dee-key

Je pravda, že jsem na komiksech o chrabrých nenažraných Galech nevyrostl, ale jejich animáky mám celkem zpracované. Také je pravda, že to kouzlo osmdesátých let a toho klasického Asterixe se v tomto novém trochu ztrácí, protože film je evidentně přizpůsoben dnešnímu publiku. A taky je pravda, že to asi není vyloženě na pět hvězd a jedničku podtrženou, ale já bych se toho nebál. Zasmál jsem, a to tak že doopravdy, tzn. nahlas, animace je prostě a jednoduše pěkná, pár těch popkulturních odkazů a jinak duch starého dobrého galského svérázu tam je. Především je to požehnání, po tom posledním průseru s olympiádou. Já jsem spokojený a i když to možná není ten top, co mohlo Asterixovo universum nabídnout, dávám plnou.

Po letech jsem si opět pustil tuhle akční pecku a nepřestávám si klást otázku, kolik členů hereckého ansámblu skončilo v invalidním důchodu nebo na krchově. Jasně, absolutně u neřeším, jestli by někdo dokázal dvě hodiny běhat po paneláku a rubat cigoše vším, co mu přijde pod ruku. Nikdo nemá takovej drajv. Ale chtěli jsme vidět parádní ukázku vypiplaný choreografie a brutální naturalistické akce. A co se toho týče, tak myslím, že v žánru je tenhle film o nasraným domovníkovi někde hodně blízko špici.

Šíleně ujetá, zábavná a vtipná komiksová akční pecka. Takhle nějak si představuji Jamese Bonda pro nové tisíciletí, ne toho nudného řízka co má trapnou pistolku a všechny jenom bije. Ale super vychytávky, cool hračky a nereálnou akci při zažehnání hrozby světového formátu. No a co, že je to hovadina? O to tu přece šlo. Takže až ne jeden či dva nevhodné vtipy jsem spokojený.

Po první sérii můžu říct, že jsem naprosto spokojený. Ve dne slepý advokát, v noci tajemný mstitel. Jaké klišé! Ale po posledním Daredevilovi je to příjemné osvěžení, když charaktery nejsou totálně ploché. Naopak je tam řada postav a žádná z nich není černobílá. Příběh je velice slibný, souboje jsou přímo skvělé. Inspirace u komiksových velikánů je vyloženě zjevná, proto je to temné a docela krvavé. Seriál nacpaný odkazy na Marvel universum a tak dále. Prostě paráda. Jen mě trochu mrzí, že finální bitka byla trochu strojená a určitě na celém to dílu bylo co vylepšovat. Ale atmosféru to rozhodně mělo.

Režisérský počin Andyho a jeho bratrosestry se mi od prvního shlédnutí zaryl do paměti jako geniální a po všech stránkách dotažený snímek, který ale trpí tím, že se svou stopáží odradí kdekoho od toho, aby se na něj podíval znovu, což je pro plné pochopení nezbytné, a hlavně si tak vychutnáte všechny ty spojitosti příběhů. Každá jedna samostatná kapitola by vydala na film, na který bych se s chutí podíval a fakt, že všechny postavy hrají minimálně trojroli ve všech příbězích napříč filmem jen umocňuje můj pozitivní dojem. Úžasný soundtrack je pro mě už jen třešnička. Naprosto pochopím, když se to někomu nelíbilo, ale pro mě je to skvěle provedené dílo jak filmařsky, tak hudebně.

Nevím, jestli si zaslouží nějaké speciální ocenění to, že Bale riskuje cukrovku a bezpočet zažívacích nemocí, když z úctyhodné formy splaskne na pětapadesát kilo, ale rozhodně si zaslouží ocenit tenhle film. Možná ne úplně originální, ale na každý pád dobře zahraný, atmosférický a s dokonalým rozuzlením.

Ne všechny díly jsou perfektní, ale jako celek je to hodně slušný seriál a každý příběh otevírá řadu osobnostních, sociálních a morálních otázek. Světy, ve kterých se odehrávají, se moc neliší od těch našich a o to alarmující a děsivější jsou v konečném vyznění pointy jednotlivých epizod. I když to nepatří k tvorbě, na kterou bych se podíval rád znovu, rozhodně to stojí za shlédnutí.

Jestli někdo dennodenně praktikuje tu samou práci už sedmdesát let a stále hledá nové postupy a rozhodně se necítí jako staré železo, bude to v devíti z deseti případů Japonec. Dokument o jídle nebyl nikdy tak zajímavý, tak inspirující. Je v tom cítit kus opravdové poezie, když vidíte přípravu od A do Z a rozhodně to i změní váš pohled na to jídlo, které si většina našinců představí jako "ty černé čtverečky". A co víc, ten člověk ve věku, kdy většina Čechů, pokud nejsou pod drnem tak nervózně přešlapují každý čtvrtek před Kauflandem a cestou domů se staví pro své kýble léků, tenhle člověk podává životní moudra s tou typicky asijskou poetikou.

Jako malej jsem docela často koukal na televizní soutěže a pevnost Boyard je něco, co se mi s mýma 90' zaručeně spojí. Disciplíny tam byly pěkné, složení účastníků bylo kolikrát docela zajímavé, ale hlavně tam byli ty dva trpaslíci a otec Fura.

Film o cestě k neskutečnému sólu na bicí? Zatraceně proč ne? Dlouho se mi nestalo, abych byl u filmu nervózní za herce a přál si, aby ještě pokračoval. Hudební snímky mě nikdy moc neoslovovaly, ale když už byl tenhle nominován na Oskara, podrobil jsem ho drobnohledu a kritice svého vytříbeného vkusu. Sám příběh není nic závratného (a jeho kostru můžete vidět v každém druhém ... ne, v každém anime). Především jde o to, že ti herci a celý ansámbl něco předvádí, hrají! Což je něco, co se nám v poslední době z filmů vytrácí a v éře, kdy stačí strčit ptáka do objektivu nebo vyvalit prsa na kameru, je Whiplash přímo nebeským úkazem. Za mě paráda a někdy si to zopáknu.