Judy24

Když začali dávat na "Vodáky" v televizi upoutávky, začaly jsme se ségrou neskutečně těšit a byly jsme rozhodnuté nevynechat jediný díl. První díl byl docela slušný. Vždycky jsem ráda jezdila na vodu a ten pilot byl pro mě hrozně nostalgický. I-když to jak se dali dohromady a herecké výkony byly nic moc... A takhle podobně to šlo (s menším poklesem) až do pátého dílu (z deseti), kde se to fatálně zvrtlo. Ten příběh byl hrozně nereálný, to provedení mizerné (přesun z cca začátku 90. let do půlky byl hrozně nepřirozený), příběh se přestal odehrávat na vodě (hrozná škoda) atd. Když to navíc skončilo SPOILER! smrtí Vaculíka a prapodivným koncem s jejich lovestory a ostatní si vzali jeden druhého, moc mě to nepřekvapilo, ale ani nepotěšilo. Čtyřicetprocent dávám hlavně za provedení částí na vodě. Protože vodáctví samotné jinak popsali vlastně docela hezky.

Když člověk dopředu čeká zklamání a ono pak přijde, je to pořád zklamání? To byla řečnická otázka na začátek, ale docela ze života. Tušila jsem, že Auta 2 se tak strašně budou snažit být zábavná, až budou vlastně úplně nudná a stalo se. Neříkám, že jsem tam neobjevila pár vtipů, ale jako celek mi to přišlo hrozně přeplácené, převtipné a hlavně to ztratilo největší klad, jaký filmy od Pixaru mají - že jsou vtipné pro dospělé i pro děti stejnou měrou. Moje malá ségra se strašně smála, ale já většinou jen tak usmívala. Mírně podprůměrná animovaná pohádka (samozřejmě ne animací), ale - kdo čekal něco jiného...?

Spousta lidí Mrazíka z duše nenávidí a musím přiznat, že mi zdejší "červené" hodnocení, udělalo velkou radost. :) Mrazík je klasika, ale dost lidí nadává, že komunistická. Ve skutečnosti jsou na téhle pohádce nejkomunističtější Ivánkovy rudé kozačky (Tede Mosby!!!), jinak ani stopa. Ruská kultura mi není blízká a kýčovitost nesnáším, ale tenhle film (ne víc, než jednou ročně) miluju s obojím - to jak je Nastěnka perfektně nalíčená, když vyleze z rybníka, Mrazíka i s jeho kožichem a kabátem, Ivánkův pudr i modré stíny, dědečka Hříbečka a všechny ty nalíčené nápadnice, které zpívají Ivánkovi melodie, jež nedostanete z hlavy odporně dlouho - to všechno je jistý kolorit mého času po Vánocích. Taky si myslím, že ten film má (zvlášť na svou dobu) neuvěřitelnou kvalitu - vemte si všechny ty nádherné prosluněné exteriéry, filmové triky (byť půlka z nich jsou ve skutečnosti zpětné záběry) se "štíhlou jedličkou tam mezi modříny" nebo "sáňkami samochodkami". Věřím, že spousta lidí Mrazíka nenávidí a možná i docela chápu proč, ale jednou ročně, je to pro mě skoro povinnost, nemluvě o tom, že je to jedna z nejlepších ukázek dabingu u nás, respektive "před naší, za naší....". "Nastěnke!" (o tři oktávy výš) "Iváánku!"

V tom filmu se toho možná tolik nestane, ale forma, zasazení do 60. let je to, co vás oslní, stejně jako magická hudba. Během 96 minut poznáte George Falconera a dokonale pochopíte jeho myšlenky, jeho cíle i jeho celoživotní touhy. Jsem oslněna skvělým Colinem Firthem a celým tím aranžmá (nádherný nápad, hrát si s barevností kamery), ale také drobnými myšlenkami, které tam byly a jednou za čas se prostřednictvím jednoduchého dialogu dostaly k pozorovateli. Jsem oslněna...

Ale jo, já nepopírám, že občas člověk má náladu na ty "blbé" a "jednoduché" vtipy a já ji včera, když jsem si ten film pouštěla, měla, jenže to se holt nestává tak často...

