubíhá a postavy jsou pěkně zahrané (zejm. Damian Lewis odvádí skvělou práci). Souhlasím i s výhradami vůči změnám herců ve vizáži, jinak kostýmy a kulisy byly velmi vkusné. Co mi ale vadilo nejvíc, za což vlastně asi může spíše předloha, je vlastně jediné hlavní téma - Soames se chová jako stalker (a dnes by byl za podobné chování snad i odsouzen) pořád a pořád, až je to vlastně nudné, protože kdykoliv narazí na Irene nebo na zmínku o ní, chytne ho "rapl" a vše skočí do starých kolejí. Samozřejmě existují i jiné linie, v nichž se postavy vyvíjejí (změna chování starého Jolyona, proměna vztahu Montyho a Soamesovy sestry), ale mě prostě celý ten příběh ve výsledku vlastně trochu nudil. Irene měla asi být kladnou postavou, já ji ale chápu trochu jinak - pokud ona sama přistoupila na manželství se Soamesem, a přitom od začátku se k němu stavěla odmítavě, mohla čekat něco jiného? Soamese mi je, přes jeho zápory, vlastně trochu líto.