karinakari

Jeden z neoriginálnějších animáků za poslední dobu. Nevím, kdy mě přestane udivovat, kam tvůrci animovaných filmů, chodí na nápady. Po každém dalším zhlédnutém snímku tohoto ražení si řeknu, že nemůže přijít nic, co by mě překvapilo. A ono ejhle, přijde. Už při trajleru na Raubíře Ralfa jsem věděla, že se bude jednat o skvělou zábavu a nemýlila jsem se. Příběh mi silně připomínal jinou pohádku Já, padouch, akorát s lepším prostředím. Hezky jsem se zavzpomínala na dobu hraní her typu Packman, Prehistorik, aj. Jediné, co mohu filmu vytknout je absence postavy, která by mě totálně odrovnala a přirostla mi k srdci. A s tím já většinou problém nemám (Burák z Aut, Bezzubka z Jak vycvičit draka, manželé Brambůrkovi z Příběhu hraček, fazolky z Já, padouch a takhle bych mohla pokračovat dál a dál). Neříkám, že by byla ve snímku nouze o roztomilé charaktery, ale žádná mě hluboce nezasáhla. Právě takhle nějak u mě funguje pomyslná dělicí čára mezi animákama za pět hvězdiček a těma „jen“ za čtyři. Ale rozhodně se na Raubíře Ralfa, který už nechce být tím padouchem, co stále něco ničí a nakonec se stane hrdinou v mnoha srdcích, ještě párkrát podívám.

Přišla jsem na chuť gangsterským a mafiánským filmům teprve nedávno (no, jo, člověk se mění). Problém je, že jsem za poslední čtvrt roku viděla x takových snímků, mezi kterými se samozřejmě nacházely takové klasiky jako Kmotr, Mafiáni,.. A to pak máte fakt hodně vysoké nároky a jste zklamáni jako právě já teď. Gangster Squad měla být zaručená bomba, ještě když mi tam hrají 3 velcí oblíbenci (Ryan Gosling, Emma Stone, Sean Penn). Během sledování filmu mi v hlavě šrotovalo pár zásadních otázek. Kam se poděl sexappeal Ryana Goslinga? Vždyť tohle byla tak sexy doba a on je jindy vždycky neskutečně sexy. Kam proboha zmizelo sexuální napětí a chemie mezi Ryanem Goslingem a Emmou Stone? Tahle otázka dost souvisí s tou předchozí a nechápu jí nejvíc ze všech. Vždyť v Crazy stupid love vytvořily úžasnou mileneckou dvojici. Zřejmě je příčinou zbytečně urychlený děj typu: „Ahoj, chci se s tebou vyspat a je mi fuk, že jsi milenka velkého bosse. OK.“ BUM a je to. A já se divím, kam zmizelo napětí:D Kdo a proč udělal ze Seanna Penna plastickou figurínu, ze které šlo strach asi jako z roztomilých štěňátek? Obsazení hlavního neúplatného policisty považuji za nešťastné, protože Joshe Brolina shledávám silně nesympatickým. Ale to je můj problém a v mém zklamání to nehraje roli. Problém celého snímku vidím jednoznačně špatným vedením režiséra, zbytečně unáhleným scénářem bez jakéhokoliv napětí a nevyužitém hereckém potenciálu představitelů. Z Gangster Squad se vyklubala průměrná gangsterka, která měla na mnohem víc.

