Eluin

Hezké to bylo, pro podobné road movie mám slabost. Navíc okořeněno neherci a fajn hudbou.

Asi by bylo příliš snadné toto vše šmahem odsoudit do bažin neúspěchu. Seriál sám ale trpělivějšímu divákovi, který občas přivře oko a přistoupí na pravidla hry, nabídne celkem fajn zážitek. Děj jako takový odsejpá náležitě svižně, občas je nějaká linka trochu zbytečná, ale dá se to pochopit. Kombinace pokusu o cosi jako historický seriál s fantasy mě trochu zarazila, ale po zhruba 2 dílech jsem si na ni zvykl, i když chápu, že pro některé by to mohlo být stopka. Inu, užil jsem si i Sapkowského trilogii o husitech (byť ty knihy jsou samozřejmě někde úplně jinde).

Přehledně a jasně udělaný pohled na události, které mají svůj dopad patrný dodnes. Přišlo mi fajn, že se v nějaké míře dal prostor i protistraně a že dokument je poměrně citlivě rozdělen na 4 části.

Napravený broučoun, příjemná minutáž, sympatičtí herci a fajn hudba vytváří velmi dobrý seriálový zážitek. Hlavní hrdina mi trochu připomínal sebe sama v tom, že dělal autoškoly na "stará kolena" a úplně mu to nešlo od ruky. Je zajímavé, jak některé vtipy a zkušenosti fungují i napříč Evropou.

První série na mě působila jako dost zmatené a nejasné dílo. Druhá dojem napravila, nicméně se nemohu ubránit dojmu, že to celé šlo natočit lépe. Některé linie děje nebyly dotahnuty ke konci, atd.

Skvělý film, chvíli trvalo, než mi došlo, co že je to zač ten "atlas ptáků", nicméně promluví ptačích "herců" za to určitě stojí (byť s tématem souvisí jen okrajově). Skvělý Miroslav Donutil ve vážné roli (a jde mu skvěle), u něhož jen čekáte, kdy to s ním konečně zamává (momentů by bylo) a děj, který se patrně inspiroval skutečnou událostí (pokud jí znáte, drobné napětí odpadá, nicméně to zase tak neočekávané).

Inu, jako všechny randící/svatební pořady je to tak trochu šílené, navíc se divákovi často vkrádá otázka, "co se děje mimo záběry" a "co z toho inicioval štáb". Nedivil bych se, kdyby ona výseč reality, kterou sledujeme, byla jen opravdu velmi titěrná. Nicméně je to zábavné, což je tak asi maximum, co od podobného pořadu lze očekávat.

Skvělé, originální, nekompromisní pojetí zpackaných životů, i když každý z trochu jiného sociálního spektra.

Kdysi dávno jsem viděl Oázu v televizi. Bylo to patrně v květnových dnech, protože tehdy běželo velké kvantum válečných filmů a patrně to ještě bylo na černobílé Tesle. Film se mi líbil, působil tak trochu nečesky. Inu, válečných filmů je u nás pořád nedostatek. Dnes není problém Oázu vidět legálně na youtube. Skupina československých legionářů utíká ze své legie s cílem připojit se k československé zahraniční armádě. Cestu jim zkříží německý letoun, který jim zlikviduje vůz a přinutí je tak k asi 60 kilometrovému putování do jediné oázy v okolí. Času je málo a žízeň stoupá... Navzdory možným některým očekáváním film není velkolepou akčně válečnou podívanou, ale spíše komornějším psychologickým dramatem, na němž se ukazují charaktery rozličných postav a závěrečné moudro "smír s fašismem není možný", což vyznívá trochu uměle a lacině. Když si ale vezmeme dobu vzniku, tak je pomalu zázrak, že se tento film vůbec uskutečnil a dostal se roku 1972 do kin (ale dlouho se tam tedy neudržel). Natáčet se původně mělo v Mali, nicméně kvůli politické situaci se štáb nakonec rozhodl pro Turkmenistán v SSSR. Z každého políčka filmu přímo sála pouštní žár. Pot na tváří herců je navíc z velké části asi skutečný, protože samotná tvorba filmu probíhala za klimaticky dost nepříznivých podmínek. Výběr herců je excelentní (co se tedy týče jejich hereckého umu), ale v několika případech jsem si říkal, zda by nebylo lepší zvolit někoho mladšího a fyzicky odpovídajícího. Považte, takový Rudolf Hrušínský jako legionář je trochu zvláštní představa (byť se s rolí pral jak jen mohl). Krom něj se ze známých jmen objeví R. Brzobohatý, Š. Kvietik, L. Potměšil, či i Jiří Krampol (byť jen krátkodobě, údajně snad na zásah cenzorů). Režie se chopil Zbyněk Brynych, který měl s válečnou tematikou své zkušenosti (např. známý film A pátý jezdec je Strach). I když čas se na filmu trochu podepsal, tak se podle mého názoru pořád jedná o velmi hodnotný příspěvek do naší kinematografie, který může zaujmout i dnešního diváka (aspoň trochu trpělivého).

V zásadě dost zdařilý film, kterému - i když to bude asi problém samotné předlohy - trochu vyčítám, že divákovi krom domácí péče v podobě vyčerpané matky a ústavního zařízení nenabízí jinou alternativu.