LuccinyFilmy

Seriál zachovává komplexitu knížek - i když aby vám konečně došlo, jaký je přesně rozdíl mezi Robbem a Theonem a co všechno Littlefinger způsobil a nezpůsobil, asi si je budete muset přečíst. Zobrazení žen bylo na začátku trochu problematické, neb se tvůrci zjevně řídili pravidlem 1) na světě jsou buď kurvy nebo panny a 2) co má prsa, mělo by je ukázat, ale musím říct, že se to zlepšilo. I když mě mrzí, že se scénář hlavně soustředí na ženy rebelky, které svou genderovou roli překračují (viz umělé vytvoření Robbovy lásky), když jsou v předloze i kvalitní postavy, které ji naplňují. Ještě připomenu, že díky Game of Thrones vznikl termín "sexpozice" - tj. vysvětlení základních dějových bodů na pozadí sexuálních scén.

*stupňující se SPOILERY (stejně už to všichni viděli).* V kontextu ostatních filmů si to zaslouží víc než dvě hvězdičky, nicméně vzhledem k velkým očekáváním, která jsem díky předchozímu dílu měla, prostě nemůžu hodnotit víc. Začátek vypadá slibně, ale pak se ponoříte do hodinového sebezpytování a deprese, kdy všichni přesvědčují Batmana, aby byl pořád Batmanem. Nebo aby si aspoň našel ženskou - lépe řečeno, aby si vybral mezi miliardářkou s otravným přízvukem a zlodějkou s tréninkem tajného agenta. Kdyby to náhodou nestačilo, musíme si tuhle krizi identity s předvídatelným vyvrcholením odsedět ještě jednou, když Bane Batmana "zlomí." Schválně, co myslíte, že se stane, když superhrdinu a hlavního protagonistu hodí do jámy, z které prý nikdy nikdo nevylezl? Napadne snad někoho, že by tam mohl zůstat? Že Batman bude hnít v jámě zatímco Gotham vyletí do povětří? Ne. Takže ZNOVU a dlouze musíme odpočítávat, až se Batman zase stane Batmanem. Co se hlavního antagonisty týče, tak jeho výsledný efekt je - přes počáteční slibnost - slabým odvarem Jokera. Příbeh jeho zrodu je tak srdceryvně-drsně-orientální, že si nejste jisti, jestli to náhodou nevykradli z nějaké videohry. V lineárním příběhu nás čeká jeden jediný zvrat - který ale pro diváka nic neznamená, neboť se tím výsledek vlastně nijak nemění. Opět jen slouží k tomu, aby přilil oleje do ohně Batmanova utrpení. V "dětských" Avengers Iron Man odletěl s Teseraktem (=atomovkou) do vesmíru, chvíli dramaticky předstíral smrt a pak zase začal sršet vtipem. V "temném" Batmanovi divákům pro jistotu připomněli hned dvakrát, že jedině Batman dokáže naprogramovat ve svém novém létátku autopilata, jenže na to bohužel nemá čas, neboť se momentálně příliš intenzivně utápí v sebelítosti. Všichni jsme tedy pochopili, že kdyby toho autopilota náhodou potřeboval ... třeba kdyby chtěl poslat svoje letadlo nad moře s ... já nevím, třeba s odpadky (Batman si sice nestale postel, ale jinak samozřejmě třídí - takže mám na mysli trochu ... nukleárnější odpad), tak by to mohl být trochu problém. Ale řekněme si upřímně, co může být pro Batmana - který se zlomenými zády a bez kolenní chrupavky vyšplhá z mohamedánské kobky - problém? Když tedy dramaticky odletí s atomovkou on, už trochu tušíte, že to přežije, ale doufáte, že ne. Navzdory předznamenávanému autopilotu doufáte, že se obětuje a Gotham konečně bude mít nefalšovaného hrdinu. Bohužel. Zas je z toho jedna velká komedie. Aby toho melodramatu nebylo málo, na konec vám ještě přehrají scénu z Alfrédovy Batman/Catwoman fan fiction "Šťastně až do smrti ve Florencii". První Temný rytíř byl temný a trýznivý a napínavý, druhý Rytíř je předvídatelný, karikaturně romantický a nenaplňující. "Kromě" scénáře se mi film líbil, některé scény samy o sobě by byly hodně působivé, ale zabalit slabý příběh do působivého audiovizuálního obalu nestačí. V rámci zachování kontinuality mi taky vadilo, že to šplhající genderqueer děcko nemělo na čele stejnou bradavici jako Marion Cotillard - i když to by nám asi leccos napovědělo.

