Alien220

Historický a životopisný film? Mě ve škole neučili o černošíchv 16. století v Anglii… AHA, možná proto, že tam žádní nebyly. Znásilňování historie v zájmu progresivistických píčovin je podle mě nebezpečný gambit, který se nám vrátí.

Pro někoho, kdo je trochu obeznámen s nejznámějšími přídady Lorrainových, se jedná o docela pěkný film, takové duchařské avengers. Jinak klasická duchařina s přidanou hodnotou a doplnění Conjuring univerza.

Příšerně nudná prvoplánovitá óda za feminismus... ne děkuji.

Nejlepší na celém filmu byl trailer! Nudná podívaná s ukrutně debilní zápletkou, která vyžaduje dost zarputilosti, aby se vůbec dala dokoukat. Gal Gadot je sice krásná i chytrá, ale když musí ostentativně ukazovat nový progresivistický postup, je to hrůza. Stejně jako Birds of Prey a nová Star Wars trilogie poukazuje i WW84 na dobu, kdy asi úplně přestanu sledovat novinky filmového průmyslu a budu archivovat staré (a možná už označené za nevhodné) snímky, abych dětem ukázal, jaká to byla dřív super podívaná...

Další Snyderova hovadina, tentokrát však brutálně vymatlaná slátanina Vetřelců a Walking Dead, jejíž scénarista byl patrně zároveň i v roli tuctového zombie včetně kognitivních schopností. Progresivistické peklo plné hysterických krav a příšerných hereckých výkonů, které nemělo nikdy spatřit světlo světa.

Výpravný příběh o stáží magisterského studenta ve vesmíru, kterého kdosi přikurtoval zrovna na nejdůležitější část systému podpory života a pak ho tam pro jistotu zašrouboval. Progresivistické Apollo 13 jednadvacátého století je jedno velké filmové zklamání. Posádka, kde samozřejmě nechybí 50% žen, skutečně černý pasažér a Asiat se navzájem předhání v porušování bezpečnostních protokolů za bedlivého velení zcela nekompetentní velitelky v pozdějších letech, která většinu času tráví na telefonu se Zemí a brečí. Heroickou smrt si nakonec vlastní blbostí vyslouží Anna Kendrick, čímž velké části diváků splní přání, neboť v tomto snímku je asi tak sympatická, jako je dopravní zácpa tramvají cestujícímu se skutečně plným měchýřem. Škoda toho scénáře a obsazení. Hudba a prostředí se povedlo.

Brutální záležitost. Nevím kdy naposledy jsem se u filmy takhle cítil. Nejistota, nervozita, napětí - skvěle vystavěné. Matta Palmera už odteď budu mít v hledáčku. Skvěle natočený thriller s velkým T. Při sledování je vám normálně špatně. Dlouho jsem nezažil u filmu něco podobného a zdejších 73% nechápu. Za mě je to jasných 5*!

Nadčasová kritika lidské společnosti. Od prvního záběru je směr, kterým se film ubírá jasný. Lidé jako ovce se ženou za penězi den co den, aby si postavili vlastní vysněný dům, založili rodinu a udrželi si po celý život stabilní práci. Jakási vize budoucnosti amerického snu v kontextu hospodářské krize, kdy je každé místo v práci vzácné, kdy člověk neví, zda skončí večer, zítra, anebo mu práce vydrží dlouhodobě. Nadčasové je i poselství filmu, kterým je vzkaz ve smyslu „nevzdávejte se“. I přes neblahé skutečnosti, policejní stíhání, chudoby, hladu a nepřízni státu stojí za to žít, stojí za to jít dál, přesně jako závěrečný dialog a scéna. Naprostá filmová klasika. Ze scén je patrná kritika tehdejšího sociálního systému a velký důraz na fenomén nezaměstnanosti a také hladovění a s tím související drobnou kriminalitou. Chaplin v hlavní roli, v pozici režiséra i scénáristy poukazuje na obrovské sociální nerovnosti (např. scéna s naštvaným hostem restaurace, který nedostal včas kachnu oproti životně důležité práci, kterou chtějí oba hrdinové získat a pokud možno udržet) a přibližuje publiku fakt, že pracující v této době neměli prakticky žádné jistoty. Film je stejně tak vážný, jako humorný. Chaplin ukazuje, proč byl pánem grotesky. Jeho skvělé grimasy, typická chůze a oblečení dělají společně s vtipnými scénami z filmu zábavnou záležitost, která vyzývá k hlubšímu zamyšlení, a to je dobře. Touto cestou si možná tehdejší divák měl uvědomit, že existují lidé, kteří se klidně za den nechají vyhodit jen aby mohli zůstat přes noc v teple a možná se i trochu najíst. Když se kamarádi z továrny od pásu potkají v pozici zloděje a hlídače, dají si panáka, protože jsou oba ze stejné sociální skupiny, oba mají hlad a horkotěžko najdou práci. Hospodářská krize byla tvrdá a na nižších vrstvách zanechala hlubokou jizvu. Provedení filmu mě překvapilo. Konkrétně skutečností, že se jedná o napůl němý snímek. Pozastavil bych se nad tím, že jediné mluvené slovo ve filmu vychází vždy od vysoce postavených (ředitel továrny, ředitel věznice…). Všichni ostatní mají titulky. Nevím, zda to byl záměr, ale rozhodně to podtrhuje onu propast mezi sociálními vrstvami, což ještě více zvýrazňuje poselství snímku. Vytkl bych asi jen kontinuální zvukové podbarvení. Musím uznat, že po 90 minutách mi z toho šla hlava kolem, neboť hudba byla velice podobná po celou dobu.

