HouseMK

Brilantní spojení dvou mistrů (Horníček a Sovák) v mikrokomedii založené na slovním humoru ani nemohlo dopadnout jinak sukcesem! Škoda, že takových snímků není víc.

Tyhle starý p(t)áky (Travoltu a Williamse) mám celkem rád, ale jejich spojení v bláznivé a přehnané komedii nebylo nejšťastnější. A nepomohli ani děcka, zvířátka a Japonci.

Recept: Nechte Bridget Jonesovou mírně předehřát ďáblem posedlé děcko v troubě, prošpikujte, přiduste a nakonec naložte do slané vody. Úspěch nezaručen.

První půlka s atmosférou divadelního představení velice zaujala, druhá půlka již lehce rozplizlá a nudnější, a tak jsem se raději se zaujetím věnoval pevným půlkám své drahé polovičky.

Pustit si k nedělnímu obědu film na ČT2 o partičce bývalých spolužáků ze střední, svedených dohromady díky pohřbu společného přítele? Proč ne, když v tom bude špetka humoru, psychologie, dramatu a skvělé hudby. A navrch okořeněno skvělými hereckými výkony. Dobrou chuť!

Přesně to, co se dalo od filmu čekat. Čili akční podívaná s 3D efekty, nepodstatným dějem a božským obsazením (tím myslím herecké obsazení bohů). A kdo to nečeká, ať na to raději nechodí.

Věc se má tak: Není to tak dlouho, co jsem viděl Věc z roku 1982. Naprosto mě dostala - atmosférou, efekty, hudbou, věcností... A přestože to je dnes film téměř 30 let starý, na Věci to nic nemění. Ani nevím, jaké Věci jsem si sliboval od Počátku, ale dostal jsem skoro totéž. Tedy druhý nálev mého oblíbeného ledového čaje, ovšem hodně vlažný a přeslazený digitálními efekty, místy mírně zhořklý vypařující se logikou. Což není u skororemaku zas tak překvapivé, ale je to poněkud zbytečné. Některé Věci mi prostě nesednou. Radši bych si místo novinky pustil původní Věc ještě jednou. Ale to je Věc názoru...

Čirou náhodou pustím jednou o půlnoci ČT2 a říkám si: Tohohle kluka já přeci od někud znám! Jen o 20 staršího, vyspělejšího a ne tak neskutečně toporného a ustrašeného - Petr Fiala! Nečekaná dávka nostalgie a začátky mé oblíbené skupiny, to člověk odpustí i tu "trapnost" tehdejších televizních pořadů...

I malý kašpárek může sehrát velké divadlo! Příležitost dělá zloděje a šaty člověka. Ze začátku si tak vše maluje moc růžově a netuší, že si na prsou hřeje hada. Jeho kamarád se najednou jako tonoucí stébla chytá a nakonec úplně ztratí hlavu. Kdo se bojí, nesmí do lesa - on se však dokáže se vyhrabat až po krk ze sraček, překonat náladu pod psa (kdo chce psa být, vždy si traktor najde) a vyprostit se bez mrknutí oka spoza dvou mlýnských kamenů. Přitom jeho život celou dobu visí na vlásku. Nakonec kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Kdo chce kam, pomožme mu tam! Thriller jako z partesu. Chvílema to bylo celé lehce přitažené za vlasy, ale atmosféra by se dala krájet a role padly jako ulité. V kině byla hlava na hlavě a ulovit dobré místo byl problém, ale darovanému koni na zuby nehleď. P.S. Norský film má své renomé a tenhle syrový a promyšlený thriller mu zajisté přidá.

Letopisy Narnie vnímám dětskýma očima, protože je určen primárně pro děti - a tak se mi líbil! Fantasy pohádka s dětmi v hlavních rolích, s mluvícíma zviřátkama, krásnou zlou čarodejnicí a moc hezkými kulisami. Jen ta délka... Jako (snad) dospělého mě zaujala druhá stránka, související se začátkem ve válečném Londýně - snaha dětí o únik z tvrdé reality do jejich vlastního kouzelného světa, kde si můžou hrát na dospělé, prožívat dobrodružství a užívat si to, co by jinak nemohli. P.S. Knížku jsem nečetl, ale zmiňované podobnosti s Pánem prstenů mi ve filmu jaksi unikají. Spíš vidím podobnost třeba s Nekonečným příběhem.