depony

Detektiv Joe Miller je na zabití. Ale jedna věc se mu musí nechat. Když začne pátrat na vlastní pěst po původu tajemného pokoje číslo 10, věcí, které se zdají být obyčejné, ale mají neobyčejné schopnosti, máte o napětí postaráno. Skoro jedním dechem jsem to shlédl a líbilo se mi to ... až na pár věcí :)

Názorů na tenhle snímek jsem do doby, než jsem ho viděl, slyšel hodně. Jedni opěvovali téměř všechno, druzí kritizovali strohost příběhu, nudné části atd. Můj dojem, který navnadilo několik trailerů, byl takový, že se mám každopádně na co těšit po stránce animační. A taky, že bylo. Vypracované postavy sparťanských vojáků, charakterově jasné postavy, temná atmosféra "obléhající" Řecko, monstrózní armáda Xerxése tvořená "mutanty", zrůdami a kovem protkanými jedinci [to byla nějaká móda tehdy mít tolik piercingu a šrotu na sobě? napadlo mě, zda-li to třeba nejsou hodnosti - jak mají naši vojáci hvězdičky, tak třeba čím víc kroužků, tím víc "Adidas"]. Sám Xerxés byl jako God-King velmi úlisný, namyšlený a v podání Rodriga Santora téměř ďábelský. A k filmu - mělo to děj, spád, dokonce i logickou posloupnost, napětí a prostě celkově to udělalo na mé vjemy dojem. A to jsem to neviděl v kině. Inu, někdy stačí i málo.

ilm Královna je "dokumentem" o tom, jak se vypořádala hlava britské monarchie s naprosto nezvyklou situací - smrtí ex-princezny. Konstituce u těchto příležitostí postupovala s tradičním přístupem, což v případě úmrtí lady Diany neuspělo. A tak se na scéně objevil Tony Blaire, aby Alžbětu II. a celou královskou rodinu zachránil před davem toužícím vidět lítost a zármutek Windsorů nad ztrátou "princezny lidu". Alžběta se tedy potýkala s tím, jak se postavit před situaci, ve které má dát najevo veřejně své city [od prvopočátků byla učena své city neprojevovat - nejdřív jsou zde povinnosti pro lid, teprve potom soukromí]. Helen Mirren působila naprosto přirozeně, skvěle a roli zvládla s úžasným britským klidem. Oskarové ohodnocení její role bylo myslím zasloužené. Filmové zpracování, které využívalo dobových záběrů, zpráv a rozhovorů mělo částečně charakter dokumentární, ale šlo spíše o umělecký dojem. Jeho klidnější charakter mi byl sympatický - nešlo o spěchání k nějakému cíli, o akci a napětí - jen o nahlédnutí pod "pokličku" jedné z nejznámějších královských rodin. A já byl velmi spokojený.

Dětský svět fantazie nabízí hromadu možností a "realit", do kterých se utíkají schovat před nepřízní světa kolem nich. Terabithia je přesně jednou z nich, kam utíkají dva noví přátelé a spolužáci ze třídy - Jess a Leslie. Jess je samotář, který rád a hlavně dobře kreslí. Leslie je nová, sympatická dívka, které se posměch dostane díky absenci televizoru. Oba jsou "třídní vyvrhelové". Tohle pouto nakonec přeroste v přátelství při "objevování" Terabithie - fantazie Leslie a kreslířské nadání Jesse dají vyniknout novým bytostem a postavám. Bridge to Terabithia mne mile překvapil, potěšil, dojal a taky trochu rozplakal. Dobré herecké výkony hlavních dětských představitelů, jakási dějová linka a hlavně jakýsi "moralizovaný" podtext, který nepůsobí natolik kýčovitě a je spíš jasnou dedukcí chování postav hlavních i vedlejších. Otázkou proč je spíš poněkud chladný vztah otce k jedinému synu [Jess] a Jessův odstup od ostatních spolužáků. V konečném hodnocení mohu jen vyzdvihnout výsledný dojem z tohoto filmu. Takže tak!

