higuain

Nejlepší Spider-Man od dob, kdy se po zeleném kluzáku proháněl Willem Dafoe a o třídu lepší film, než předcházející díl. Webb se víc soustředil na to, co mu jde nejlíp a vznikla z toho kvalitní vztahovka, okořeněná střídavě kvalitní a nekvalitní akcí, vynikající hudbou a velmi silným závěrem.

I broke the first rule of sales. Never underestimate how stupid everyone is. Na pozadí poměrně zajímavého příběhu jedné rodinné krize jde kromě jiného o výsměch pozitivní diskriminaci, lidské hlouposti a pokrytectví spojeného se současným pseudo liberálním progresivismem, za každou cenu propagujícím diverzitu na úkor skutečné kvality. Už úvodní "N-word scéna" se studentkou je svou pitomostí a zároveň realističností až dojemně vtipná. Že film skončí s nominacemi na to, co sám dost otevřeně kritizuje ("Oscar-baity"), je ironickou třešničkou na dortu, proti které ale já osobně nic nemám, jelikož jde skutečně o chytře napsanou satiru, které bych vyčetl snad jen přepálený meta závěr, který to vytáhl na můj vkus až příliš do absurdna, ačkoliv chápu jeho záměr.

Že by Pulp Fiction po mexicku? Nebo po Iñárritovsku, chcete-li. To znamená méně keců, více deprese. Amores Perros je výborný film, dokáže spolehlivě udržet divákovu pozornost i přes delší minutáž a především první povídka je poměrně vyhrocená, byť je pro amorálnost postav těžké cítit k nim lítost nebo náklonnost - nejnevinnější postava tam šuká s bratrem svýho (debilního) manžela, takže asi tak. Druhá povídka je nejvíc depresivní a ta třetí kupodivu poměrně zábavná. K dokonalosti tomu něco chybí, i tak je to ale super debut pro dnes již Oscarového režiséra.

Skáču dobře, skáču rád. Ubylo soudružské angažovanosti, přibylo humoru a najednou se na to dá dívat.

Akčnější a přímočařejší pokračování, Šifra se mi ale líbila víc. Tentokrát příběh není postaven na žádné konspirační teorii a možná je to i špatně. Andělé a démoni rychle utečou, ale pokud si budu za pár měsíců něco z adaptací Brownových románů pamatovat, tak to bude Magdalena a ne McGregor a jeho rafinovaný pokus o převzetí moci nad církví. V čem mají Andělé nad Šifrou navrch? Hudba. Zimmer k Šifře složil skvělý ústřední motiv, jinak byl ale docela nevýrazný. Tentokrát je soundtrack celkově zajímavější a je daleko více slyšet.

Zpočátku to díky hudbě a viditelně štědrému rozpočtu nevypadá tak zle, nicméně solidní úvod je asi to jediné, co lze na tomto filmu chválit. Po něm se totiž Andělská tvář velmi záhy přepne do nechtěné tragikomedie, ve které mizerný scénář vzbuzuje pousmání a Troškova bezradná režie lítost. Zdaleka nejtragičtější součástí filmu je však Jiří Pomeje, jehož herecký výkon se slovy snad ani nedá popsat, to se prostě musí vidět.

Nemám rád mravence, takže mít rád tenhle film je pro mě už od základu těžké. Marvel začíná posílat na plátno adaptace těch méně známých částí svého universia (loni Strážci galaxie, letos Ant-Man) a v hlavních rolích se objevují superhrdinové s čím dál absurdnějšími schopnostmi. Nakonec proč ne, kolektivní i jednotlivé filmy MCU vydělávají mraky peněz, tak proč za trochu skromnější částku nezfilmovat toho, co se zmenšuje a lítá na geneticky zmutovaných mravencích. Vzešla z toho docela dobrá jednohubka, ale nic moc navíc.

Učebnicový příklad toho, jak se v MCU přistupuje k pokračování komerčně úspěšných originů. Stejný lidi a přístup k látce, minimální invence. A když je to plus mínus na úrovni jedničky, znamená to úspěch. Což je v zásadě i tenhle případ. Jako jednohubka funguje docela dobře, ale jinak je to průměr.

Vlastně to nebylo zas tak zlý, jak bych ze zdejšího hodnocení čekal. Že je to přehlídka průměrnosti přece není nic novýho, tohle platí o dvou třetinách MCU filmů už tak deset let, ne-li patnáct aka odjakživa (kromě prvního Iron Mana byly i ty původní sólovky zpravidla dost průměrný).

Based on a true story & Directed by Ron Howard. To mluví za vše. Howard filmy tohoto ražení ovládá s přehledem a tohle brilantně natočené vesmírné drama se skvělými herci a výbornými triky není výjimkou.