Stereoid

Přesně tyhle typy filmů nejvíc miluju - několik příběhů, životních osudů, který se různě prolínaj, navzájem si vstupujou do života, někdy zůstanou a někdy se vytratí, Mile mě překvapili Brendan Fraser a Sandra Bullock, kteří si snad schválně vybíraj co nejhorší filmy a jednou za hooodně dlouhej čas si zahrajou v něčem dobrym, třeba zrovna v tomhle. No jo, film je sice poučnej ve smyslu: nehleďte na barvu kůže, důležitý je charakter, děcka! ale to k tomu patří stejně jako sbírka fotografií telegrafních sloupů 20. století k Arnoldu Jidáši Rimmerovi. Co mě totálně posadilo na zadek, bylo několik úžasnejch scén, na který jsem zíral s otevřenou pusou, div jsem si nevyvrátil čelist. To mě v tu chvíli mohli klidně vrtat zuby, mohl mi po zahradě běhat Tyrannosaurus Rex, nebo se celej svět mohl zřítit do sebe a stejně bych vnímal jenom ty scény... dobře, je to trochu přehnaný, ale s tou otevřenou pusou jsem fakt zíral.

A já tomu prostě těch pět hvězdiček musim dát, i když objektivně to je zhruba na ty čtyři. Po Posledním polibku jsem nevěřil, že Zach Braff bude hrát v dalšim něčem tak nádhernym a ono jo. Bylo to přesně takový, jaký jsem chtěl: film za málo peněz od nezávislého tvůrce, kterej si s tím co má naprosto vystačí a nepotřebuje velkolepé speciální efekty, pořádnou porci akce, herecký obsazení plný těch největších hvězd apod., prostě za málo peněz hodně muziky (trochu takový další Jarmusch). I když to vypadá jako romantika, tak vlastně neni, nebo aspoň ne taková ta klasická hollywoodská. Na konci jsem si tak hrozně přál, ať to ještě nekončí. Chtěl jsem vědět, jak to bude dál, chtěl jsem vědět, jak to bylo před tim, chtěl jsem prožít všechno, co šlo. Bohužel, nakonec to stejně muselo skončit. Garden state je pro mě jeden z těch ideálních filmů:)