Příjemná, vtipná, místy smutná hořká komedie s britským smyslem pro vnímání světa kolem nás. Působivé herecké obsazení, kde Hugh je okouzlujícím darebákem, Rachel bojácnou a upřímnou ženou a Toni depresivní hippiesačkou, která svého syna natolik miluje, že mu způsobuje víc traumat než radosti. Nicholas zahrál svou postavu, ňoumu Marcuse velmi dobře ... postupně se vyvíjí díky okolnostem, podobně i i Will v podání Hugha se posunuje dál a tak jako obvykle u komedií, i zde se dočkáme příjemného happy endu. Není to na 100%, ale rozhodně stojí za vidění [takže 88%=4 a půl hvězdičky].

Obávám se, že z celkového pohledu na tento snímek mi v mysli uvízlo jen několik velmi dobrých pasáží. Kupodivu to byly ty animované. Hrané části už byly místy velmi špatné, přehrávané a působilo to dojmem "trémy" některých herců. Logika některých dějových sekvencí - v Americe se objeví několik členů jakéhosi afrického kmene [pro svou výšku nepřehlédnutelní], kteří pomáhají Arthurovi v dopravě mezi Minimoje [Invisibles - v originále]. Tudíž, pokud budu hodnotit film po kouscích, tak: Arthur a babička - vtipné a dobré; Arthur a africký kmen - nepovedené a místy vedené do krajní trapnosti; Arthur u Minimojů - v podstatě bez chyby [možná až na scény, které mi u desetiletých dětí připadají zbytečně "dospělácké" - zamilovanost, narážka na svatbu, líbání a podobně - proč do pohádek a filmů pro děti cpát momenty, kdy se dětští hrdinové zamilovávají?]; Arthur zpátky doma - klišovité, trapné a přehnaně "akční" - ten konec byl vážně zbytečně hraný na snahu o nějakou tu akci a napětí [bod zlomu/zvratu sem prostě nepatřil]. Bohužel jsem měl možnost vidět snímek s dabingem, kde princeznu Selenii mluvila Lucie Vondráčková [původní hlas patřil Madonně!]. Takže těžko říct! Každopádně se dá Arthur a Minimojové brát jen vlažně a bez nějakého většího očekávání. A je to škoda!

Naprosto úžasný seriál. Skvělý britský herec Hugh Laurie a jeho potemnělý smysl pro humor, jeho odstup od pacientů, jeho hlášky, jeho hádky se "šéfovou", jeho nepřehlédnutelné charisma a velmi zajímavé zdravotní a patologické problémy. V tomhle seriálu je všechno a navíc je to velmi dobře konstruované, diagnózy se neustále mění a během pátrání poznáváme nejen soukromí pacientů, ale i ošetřujících lékařů. Ačkoliv je nemocniční tématika mírně vzdálená mým zájmům, tenhle seriál, podobně jako Nemocnice Ch.H. a Pohotovost, jsou světlými výjimkami a je radost se na ně dívat:)

Přišlo zklamání, ačkoliv herci jako Winona [no dobrá, možná už je trochu víc pasé] či Joseph Fiennes mne celkem lákali na příjemnou podívanou. Námět byl zajímavý, aspoň mi tak připadl. Bohužel se režisérovi Taylorovi nepodařilo vytřískat z toho víc než chabý příběh o lásce pojišťovací likvidátorky a soudního vyšetřovatele, který měl být nejspíš na pozadí a předvést diváckému světu různé kuriózní případy oceněné Darwinovou cenou, ale namísto toho se to celé změnilo v takovou nemastnou, neslanou komedií, kde Joseph je na proliskání [a není to jen kvůli jeho hematofóbii] a Winona naprosto fádní a podivnou ženskou, která ani moc nezaujme. Škoda promarněné příležitosti.

Maska:"Maska nebo placka? Haha!" Maska před gangem: "To je pes! Pudl!" [zničí ho] "Měl vzteklinu, musel jsem to udělat!" ----- Hlášky, které mne dostávaly a bavily. Kterým jsem se smál dlouho potom, co jsem film viděl. Jim Carrey byl skvělý, Cameron byla půvabná a záporáci šílení. Kdo by si nepřál mít takovou masku? Pokud si pamatuju dobře, šlo o masku boha Lokiho [netuším, z které mytologie ho vytáhli - doufám, že ne z té severské] a ta vám uměla věcí. Na tu dobu a na žánr filmu se mu dostalo dobrých triků a efektů. Prostě vtipná záležitost.

Můj asi nejoblíbenější díl ... jak já se tehdy bál tapetovat, abych třeba něco nezkazil ... podobně jako tihle dva "šikulové":) I Mr. Bean by se od nich mohl učit :))