milan.jaros

Zvláštní, opravdu zvláštní podívaná. Od svých kino-kamarádů jsem se dočkal dvou typů reakcí - jedni si jej zamilovali, jako já, a ti druzí jej naprosto smetli ze stolu: „A už mi nikdy nic nedoporučuj!“ Já ten film zbožňuju, protože jde úplně na dřeň. Oprostíte se od vnímání toho nedůležitého (co naplat, že tam hraje moje Nicolka) a začnete přemýšlet... Ale tolik, až to začne bolet. Přiznám se, že mi bylo opravdu špatně, skoro až fyzicky. Ne, není to film pro každého, ale když mu dáte šanci, zaručeně budete překvapeni. Hodnotím 92%.

Tak jste se už taky možná doslechli, že už není třeba volat Wolfa, že stačí když u sebe budete nosit tyč. Tenhle film doporučuji shlédnout, a to i přestože nemůžu říct, že by se mi líbil. Je to takový ten typ komedie, u které hodně záleží v jakém rozpoložení a s kým se na něj (poprvé) podíváte - něco jako Prcičky; Slunce, seno; Snowboarďáci. Hodnotím 53%. A určitě mu někdy v budoucnu dám ještě šanci.

Zvonilka je pro mě skoro to samé, co pro moji ženu Hledá se Dory. Nemůžu stále přijít na to, proč mi tahle pohádka přijde ubohá. O to víc, o co víc se líbí mým holčičkám. Snad proto, že ta pohádka je přeslazená, přetřpitkovaná, graficky nezajímavá, ucajdaná a přeuměle vychovávající? Snad proto, že je ta malá pipka nepoučitelná, namyšlená, dětinská nafrněná a blbá? Nevim. A to se mi líbí blondýnky. Pohádky by měly chytit za srdce, vyprávět, pobavit a snad i poučit. Nic z toho Zvonilka nedokáže - empiricky jsem si to ověřil tak, že je to jedna z mála pohádek, kde moje holčičky nejsou schopny vyprávět o ději, ale jen povídají o tom, jak má třpitivý křidýlka, jaký tam mají krásný kytičky a jak je Zvonilka nádherná. Mažu. Pro mě 35%.

Naprosto nedoceněná trojpohádka, která je plná inteligentního humoru, kouzelné hudby s chytlavými texty, nádherných záběrů naší krajiny, napětí, hlášek a laskavosti, kterou do nás po několik generací sype mistr Svěrák, tak jak to na světě dokáže málokdo. Našim dětem vůbec nevadilo, že koukají na předem šťastné konce, ani to, že operetky dávno znají. Naopak. Přišlo mi, že to na ně působilo stejně, jako na mě, když si poslechnu autorskou coververzi. Nejen že si písničky doma už několik let popěvujeme, ale dokonce ještě dnes u nás tu a tam zazní nějaká ta hláška: „Říkám stůj a von si lehne“, „Vlku, jdi se vyskytovat jinam“, „Jak se tak na ni koukám, nejspíš ne“, „Jelení skoky dělej, vždyť jsi jelen!“, „já tě dobře vidím, vlku“, „Než jste přišli, tak jsem si cvakla”, „kdo mi měl připomenout, co mi měl připomenout ten...“ Všichni Tři bratry zbožňujeme, že u nás běží častěji než Tři veteráni, a skoro tak často jako S čerty nejsou žerty. Dávám 70%.

První „akční“ scéna mé očekávání srazila natolik, že jsem se pak zpětně zastyděl, s jakými předsudky a jak kriticky jsem na film začal nahlížet. Ano, je pravda, že tomu místy chyběl náboj a napětí, a některé souboje by se daly zlepšit.  I když to bylo šermířského pohledu super, ale z pár scén zkrátka nebyla cítit „vřava“. Možná by pomohlo ty souboje trošičku uměle zrychlit, případně poslat tam i pár larpistů jako křoví. Takhle to na mě totiž působilo, že tamhle se dva pošťuchují, tu do sebe tři narazili a v popředí si někdo točí magické kolečko. A kam se vlastně ztratila ta obří armáda, která měla přijet na pomoc? (Došly prachy?) Podobné je to s alchymisty - líbilo by se mi, kdybych je viděl ty kouzla metat líp (rychleji/efektivněji) a navíc jsem skrytě doufal, že uvidím lektvary síly a obratnosti, dále levitaci, transmutaci, zmražování, zapalování, zmenšování, výbuchy, útočné rostliny, šelmy, drtící kameny... No, to by asi fakt chtělo větší rozpočet. Na druhou stranu musím uznat, že většina bitek se vážně povedla. Záběry dechberoucí a souboje promyšlené. Děj filmu byl vystavěný přesně na míru naší rodiny, děti se nenudily, rodiče si to užili. Za celý film jsem si nevšiml jediné liché repliky, vše mělo svůj význam: ať už pro posun děje, vývoj postavy a nebo nás (celé kino) hláška chytla za bránici. Všichni jsme se bavili od začátku až do konce. Až na pár záběrů (kouzlení, panorama hradu) to bylo vskutku vizuálně na špičkové úrovni - lepší než mají kolikrát u Wernerů, „šklebím se na tebe, Hobite“. Hlavních hrdinů bylo sice víc, ale alespoň si každý mohl vybrat svého favorita, za kterého dýchal. Možná jen přivírám oči, kvůli tomu s jak malým rozpočtem zvládli tolik muziky, možná jsem zaslepen tím, že je to ryze české, ale fakt se mi to líbilo. A tedy: byli jsme napjatí, rozesmátí, překvapeni, vtaženi, okouzleni. Za mě 72%. Pane Kubíku, nemůžu se dočkat pokračování (Čarodějka zakletá v čase), kde určitě ještě větší prostor dostanou Muriel s Amélií. Taky bych se opravdu rád z prequelu (Čaroděj zakletý v čase) dozvěděl, co se stalo mezi Pánem run a Muriel. Tak moc se mi Vaše pohádky líbily a tak moc Vám fandím, že jsem po shlédnutí šel na ČSFD ohodnotit 200 filmů, abych to mohl takhle veřejně napsat. Proč ještě nikde není vystavený projekt? „Vemte si moje prachy ale už, prosím, točte.“