Tento film o filmu o filmu mě sice párkrát pobavil, ale když už od 50. minuty kontrolujete hodinky a počítáte minuty do konce ... ze zábavy se velmi rychle stane povinnost odsedět si to tam a čekat na ten jejich přesah.

Klíčovým slovem v popisu tohohle filmu je slovo FILOSOFICKÝ. Protože žádný boj o přežití, portrét psychologického vývoje člověka v osamění nebo snad vysvětlení, vyvrcholení situace zde nečekejte. Zeď ve filmu nefunguje jako překážka, jako hlavní nadpřirozený nepřítel hlavní hrdinky: naopak, je to autorská deus ex machina, která do příběhu sestoupí zcela samoúčelně a její původ ani odstranění nejsou důležité. Prostě tam je, a to proto, abychom se následně mohli dvě hodiny zamýšlet nad podstatou lidství, vztahu člověka a přírody, rozdílu mezi člověkem a zvířetem a ženou a mužem s ekofeministickou třešničkou nakonec. Vypravěčka udělá všechno přemýšlení za vás - napadá mě srovnání s o třídu lepším Antikristem, který podle mého názoru diskutoval (ač mnohem záživněji, strašidelněji a brutálněji) podobná témata a který nechal interpretaci na vás.

Slušně trefný komentář na téma komercializace a exploatace lidského utrpení artovými filmy z Třetího světa. Škoda, že film už od začátek nejede takovým tempem, jaké nabere ke konci, protože místo se to vážně hrozně vleče. Muzikálové číslo se obzvlášť povedlo.

Náckové na Měsíci - existuje snad satirické sci-fi téma s vyšším potenciálem? V Železném nebi bohužel zůstává ve velké míře nevyužit, vtipy jsou křečovité a neoriginální až hrůza, alegorie těžkopádné, Sarah Palin a Xena velitelka příliš karikaturní a otravné. Film má všechny znaky toho, že vznikl na základě dobrého nápadu, který však scénář nedokázal zpracovat; ve druhé půlce už se děj jen pořád opakuje. Je to škoda, protože vizuálně je to pěkné. Ubohost filmu vám dojde ve chvíli, kdy se po půlhodině zdviženého obočí konečně bezděky zasmějete - jenže je to proto, že tvůrci jen trapně odkazují na Hitlerovu proslavenou youtube scénu. Asi jim už nezbylo nic jiného, než čerpat odjinud, jelikož v prvních dvaceti minutách evidentně vyčerpali svou veškerou kreativitu.

Emoce posluchačů nepochybně dojemného koncertu vězňů se přes plátno nepřenesly, takže 22 minut sledujete zaposlouchané ksichty.

Tohle patří na Youtube, ne na plátno.

Přišlo mi, že film tak trochu pracuje s představou, že ženy nejsou ze své podstaty schopné žít promiskuitním životem. Hemel má problémy a má jich hodně: jediný muž, s kým mám úzký intimní vztah, je její otec; ne náhodou jsou tři scény s náhodnými partnery v podstatě o tom, že ji k něčemu nutí nebo jí ubližují. Nevázaným sexuálním životem se tak Hemel spíše snaží kompenzovat citovou vyprahlost svého života; není to ani tak její volba jako spíše jediná možnost. Všechny poměrně grafické sexuální scény se odbydou hned zkraje, takže pak už jen hodinu zíráte na to, jak je Hemel neschopná normálního života a normálních vztahů. Ty záběry jsou občas tak dlouhé, že budete mít čas si tu definici "normálního" důkladně promyslet.

Chovat se jako dospělý člověk je někdy těžké, pro Henrika je to v podstatě nemožné. Film má vlastně dvě roviny - na jedné se můžete skvěle bavit Henrikovými extempore, na straně druhé můžete soucítit s jeho partnerkou, která pořád marně čeká na to, až konečně vyroste. Skvělý snímek.