Vždycky je hezké vidět, že někdo natočí film po svém a kašle na všechny předsudky a zažité konvence. My všichni (bez ohledu na to, jak moc si to přiznáváme nebo ne) jsme rozmazlení a opití klasickými romantickými komediemi, které mají až na výjimky stále stejné schéma (cca potkají-zamilují-rozejdou-na konec zamilovaně sejdou), ale tady to tak vůbec není. Dřív mi vadil ten otevřený konec Once, ale došlo mi, že je to tak správně, protože je to mnohem opravdovější. Copak v normálním životě se na konci ti dva sejdou a romanticky se dají konečně dohromady? Možná, že někdy jo, ale výjimečně. Většinou ten život pokračuje stejně plynule, jako začal a v Once prostě sledujeme část něčího života, krátkou kouzelnou epizodu, na kterou jde plynule navázat zepředu i zezadu. Já nevím, jak ti dva nakonec dopadli, ale mnohem víc jim věřím, že se to stalo (i-když nestalo). Once ukazuje, jak málo stačí, abyste se zamilovali do někoho a do filmu - stačí být jiný a té jinakosti věřit. Všichni opěvují Oscara, ale pro mě je to jenom třešnička na dortové šlehačce, Markétin projev mě dojímá opakovaně, je v tom češství v té nejhezčí podobě. Taky proto je ten film pro mě tolik okouzlující - ta čeština je roztomilá, když září v mezinárodním filmu. Musí být asi docela zvláštní ten film sledovat a nerozumět Markétě, když Glenovi odpovídá ("So - miluješ ho?" "Miluju Tebe."). P.S. Půlku mého ipodu tvoří soundtracky a půlku všech přehraných písniček ze soundtracků tvoří Once.

Velmi okouzlující film. Pokud máte náladu na čistou romantiku, ale čistou i ve smyslu "nezkaženou", tak Drake Doremus ji tady stvořil. Někomu by možná chyběl děj, je ho tam asi překvapivě málo, ale ti dva vám to naplní. Je to příběh jako ze života, kouzelný, opravdový a nevím jak to ti dva dokázali, ale mám problém uvěřit tomu, že to hráli. Byla jsem okouzlena a na vážně jsem uvažovala o stoprocentním hodnocení, ale souhlasím s KatushkouK - ten úplný závěr tam vůbec neseděl a zkazil mi to, což je velká škoda.

Já vám tak nějak nevím, jestli jsem to úplně správně pochopila... Jsem z toho totiž docela zmatená, na jednu stranu se mi to líbilo, ale... Tak například ten konec mi hrozně připomněl film Sweet November a i tam mi tohle zakončení vadilo, nějak mi chybí pointa té pointy. Přála bych si říct, že mě ten film dojal, ale on se spíš hodně snažil a stejně to nedokázal. Jesse je sympaťák, Elisabeth je kočka a oba hráli pěkně, ale já jsem pořád jenom čekala na ten moment, kdy se začnu dojímat a začnu film vnímat každou buňkou, čekala jsem na moment, který nepřišel. Jak tak koukám na hodnocení ostatních - jsou značně kolísavá a jelikož já taky dost kolísám, skončím na třech hvězdičkách, protože mám z filmu hezký, takový klidný pocit, který ale nedokážu tak úplně správně popsat. Co tím chtěl básník říci?

Hrozně nemám ráda velkofilmy, nesedí mi tou přehnaností, spoustou vyhozených peněz, které by šly využít mnohem lépe, zářivými efekty i heroickými příběhy, ale nějakým zvláštním způsobem mi to u Titanicu nikdy nevadilo. Protože ten příběh je nejen silný, ale také pravdivý. Nejde mi tolik o romanci mezi Jackem a Rose, ale spíš o životní osud obří lodi, který tak tragicky poznamenala lidská namyšlenost a hloupost. Tento poučný příběh si prostě zasloužil monstrózní záznam na filmové pásce a James Cameron zvládl tenhle úkol na jedničku.

Jojo, tohle byla zábava a to nejmíň dva roky, po kterých kvalita trochu klesla a klesala dál, nicméně naštěstí nedostatečně dlouho na to, aby pokazila vzpomínky na doby minulé a to mají Simona Matásková i Jan Kraus zatracenou kliku, protože to, co se teď vysílá na Primě, se neblíží původní verzi ani zdaleka (viz. 81% X 76%), bohužel...