Freemind

Takové jednohubkové nicmoc, na které se můžete dívat o půlnoci a ráno se stejně zeptáte "Na co jsem to včera v noci koukal?" Výborná Jennifer, jako vždy skvělý Tom, mdlá Laura. Čekal jsem nějaké vyvrcholení, kulminaci, ta ale nepřišla. Zůstalo jen dost nudné soudní drámo s několika bububu.

Maher podával svou "pravdu" agresivněji, než mnozí jeho oponenti, mnohokrát bylo zcela zřetelně vidět, že rozhovor s daným věřícím je radikálně sestříhán tak, aby ho co nejvíce zesměšnit, sám Maher má sice skvělý reflex a smysl pro humor, ale není to asi žádná velká hlava. Chtěl bych vidět, jak by podobný dokument natočil George Carlin.

Řekl jsem si, že se podívám na nějakou kravinu s dobrými efekty. První část úkolu splněna. Trapné CGI a choromyslný scénář mi trošku zpříjemnil jen výborný James Caviezel. Chudák asi nevěděl, do čeho leze.

Co s tím? Jaké hodnocení dát téměř stoprocentní kopii velmi dobrého originálu? "Naštěstí" tvůrci americké kopie (protože tady opravdu nelze mluvit o remaku) mi velmi ulehčili práci tím, že důsledně zpackali všechny prvky, ve kterých se od originálu odklonili - kazili atmosféru hlavně tím, že najali "zkušené" (čti - seriálové) herce a všechno natočili na profi videokamery. Už jen podle plakátu je vidět, že režisér neměl šťastnou ruku při výběru profíků na design a masky - několik míst smrdí digitálními efekty, čemuž se španělský originál velmi úspěšně vyhnul. Jinými slovy - nemá cenu se na to koukat jen kvůli vcelku autentické Jennifer Carpenter. Raději se podruhé podívejte na REC.

Někdy váhám, zda už toho na mě není moc - Medem je asi největší idealista a romantik v celé Evropě a vlastně mě ta naivita jeho postav místy začíná štvát, vše ale zachraňuje perfektní a zcela sebejistě napsaný scénář plný roztomilých hříček a nápaditých motivů. Tento film je nejlepším příkladem tohoto "love-hate relationship", který prožívám při sledování Medemových filmů. Svíjím se, prskám, nakonec ale ano, žeru mu to i s navijákem, od umělce s vizí se rád nechám citově vydírat.

Mé kdysi první setkání s filmy Iberského poloostrova a dodnes definitivní důkaz, že hlavní ikonou španělské kinematografie by neměl být nějaký lascivní a plytce provokační Álmodovar, ale právě Medem.

Slabé čtyři hvězdičky. Vcelku standardní, ačkoli velmi vkusně natočený i zahraný příběh, který zaujme, ale nijak nestrhne ani neoslní. Mnoho prvků vyprávění ve mně působilo dojmem účelových krůčků k Oscarům, což mi nepřipadá fér. Podívat se - ano, ale Daldry má své životní dílo teprve před sebou.

Existuje několik kategorií skvělých filmů - jedny Vás srazí na kolena, jiné rozpláčou, další zase rozesmějí. A pak jsou tady taková díla, jako Doubt - precizně vytesané, ačkoli v podstatě velmi jednoduché příběhy, které sledujete tak, jako se popíjí výborné víno nebo poslouchá Měsíční sonátu. Pozor, není v tom nic ze snobství! Prostě ve chvíli, kdy vycítíte rytmus a šlechetnou podstatu, dřeň celého díla - najednou se Vám po těle začne pomaličku rozlévat neurčitý pocit blaha a mlčenlivé fascinace. Co zde naleznete? Až Bergmanovsky kruté dialogy, skvostné herce i všechny ty drobné doplňky a synkopy příběhu - kočku jako sarkastickou metaforu použitou přesně ve vhodnou chvíli, drnčící telefon, kytky v Bibli ... chyby vidím, ale nevnímám je. Jsem nasycen.

Mám alergii na citové vydírání a ždímání provařených témat. Četl jsem mnoho biografií lidí přeživších koncentrační tábory v Polsku a Německu - věřte mi, že to, co se popisuje v tomto filmu, je jen velmi plochým a mdlým odrazem všech těch zrůdností. Filmy jako tento vznikají s jasným cílem - musí být dost silné, aby si dojatí diváci mohli tu a tam utřít slzu kapesníčkem, ale zase nemohou být příliš realistické, protože by z kina utekly všechny holubičí povahy. Zkrátka - lezou mi na nervy režiséři, kteří se schovávají za svou látku. Ale konkrétně - kromě hereckých výkonů a zajímavého nápadu vlastně marně hledám v tomto filmu jakákoli známky snahy - kamera a hudba jsou fádní, historické detaily až trapně nedotažené a prvoplánové, děj předvídatelný a stereotypní. Čistě technicky je to film na dvě hvězdy, třetí přidávám za téma. Viděl jsem desítky lepších filmů o koncentračních táborech. p.s.Díky Radkovi99 za vyvedení z omylu - původně jsem považoval za hloupost i to, že Němci sami točili filmy o luxususních podmínkách v koncentrácích.

Od první chvíle je Vám jasné, že tohle bude čistokrevná béčková podívaná. Ke konci už ale nával nesmyslů začíná být tak dusivý, že si můžete údivem ukroutit hlavu. No řekněte - znáte něco strašidelnějšího než plukovník SS s barevnými kontaktními čočkami?