Sonnik

Pokud by se to v určitém bodě nesvvrhnulo na antikřesťanskou "agitku", tak bych hodnotil plným počtem. Každopádně je to hodně originální konverzační sci-fi, kterého si každý bude považovat jinak na základě svých vazeb k danému tématu. V Johnově příběhu se samozřejmě dají najít nějaké díry, ale proč by měly být brány v potaz, když cokoliv co řekne ať už on nebo jeho oponenti dává smysl a ještě člověka donutí k pochybnostem.

Woody stárne. Jeho předchozí kousky to naznačovaly, ale tady se vrací zpátky o 30 let. Až se divím, že jsem se tak bavil. Ani jedna postava není sympatická. Ať je to vtipný ale zároveň neskutečně protivný Boris, naivní a přihlouplá Melody, její polygamní pobožná matka nebo homosexuální otec, všichni jsou opravdu nesympatiční a Woody z toho namíchal opravdu zábavnou jednohubku s klišovitým avšak nádherným odkazem. "That's why I can't say enough times, whatever love you can get and give, whatever happiness you can filch or provide, every temporary measure of grace, whatever works."

No goats. No glory. Herecká elita v antimilitaristické parodii. Bavil jsem se solidně, i když ze všech těch jmen prakticky baví jenom Clooney a Stephen Lang, jehož postava měla dostat mnohem víc prostoru. Celkově je námět skvělý a dobrých hlášek taky není málo, ale jako celek to moc nefunguje, děj je takový rozháráný a celkově mi chyběly nějaké opravdu zapamatovatelné momenty. Za pár dní si na ty kozy už ani nevzpomenu. "Dear Mother Earth... I will drink your blue waters... and eat your green skin."

In a moment the world changed forever. McCormackova kniha je naprosto perfektní, stejně jako Hillcoatova adaptace. Bohužel už ten "feeling" po shlédnutí filmu není takový, jaký byl po přečtení knihy. Samozřejmě to není chyba režiséra a herců, Cesta není propletenec s nečekaným koncem, ale depresivní pomale plynoucí příběh plný beznaděje, který si opravdu více vychutnáte pomocí McCartyho osobitého stylu než v kinosále. Nechybí tomu nic, Hillcoat to udělal nejlépe, jak mohl a některé "chuťovky" z knihy ještě vynechal. Žádný velký poprask Cesta nezpůsobí, ale jako pocta velkému spisovateli a jeho knize je víc než důstojná. "Are we gonna die?"

Forever Young. Forever Cursed. Nuda, kterou zachraňují dva muži. Prvním je Oscar Wilde a druhým Colin Firth, který ční nad všemi ostatními a každou scénu si krade pro sebe. Samotný Dorian působí spíše jako rozmazlený spratek a jeho amorálnost mu jde uvěřit jenom těžko. "I suggest we raise a little hell."

Najdou se slabší chvilky, ale některé fóry jsou opravdu nezapomenutelné. Přesně něco mezi dvěma předchozími stand-upy. Celkově je to klasický Moran a drží laťku hodně vysoko. Stejně je to ale na plný počet, protože tohohle chlapíka by stálo za to poslouchat i kdyby četl manuál od mikrovlnky v maďarštině. "The neck and the groin. It doesen´t matter how big the fucker is, the´ve all got neck and the groin. "

The story of a man ready to make a connection. Jako všichni ostatní jsem to Reitmanovi sežral i s navijákem. Potřetí si vybral téma, které tak trochu nabádá ke klišé a potřetí z něj udělal výbornou komedii a podle mě si podobně jako Apatow vytvořil svůj vlastní komediální žánr a typ humoru. Reitmanův jes jistotou mnohem vyspělejší a inteligentnější. Samotný film není ani potřeba komentovat. DOKONALÁ komedie. A potkat takovou ženskou jako Vera Farmiga je "snem" každého chlapa na zeměkouli. "I'm like my mother, I stereotype. It's faster. "

He´s a powder keg of black fury that´s about to explode. Nářez. První polovina, kdy Dynamit jede na vlastní pěst je naprosto úžasná a zadělává na pořádný kult, potom už tempo pomalu upadne. Ale jako celek naprosto parádně parodická jednohubka s parádním Jai Whitem, který se nunčakama umí ohánět jako málo kdo. Dig it? "Shh, mama, you gonna wake up the rest of the bitches."

There are two sides to every family. Nedívat se na trailer! Mě i přes obrovské antipatie k Tobeymu strašně navnadil, ale bohužel obsahuje všechny dramatické scény a tak nějak snižuje prožitek. Obsahově Bratři nijak nevyčnívají, všechno stojí na výborných hercích v čele s úchvatným MacGuirem, který je také možná největším záporem, jelikož na sebe po hodince strhne pozornost a všechno ostatní přestane existovat. Klidně bych snesl o půl hodinky delší druhou pasáž a myslím, že Tobey taky, protože by mu z toho kápla minimálně nominace na plešouna. "You are my brother."

Korejci a vlastně všichni asijští tvůrci chápou a vysvětlujou věci trošku jinak než jsme my zvyklí. Tady se nám ze začátku rozehraje parádní a uvěřitelná romanťárna s neskutečně frajerským Cheol-suem a roztomilou Su-jin, po které následuje neuvěřitelná citová žďímačka plná okázalých motivů, ze který právě tenhle korejský pohled na věc dělá z Moment to Remember snímek, který zasáhne každého ať dělá co chce. V rámci žánru je to naprostý melodramatický MASTERPIECE.