pan Nikdo

Dokument s velkým D. Zajímavý experiment umístění kamery na fotoaparátu Jamese Nachtweye, s jejíž pomocí sledujete velmi profesionální chování fotografa v naprostém chaosu. Podobnou atmosféru není schopný vytvořit žádný válečný snímek. Je zarážející, že silné fotografie vznikaly i "za humny". Hrůzné obrázky z Kosova nahánějí husí kůži, rozhodně nejsilnější scéna - chlapci s kvítím, které házejí na pytle s mrtvými. A právě při scénách v Kosovu jsem si snažil odpovědět na otázku, zdali by žurnalistika měla mít nějaké hranice, protože při Jamesově práci jsem měl pocit neuvěřitelné vtíravosti, která byla neskutečně nepříjemná. Naopak z druhé strany jde o důležité svědectví, které musí lidem otevírat oči. Po konci dokumentu si uvědomíte pravé životní hodnoty.

Příběh, který napsal Erich Maria Remarque, je nesmrtelný. Každý řádek, každé slovo líčí obrovskou bezmoc v zákopech první světové války. Jeho vyprávění u mě dokázalo navodit pocity, které jsem u jiného válečného autora nezažil. Proto jsem byl zvědavý na film vyprávějící stejný příběh. A musím uznat, že mu zdárně sekunduje. U mě pětihvězdičková spokojenost. Geniálně je znázorněn rozdíl mezi zákopovými veterány a nováčky, kteří narukovali. Výtečná scéna - veterán vysvětlující nováčkovi účelnost lopatky