Na The Carrie diaries jsem byla fakt zvědavá. Přeci jenom Sex ve městě byl jeden z kontroverzních seriálů, které udávaly tempo, styl a směr doby. Když jsem se ale dozvěděla, že TCD natáčí americká stanice CW, přesně jsem věděla, jak to dopadne. Jelikož je věkové zaměření CW pro puberťáky od 12 do 18 let a já do této skupiny už dávno nepatřím, nejsem zrovna z jejich podání příběhu nadšená. Jak řekla má drahá sestra, když jsme si říkaly své dojmy: „ Už jsme na to prostě starý, no“. Každopádně kdybych zapadala do cílové věkové skupiny, reagovala bych rozhodně víc nadšeně. Jedna z věcí, která se fakt povedla, je obsazení hlavní hrdinky. Anna Sophia Robb vyrostla v nádhernou a sympatickou herečku. Urazila fakt kus cesty (hlavně když si jí vybavím v Karlíkovi a továrně na čokoládu jako to otravné děcko, co pořád jen žvýká). Zbytek jejích hereckých kolegů mě nechává silně vlažnou, nemastné neslané charaktery, které mi prozatím neměly, co nabídnout. Za co dávám obrovské plus je soundtrack, z prvního dílu jsem díky hudbě byla naprosto odvařená. Ať žijou osmdesátky! Tak aspoň seriál nabídne mladým divákům ochutnávku skvělého retra a osmdesátky budou zase v kurzu. Nad čím jsem se ještě pozastavila je vzhled hrdinů. V té době nikdo, opakuji nikdo, nevypadal dobře. Vezměte si jakoukoliv fotku z 80. let a budete se řezat, jakou měli lidi ránu. Kupodivu v TCD vypadají skvěle, ale tak chápu, že by jim na to nikdo nekoukal, kdyby ne. Dávám seriálu šanci jednu sérii a uvidíme. Třeba se některé postavy dokreslí a příběh nabere na obrátkách, přeci jenom hodnotím po 4 dílech.

Kvalitních romantických komedií je jako šafránu a těch odehrávajících se v průběhu adolescence hlavních hrdinů ještě méně. The Perks of being a wallflower řadím v této sekci jednoznačně na stupínek s číslem jedna. Dlouho mě žádný příběh tak nezasáhl a neobohatil. Naprosto úchvatný Ezra Miller (dámy a pánové zrodila se hvězda, už ve snímku Musíme si promluvit o Kevinovi mi vzal dech) i Emma Watson. Hlavní hrdina v podání Logana Lermana ucházející, ale zastíněn již zmiňovanými hereckými kolegy. Nina Dobrev naštěstí moc nemluvila a objevila se jen v pár nutných záběrech. Takže ani ona mi nezkazila skvělý filmový zážitek (ano, mám na ní vyloženě alergii). Byla jsem svědkem strhující dějové linky napěchovanou emocemi od shora až dolů, famózním rozuzlením a realistickým znázorněním hořkosladkého života pubíků jaké umí jen „nezávislák“.

V pauze a v netrpělivém očekávání 3. série Homelandu, jsem měla chuť přesně na takový typ filmu, abych to psychicky vydržela. Kromě toho, že se oba věnují dost podobnému tématu, mají společnou ještě jednu věc, a to naprosto úchvatnou a dech beroucí hlavní hrdinku. Na hereckém umu Jessicy Chastain stojí celý příběh. A ač naprosto zbožňuji Jennifer Lawrence, musím zkonstatovat, že její role je oskarová. Takže dámy, ať vyhraje ta nejlepší, zasloužíte si ho obě. Rozhodně se v nejbližší době na Jessicu trochu víc zaměřím, protože mě jednoduše uchvátila. Ze samotného filmu odcházím dosti psychicky vyždímaná. Děj působí až zbytečně natahovaně. Sedíte a říkáte si: „Tak kdy už konečně sakra proběhne ta akce s velkým a“. Ono to přijde, bum a konec. Na druhou stranu to tvůrcům nemohu vytknout, protože přesně s takovým pocitem odcházet máte. Realita byla dosti obdobná. Mohu říct, že dopadení toho zlého vousáče Bina Ladina je pro budoucí generace zmapovaná celkem věrohodně. Dávám čtyři hvězdičky a minimálně dvě patří hlavní herečce, bez které by šlo pouze o průměrnou podívanou, na kterou bych do týdne zapomněla.