Velmi depresivní snímek s perfektní kamerou a výpravou. Tak trochu svým stylem připomíná Nabarvené ptáče, ačkoliv nemá žádného ústředního hrdinu. Na svou dobu jistě velmi naturalistický film, který jistojistě inspiroval nespočet dalších tvůrců. Jancsó vrhá na plátno skupiny a skupiny postav, které jeví bazální subordinaci, kdy divák rozezná vedoucího člověka, aby jej po několika minutách viděl jako (mnohdy brutálně) zavražděného válečného zajatce, jehož kat je i se svými společníky za dalších pár minut poslán na věčnost jinou skupinou vojáků, kteří vévodí filmu na dalších pár chvil. Velmi surové zobrazení války, ze kterého vystupuje utrpení fyzické i psychické bezbranných civilistů. Scény se střílením raněných a zajatců v případě obou bojujících stran mluví sami za sebe. Je druhotné, zda divák postřehne, že se nachází v prostředí poválečného Ruska, neboť charakteristika války a jejích dopadů je zde naprosto nadčasová a univerzální, stejně jako historicky korektní a zároveň obecné rozdělení na Rudé a Bílé. Divák na plátně absolutně nepozná jakékoliv ideály či důvody jednotlivých stran. Prostě se válčí a je jedno, s kým jdete, protože tak či onak je osud stejný. Podobně působí i pozdější díla jako Fukunagovo Beasts of No Nation či famózní Malickova Thin Red Line, ačkoliv se s Hvězdy na čepicích srovnávat po dalších stránkách nedají. Zajímavé je všímat si výzbroje obou stran (možná všech tří stran, pokud nebudeme brát Rudoarmějce a interbrigády za stranu jednu), kdy Bílý drží vojenské stejnokroje, kvalitní výzbroj a nějakou bazální disciplínu. Otázkou je, jak to zrcadlí realitu a nakolik je to tendenční z pohledu politického podbarvení filmu. Naprostý zmatek, díry ve velení obou stran, všichni proti všem. Chaos a zbytečné oběti, zejména v řadách civilního obyvatelstva. Tragédie ruské občanské války.

Jeden z prvních filmů Tomáše Vorla po studentských letech je zároveň jedním z nejpromyšlenějších a pravděpodobně nejlepších. Osobně mě nijak zvlášť nenadchl. Muzikály jsou filmovým žánrem, ke kterému mám nejdále. I tak je Kouř zajímavý snímek, který velmi propracovaně poukazuje na problémy minulého režimu v případě továrny a jejího okolí. Muzikálový formát pomáhá filmu nabýt svého alegorického vyznění, nicméně kdyby na něj režisér rezignoval a děj vystavěl bez z mého pohledu zbytečných písní (kromě klubové a dnes jistě kultovní odrhovačky), výsledek by byl lepší. Každopádně film je s ohledem na českou tvorbu rozhodně unikátním a nadprůměrným. Herecké výkony velmi slušné a divák rád poznává dnes velmi známé tváře a jejich zevnějšek mladší o 30 let. Je s podivem, že film není více znám ve společnosti, jelikož má všechny předpoklady na to stát se tzv. kultovním. Celý film, respektive prostředí továrny je krásnou metaforou socialistického Československa. Generál je již za zenitem, neschopen cokoliv řídit a zcela mimo realitu. Rozhodují nekompetentní, zato politicky prověření našeptávači, kteří se postarali o to, aby kompetentní lidi zmizeli z továrny, respektive je umístili do izolace typu kotelny (jméno Václav pravděpodobně nebude náhodně zvolené). Když přijde nový a čerstvý zaměstnanec, zcela nezkažen prostředím továrny, tedy v našem případě normalizací, najde zaručený plán na zlepšení a s pomocí ostatních se jej pokusí prosadit. Vorel konstruuje víceúrovňovou strukturu, která na každém patře dává ucelený smysl a napříč patry se navíc krásně doplňuje. Škoda, že takto nepřistupoval i ke své pozdější tvorbě.