Jiroovy vysněné sushi

Miluju sushi už 4 roky. Poslední 2 roky ho vyrábím sama doma - tudíž tohle mě hodně zajímalo :) Jiro dreams of sushi je velice příjemný dokument, jak svojí hudbou, tak perfekcionismem japonců a celkovou uvolněnou atmosférou. Je to tak klidné, lehce ubíhající a získáte tam také plno hodnotných informací do života. Japonská mentalita mě neskutečným způsobem imponuje, jelikož jejich životní styl a způsob myšlení, je dechberoucí. (23.08.2014)

Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin! (27.03.2013)

Po ochutnání sushi jsem se i já stal příznivcem tohoto pokrmu. Nebylo tedy od věci směrovat další kroky k výrobě domácího. Mein taktik zkusit súšn vyšla a pochutnal jsem si. Od té doby jej sem a tam vyhledávám. Pří jedné z rutinních návštěv svého profilu mě náhodně napadlo zadat do vyhledávače výraz sushi a ejhle narazil jsem na Jiro Dreams of Sushi, soudě dle popisku a kladných kritik jsem si nemohl odpustit film čubnout na Pirátské zátoce.Nyní krátce po výletu do Tokia mohu říci, že jsem pravé sushi asi ještě nejedl a o to více se těším na nějakou honosnější degustaci. Dokument vyniká ve svém minimalistickém pojetí, je odrazem práce týmu pana Jiro. Jejich osobitý styl a píle jsou více než obdivuhodné. Sám však nevím jestli bych chtěl utratit tolik peněz za něco tak malého. Pominu-li finační stránku je pěkné, že někdo vzdá poctu takovému muži, který celý život zasvětil gastronomii a nehodlá se toho vzdát. Pro svou formu jakou je dokument natočen je vhodný i pro nesušenky, poté vaše další chutě můžete ukojit u deddo-sushi . (03.06.2014)

Člověk se ve své branži stane úspěšným, pokud ji zasvětí celý svůj život. Tohle málokdo dokáže. Samotný talent se hodí, ale není samozřejmě zárukou úspěchu. Pracovní morálka Japonců se pohybuje úplně v jiných dimenzích, než je to obvyklé. Pracovní morálka Jira je ještě nad ní. Aby byl člověk ve svém oboru nejlepší musí se neustále zdokonalovat. Milovníkům sushi mohu zaručit, že po zhlédnutí tohoto dokumentu budou milovníci ještě intenzivnější. Velmi oceňuji nevtíravou formu, která je ryze japonská. Vše doplňuje pěkná hudba a rozhovory, ve kterých se nikdo nesnaží někoho přechvalovat. Divák nakoukne, odkud se v takové nóbl restauraci berou jednotlivé suroviny. Od všech mořských potvor až po rýži. Lehce je mu nastíněn i zajímavý a precizní proces výroby. Samozřejmě za kvalitu se náležitě platí, a proto si večeři v této restauraci může dovolit jen několik vyvolených. Ale jakožto občasný pojídač sushi zcela odlišné kvality nepopírám, že bych si nedal. (15.03.2015)

Prijdete do nenapadne putyky zapadle nekde v utrobach Tokijskeho metra, maly podnik jen asi pro 10 lidi, objednate si na baru sushi, protoze tam stejne vesmes nic jineho nemaji, stary japonec vam pred ocima uhnaca malou hroudu ryze, na kterou pak placne slice syroveho masa z nejake ryby, potre to steteckem namocenym buhvi do ceho a voila, behem chvilky je vase vecere hotova, vezmete hulky, strcite si to veledilo do pusy, zacnete kousat, u toho si vas v tesne blizkosti stale vehementne prohlizi ten stary japonec jak vam smakuje, celi nervozni spolknete, reknete s usmevem hai, abyste neurazili a hotovo. A za tuhle sushi paradu zaplatite minimalne 30 000 yenu, tedy cca 6000,-Kc a to skutecne jen minimalne za naprosty zaklad. Pokud budete mlsni a objednate si treba sushi s chobotnici, kterou tam desitky let trenovani ucni musi pred pripravou hodiny masirovat aby nebyla gumova, tak se prohnete jeste mnohem vic. Proc? Protoze tohle sushi neni jen tak obycejne, tohle sushi je pripravene nejlepsim sushi makerem na svete Jiro Ono, o kterem je tento vesmes biograficky dokument se zamerenim na co jineho, nez na sushi. Je to hodne o zarputile japonske nature, az spiritualni cestou na vrchol hory, Jiro Ono poslednich 70 let nedela nic jineho nez Sushi, konicky? dalsi aspekty zivota? nezajem, jedina o co jde je delat nejlepsi sushi, kdy se stale zlepsujete i po desitkach let pracujete na technice a dovadite k dokonalosti ty nejmensi detaily. Kdyz do dane restaurace najmou noveho pracovnika, prvnich 10 let se pouze spiritualne a manualne pripravuje tvorbou vajicek, nez ho vubec pusti do procesu sushi vyroby. V tomhle ohledu je to fakt masakr a vazne by me zajimalo jestli je to sushi ve finale skutecne tak bozske a tak genialni, ze neco podobneho si jinde proste nedate. Myslim, ze po shlednuti tohoto dokumentu si spousta lidi fakt zaleti do Tokia na Jirovo sushi, protoze dokument funguje i jako fantasticke promo, ja sushi nijak zvlast nezeru, ale tohle bych mozna i za ty desitky tisic zkusil. Na druhe strane jidlo jako jidlo, jednalo by se skutecne o labuznicky zazitek na cely zivot? Dalsi zasadni element, kteremu se dokument venuje je proces tvorby vcetne dulezitosti vyberu surovin a tedy i nakupu kvalitnich ryb na ktere se poradaji skoro az ritualni aukce, je preci dulezite vybrat toho jednoznacne nejlepsiho tunaka ze vsech tunaku. Zacne to brousit do problemu extenzivniho rybareni v Japonsku, lovi se jak o zivot a jednotlive druhy ryb postupne mizi, ryby, ktere jeste pred par lety byly standardni soucasti menu uz byly komplet vyloveny a za chvili v morich nic nezbude, pak nebude ani zadne sushi. Je nutne zavest regulace, nelovit mlade ryby atd., ale sileni japonci lovi komplet vsechno, vcetne delfinu, ze kterych ani neni kvalitni maso, stejne to vrazdi ve velkem, viz. skvely dokument The Cove (2009). Jak rika Jiro, az diky extenzivnimu lovu vymre napr. tunak, bude za nej nejaka nahrada? Zrejme ne. Kazdopadne skvely dokument. 8/10 (21.12.2014)