První velké zklamání roku 2013. Co víc říct? Miluji životopisné filmy všech druhů a tenhle byl jeden z nejnudnějších, které jsem měla možnost doposavad vidět. Tak jsem se zase pro jednou neshodla s kritiky, což dokazuje bambilion nominací na různá ocenění, ale to ještě nic neznamená. Lincoln na Glóbech celkem dost ostrouhal (až na hlavního představitele). Je mi celkem líto hereckého osazenstva (hlavně tedy Daniela Day-Lewise, který zaválel), jelikož jejich výkony nejsou to, co film poslalo do kytek. Ale ten scénář? Ach jo, Stevene, Stevene. Umělec je tak kvalitní jako jeho poslední dílo. Tak doufám, že se ještě vyšvihneš. Snímek o nejoblíbenějším americkém prezidentovi si bezesporu zasloužil mnohem více péče. Tenhle mi přinesl stejně kvalitní podívanou jako fantasy horor A.L. Lovec upírů (to jsem kapánek přehnala).

Quentin Tarantino je zpět v plné síle a dává na stůl všechny své nejlepší karty. Máme tu opět příběh o sladké pomstě tentokrát zasazený do westernového prostředí. Nevyhledávám a už vůbec se nevyžívám ve filmech, kde má skoro v každém záběru hlavní slovo krev, ale Quentin je má výjimka potvrzující pravidlo. Já se u jeho krvavých scén tak neskutečně bavila, a že jich v Djangovi zrovna málo není. A konečnou se pro mě stal soundtrack, hiphop ve westernu? OMG, how funny is that?! Nemluvě o nejvtipnější narážku na Ku Klux klan ever. Za největšího tahouna filmu považuji Christopha Waltza. Byl skvělý už i v Hanebných panchartech, ale tady jsem se vyloženě nemohla nabažit každého záběru, ve kterém se objevil. Leonardo DiCaprio jako hlavní hajzlík obstál na výbornou a představitel hlavního hrdiny Jamie Foxx jakbysmet. No, konečně můžu říct, že mám oblíbený western, což je u člověka, který se tomuto žánru vyhýbá obloukem a nemůže mu přijít na jméno, zázrak! Nespoutaný Django je můj jednoznačný favorit na Oskarech.

Na Silver linings playbook jsem se těšila, jak děcko na Vánoce. Ne, ještě víc, to si ani nedovedete představit. Už před půl rokem jsem ujížděla na prvním trajleru, který vyšel. Pouštěla jsem si ho x-krát denně a netrpělivě očekávala na oznámení české premiéry. Byla jsem pevně rozhodnuta, že to do kina vydržím. Jenže vyšly titulky a nešlo to. Učení na zkoušky šlo stranou. Ready, set, go!:-) Tak konečně k samotnému filmu. Podle mě se dá příběh charakterizovat dvěma slovy bittersweet symphony. Dostala jsem mnohem víc, než jsem očekávala a že to tak často nebývá, když se na něco hrozně moc těšíte. Akorát slz jsem se nedočkala. Možná kdyby byl konec krapet temnější. Moje pipuše Jennifer Lawrence dokazuje, že patří k nejtalentovanějším herečkám mé generace. Sežrala jsem jí roli 35leté vdovy i s navijákem. Byla rozhodně nejvtipnějším a tím nejkrásnějším prvkem snímku (což dokazují neustálé záběry kamery na její výstřih a zadek:-)). No, řekněte, kdo by s ní nechtěl trávit všechen čas jako Pat? Ten Zlatý Glóbus si prostě zaslouží a teď poprosím i o Oskárka, byl by ve vynikajících rukou. Bradley Cooper taktéž zaválel. Od teď bude nošení pytle na odpadky při běhání B.COOP STYLE. Skvěle vybraná ústřední dvojice, mezi kterou srší neskutečná chemie (už teď se těším na Serenu, kde se spolu opět objeví). Samotná nominace snímku na Oskara a Glóbus je velký úspěch. Co si budeme povídat, romantické komedie nepatří k zrovna k těm, které boří filmové mýty a mají úspěch u kritiků, ale SLP je důkazem, že se i takovýto žánr dá natočit kvalitně. Plno lidí říká, že se objevilo v nominacích jen do počtu a já s tím nesouhlasím. Netvrdím, že Nespoutaný Django nebo Argo nejsou kvalitnější filmy. Určitě jsou, ale nemůžeme jednotlivé žánry porovnávat takovýmto způsobem. Rozhodně se řadí k underdogům oproti ostatním nominovaným, jediným želízkem v ohni je právě Jenny. Ale na druhou stranu nominace za vedlejší role nechápu, za co jako?! To mi víc emocí přinesla i postava Nikky, která se na plátně objevila dohromady na půl minuty. Na závěr si dovolím napsat hlášku, která se říkávala v mých pubertálních letech a mě během filmu napadla asi stokrát: „Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo:-))“

