Freemind

Mám k tomu naprosto stejnou výtku, jako k "Hotelu Rwanda" nebo "Chlapci v pruhovaném pyžamu" (i když "12 let v řetězech" oba tyto filmy technicky mnohonásobně převyšuje). Genocida/holokaust/otrokářství jsou krutá, krvavá, smradlavá, prohnilá témata - proč je někdo proboha přetavuje do uhlazené, napudrované podívané? Tenhle přístup prostě považuju za nechutnou estetizaci násilí a je to pro mě jasná známka toho, že tvůrcům nejde o správnou věc, ale o dojení slziček a talárků. Rád si někdy přečtu Northupovu knihu, z filmu jsem si odnesl víceméně jen to, že v Louisianě jsou hezké krajinky.

Je to paskvil, ale v podstatě zábavný. Asi v tom smyslu, v jakém je znásilnění v podstatě sex zdarma. Dvě hvězdy za pár originálních akčních scén.

Bohužel jsem se díval na režisérskou verzi, která je prostě nestravitelná a utahaná jako důlní kůň. Líbila se mi koncepce i surreální atmosféra, dozvěděl jsem se spoustu věcí, ale v polovině jsem už měl sto chutí vytasit knížku. Klidně i telefonní seznam. Nesmyslně promarněná příležitost.

S předchozími Spidermany to nelze srovnávat. Naštěstí - protože všichni tak trochu tušíme, že Raimi je parodie na režiséra. Nové pavučákovy lapálie mají kromě záběrů na hopkání mezi mrakodrapy to nejdůležitější - opravdu slušně napsaný scénář. Jistě mu lze vytknout vše, co zmínil ve své kritice J*A*S*M, ale tato škobrtnutí vyvažují opravdu hezky načrtnuté vztahy mezi hlavními hrdiny, práce s vývojem postav a hlavně solidní dialogy. Ještě jednou děkuji za laťku, kterou nasadila třeba Batmanovská trilogie nebo Zrození Planety Opic - dožil jsem se doby, kdy se na blockbustery dá koukat bez pocitu naprosté trapnosti. Tohle je nový standard pro dobrou, řemeslnou práci, a nikdo by se neměl spokojit s filmy, které jdou níž. Dávám tři a ode dneška měním můj systém hodnocení.

Krásně praštěná komedie o partě lidí vyškrabaných ze sociálního dna. Příběh začíná jako úsměvný příběh o cestě k nápravě a pak se najednou zvrtne ve story o loupeži století. Způsob vyprávění a druh humoru není pro každého, ale já jsem si to náramně užil.

Wright se s knižní předlohou nepáral a udělal moc dobře - jen sotva bych snesl další mdlou kostýmní adaptaci. Nápad převést velkoměstské pozlátko do metafory starého divadla funguje dokonale, všechny postavy jsou obsazeny naprosto přesně, film má styl, špičkové řemeslné provedení, finesu i jemnou nadsázku. O samotné scéně plesu bych mohl napsat celý esej - labutí tanec Karenina-Vronský, prostřihy na zděšenou Kitty lapenou v objetích dalších a dalších tanečních partnerů, gradace hudby a nakonec vrchol, kdy se Karenině v zrcadle odrazí její chmurná budoucnost ... Krása a dokonalost sama. Po dvou průserech se Wright opět vrátil mezi režisérskou špičku. Potlesk.

Rozpadající se, přeslazený dort. Knihu jsem nečetl a nevím, zda mi ji toto retardované dílko dopředu nezkazilo - přeskoky mezi časovými rovinami jednotlivých příběhu mi vůbec nevadily, mnohem horší byly příšerně zpackané, bizarní masky (u některých jsem se doslova rozesmál), ploché, mdlé scenérie a nepřesvědčivé CGI efekty, které v každé sekvenci znemožnily vytvořit přirozenou atmosféru, takže se celý tenhle cirkus opakovaně hroutí sám do sebe jako umírající hvězda. Pravděpodobně jeden z nejpřeceňovanějších filmů roku (ne-li desetiletí, když sleduju tu chválu) a já jen tiše doufám, že na tu epochální kravinu všichni brzy zapomenou.

U recenze k podobnému lejnu - "Aliens vs Predator: Requiem" tady onehdá padla památná věta "Já vím, že to je špatný film, ale jak mu můžeš dát slabé hodnocení, když je tam Predátor? To jsi fanda?". Právě tomuto syndromu přičítám dočasné zatemnění racionálních receptorů některých místních recenzentů, kterých si jinak moc vážím. Chápu, že když se na plátně najednou objeví tolik dětských legend najednou, tak si z toho učůrnete. Je to nepodmíněný reflex, za to se nikdo nemusí stydět (například fanynky "Soumraku", kterým je taky jedno, že se dívají na kokotinu, hlavně, že zase uvidí Edvarda). Mě ale žádný sentiment nesvazuje, takže si můžu v klidu plivnout žlučí. U "Serenity" jsem psal, že bych Whedonovi moc přál, aby si ho všimnul nějaký bohatý producent a dodal mu finanční křídla pro plné rozvinutí talentu. Chyba. I s monstrrozpočtem Whedon zůstal podprůměrným režisérem obstarožních devadesátkových sci-fi seriálů (ano, navážím se do "Firefly", protože ten byl řemeslně zastaralý už v době vzniku). Nejvíc je to vidět v první hodině filmu, kdy se režisér musel poprat s klidnými scénami a naplno tak vyhřezla jeho neschopnost pracovat s kamerou, scénografií a atmosférou. Takhle debilně tuhé a nenápaditě nasvícené záběry jsem fakt viděl naposledy v nějakém starém sci-fi seriálu ze sobotního nováckého programu. Ještě před 15 lety by to bylo v pohodě, ale dnes, kdy po revizi Bondovek a Nolanově Batmanovské trilogii mají i ty nejobskurnější blockbustery solidní technické provedení? Průser a ostuda. Že já blbec to nevypnul hned po úvodních deseti minutách, kdy jsem to poprvé - a rozhodně ne naposledy - zvažoval.

Tohle jde totálně mimo mne. Chápu záměr, uznávám tvůrčí vizi a je mi sympatická důslednost, se kterou ji Anderson prosazuje, vizuálně se mi to líbí (někdy dokonce velmi), ale .... prostě na žádném z jeho filmů jsem nevydržel déle než 20 minut, než mě to všechno začalo nesnesitelně iritovat. Omlouvám se, nemůžu za to. Dvě hvězdičky za originalitu.

Na poličce mi už asi 12 let straší dvoj-CD s broadwayskovu verzí "Bídníku" - mnohokrát jsem si to z nudy pustil a nikdy nedoposlouchal, celou dobu jsem tedy Bídníky považoval za trochu absurdní hype, muzikál, který nesahá ke kotníkům mé svaté muzikálové trojici, tedy JChS, FotR a H. O to větší šok pro mě bylo to, že jsem se nechal tak snadno, rychle a bezbolestně uhranout filmové verzi - tenhle film se dotýká přesně těch strun, u kterých to očekávám, je dokonale obsazený a skvostně nazpívaný. No nic, přidávám si k trojici LM.