Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Romantický

Recenzie (368)

plagát

Kniha džunglí (1967) 

Tak boží film, že jsem na něj jako tak čtyřletá koukala pořád dokola, i když jsme měli videokazetu jenom v originálním znění. "Look for the bare necessities..."

plagát

Chasing Life (2014) (seriál) 

Čekala jsem, že ABC Family (která je tím pověstná) z toho udělá mnohem větší blbost, ale Chasing Life se drží docela hezky v rozumných mezích. April je sympatická a její jednání hloupé, ale uvěřitelné. Zbylé postavy jsou realistické, děj se pěkně rozvíjí, docela se těším, co bude dál. A líbí se mi, že je CL na hony vzdálený The Big C. Mohli si odpustit klišovitého mrtvého tatínka, ale to by to zas nebyla ABC Family... EDIT: Začíná se tam formovat milostný trojúhelník...proč?!?!

plagát

Bezpečný prístav (2013) 

Filmy na náměty Nicholase Sparkse jsou vždycky docela nahraný, protože jsou od začátku odsouzeny k nálepce "slaďárna". I tenhle žánr se ale dá dělat důstojně, když mají mezi sebou hlavní představitelé alespoň trochu chemie a děj trochu dává smysl. Jenže u Safe Haven neplatí ani jedno z toho, takže se na to nedá moc koukat. Docela se mi líbila akorát Cobie Smulders a malý zvrat v samém závěru.

plagát

Heidi Klum: Svět modelingu (2004) (relácia) 

Jedna z mála reality show, na kterou se ráda koukám, protože její protagonisté dělají něco, co průměrný člověk neumí (nejsou jenom zavření do vily); konkrétně já třeba nedokážu ani přišít knoflík, ale tihle šílenci vykouzlí večerní róbu za den. Soutěž má skvělý systém, který se nemění, což mi vyhovuje, protože vím, co čekat a protože to funguje. Heidi mě nebere, ale ona tam ani zas tolik nedělá (říct: "One of you will be the winner and one of you will be out.", bych dokázala taky) a Tim je skvělý, takže to bohatě stačí.

plagát

Rande v Ríme (2010) 

Hloupoučké a co se týče humoru příšerně prvoplánové (váza, pronásledovatelé - ha ha ha? - nope...), takže to ani snaživý Josh Duhamel a pár hezkých scén ze začátku (fontána) nemají šanci zachránit.

plagát

Olsen Twins: Vtedy v Ríme (2002) 

Na blonďatá dvojčata ještě docela dobrý, ale stejně to už nechci nikdy vidět.

plagát

První republika (2014) (seriál) 

Příšerně natažená telenovela, která by mohla být zajímavou sondou do života prvorepublikové rodiny, kdyby se o to aspoň trochu snažila. Vzhledem k tomu, že ani kostýmy se nikdo nepokoušel dělat stylově autentické, ztratila pro mě První republika jakékoliv důvody, proč bych ji snad měla sledovat. Je to škoda, protože nápad udělat seriál z téhle doby byl skvělý.

plagát

Show! (2013) 

Děsivé. Jediné, co mě uklidnilo byli relativně rozumní rodiče všech ostatních, kromě Nikoly, kteří snad své dcery časem zachrání a nastaví jim lepší priority. Pro 5Angels tady absolutně není místo a už to jenom chce, aby to někdo tomu jejich pseudo-manažerovi vysvětlil. Dokument se mi líbil, protože se k věci stavěl poměrně neutrálně a neměla jsem pocit, že by Bohdan Bláhovec zasahoval, kam neměl.

plagát

Ve znamení raka (2010) (seriál) 

Zvráceně zábavný seriál. Jeden z mála, který se nedá považovat za oddechovku a který má skutečně reálné téma, kvůli kterému stojí za to produkovat seriál. Nevím, co je v tom za smysl, trávit půl dne sledováním třiačtyřicetileté blondýny, která má rakovinu a úplně z toho blbne. Nevím, ale zábavné a poučné to prostě je. Čekala jsem, že si oblíbím hlavní hrdinku (Laura Linney hraje neskutečně!), ale nenapadlo by mě, že mi během několika dílů přirostou k srdci i její prapodivný bratr a ještě trhlejší sousedka. Stalo se. A závěry první série, druhé i čtvrté série (třetí jsem nesehnala, ale co jsem slyšela, tak stejně nestojí za moc a ta mezera mému zážitku nijak neublížila) jsou vybroušené drahokamy ve světě epizod, které dokonale balancují mezi dojemností, sílou a upřímností, jako jsem to nikdy neviděla (a já už viděla seriálů...). U většiny z nich jsem dokonce dobrovolně brečela. A to já nedělám. Vážně.

plagát

Charlieho anjeli (2000) 

Charlieho andílci jsou jeden z mých nejoblíbenějších akčních snímků. V každém druhém záběru porušují sexy holky několik fyzikálních zákonů a nejčastěji způsobem, že jsou všechny ty triky strašně vidět, ale vždycky mi přišlo, že s tímhle autoři počítali a vůbec jim to nevadilo. Andílci tak pro mě zůstávají kouzelní v tom, jak hrozně málo se berou vážně.