Snad nejklasičtější ze všech klasických děl. Jedno z těch, které je potřeba točit stále a stále dokola pro mladší generace líné otevřít knihu (a když už tak sračku typu Twilight), rozhodně ne, takovou bichli. Asi bude mnohem rychlejší, když napíši, proč jsem vpravo nahoře neklikla na 5 hvězd, ale na 4. Takže protože jsem si musela 157 minut zvykat na polozpěv Hugha Jackmana (a nezvykla), na kuňkání Russella Crowa (nakonec jsem ho shledala celkem roztomilým), na něžný andělský hlásek Amandy Seyfried, který mi nepřišel ani trochu příjemný (nechápu, u Mamma Mia mi vůbec nevadil, dejme tomu, že jsme si ten den s Amandiným hlasem nesedli). A hlavně muzikál má být kombinací dialogu a zpěvu a tady zpěv vyhrál 98:2. Takové muzikály u nás vytváří duo Osvaldová, Soukup a mně přijdou dosti překombinované. Kdybych se na Bídníky koukala doma, rozhodně bych si musela dát v průběhu sledování přestávku a to by byla nesmírná škoda. Bohužel či bohudík mě kino ušetřilo rozmazaných očí (ano, mám problém, v kině jsem ještě nikdy nebrečela), ale takovou husí kůži na konci filmu jsem také ještě nikdy neměla. Možná mě slz ušetřily komediální výstupy Heleny Bonham Carter a Sachy Barona Cohena (kdyby ti dva spolu vytvořili pár i v reálu, byli by bezesporu nejvtipnější dvojicí ever). Když se objevili na plátně, cukaly mi koutky. No, dovršili to svým outfitem na svatbě Cosetty a Maria. To jsem to už nevydržela a bouchla smíchy, a že by se mi zrovna tohle stalo u takhle emočně přecpaného díla, bych ani za mák neřekla. Na konec musím vyzdvihnout výkon Anne Hathaway, která už dávno patří k mým velkým oblíbenkyním a zde ukázala proč. Role Fantine jí seděla takříkajíc jak prdel na hrnec. To nejlepší na závěr. Samantha Barks, která ukázala, jak ve skutečnosti vypadá vosí pas, a její fenomenální výkon. Píseň On my own v jejím podání je nejsilnějším zážitkem, který si z Bídníků odnáším.

Finally! Jsem strašně překvapená a zaskočená (v dobrém slova smyslu). Očekávala jsem propadák a ono je 4. pokračování Step up nejlepší z celé série a možná nejlepší ze všech tanečních filmů, které jsem viděla. No, tak dejme tomu, že rozhodně nejlepší z těch novějších. První Step up byl spíš o Channingu Tatumovi, který si díky účinkování v něm odstartoval kariéru a taky o hezké, uvěřitelné romanci (ještě aby ne, když si Channing posléze svou hereckou kolegyni vzal:-)). Dvojka se vyjímala fakt skvělým final dancem (tanec v dešti, ach ach)a vtipnými charaktery. Rozhodně se jednalo o důstojné pokračování. Ba naopak trojka se řadí k velkým zklamáním. Viděla jsem ho fakt jen jednou jedinkrát v kině a pamatuji si z něj akorát místnost plnou rádií. A konečně ke čtyřce. Film nabitý jedním lepším tanečním vystoupením za druhým. Pastva pro oči člověka, který miluje tanec. Čísla jsou moderní, napěchovaná všemožnými efekty. Nechyběl mi tam ani scénický tanec, takže jsem maximálně spokojená (není totiž nic krásnějšího). Dějová linka nestojí za řeč, nic nového pod sluncem. Ale rozhodně se na tenhle díl ještě párkrát kouknu. Dala bych i 5 hvězdiček, ale mé svědomí mi to nedovolí. To může mít jen Hříšný tanec a podobné klasiky:-)