Pítrs85

Tak to bylo, tak to je... A Chinaski v časech, kdy Hankovi nedělali ostudu.

(Po prvním dílu): Pokud populární hudbu nejen rádi posloucháte, ale rádi o ní i debatujete a hlavně se o ní chcete dozvědět víc, než jen co zas za nový skandál ten a ten hudebník ztropil, je tahle dokumentární série přímo pro vás. To si jen tak sedíte a se zatajeným dechem visíte na rtech (nejen) George Martinovi, který popisuje, jak vznikala třeba taková Yesterday (která v začátcích zněla krapet jinak). Ale takových příběhů, kterak se formovala muzika, je tu hafo moc. A já už vím, že nechci být ani Johnem Lennonem, ani Mickem Jaggerem, já chci být George Martinem. Nebo aspoň Rickem Rubinem.

Ty Vozku, v tom Valmezu... hotovej Cavern. Jak nastoupí TenSyčák, začne PartyHard. Fili s lehkým úsměvem po pětadvaceti letech protřelýho mazáka. A já se toužím prokopat ven, na cestě nahoru potkávám ty, co už padají dolů, už chci jen svatej klid, a, lidi, spaste svoje duše. Všichni jsme Mňága, jen někteří Ždorp (zasvěcení vědí). A nezapomeň- když jsi v tísni, řekni to písní... ne, teď ne, až jindy. A kdy? Na svatýho Dyndy.

Klasickej neautorizovanej dokument, takže když se řekne, že skladba "Satisfaction" v soutěžení Beatles a Stones všechno změnila, tak namísto ní zní jakási "no name" písnička. Což prostě tak trochu ruší. Ale jinak zajímavý film, dobové záběry mě budou bavit vždycky, o to víc, když jsou v jednom takovém vedle sebe ikony Lennon a Jagger. A kdo tedy onen souboj vyhrál? No... nikdo, protože on to ve skutečnosti nikdy žádný souboj nebyl.

Emocionálně prázdný film, scény na sebe naházené bez ladu a skladu, divák knižní předlohy neznalý si sympatie k hlavním postavám najde jen stěží, problémový casting (i přes oblibu pana Fassyho), kdy Harry Hole má být dvoumetrový, fotbalovýho chuligána připomínající, respekt vzbuzující asociální alkoholik, a ne věčně se usmívající sympoš. Tak nám po Olsenovi znásilnili dalšího špičkového autora severských detektivek. Třeba příště.

V době všech těch Star Warsů, DC, Marvelů a podobných shitů má své místo na slunci i film, který je o skutečných lidech pro skutečné lidi. A že je to v porovnání s Obecnou školou dvakrát vylouhovaný čaj? A co? Svěrákova poetika bude mít v mém srdci své místo navždy, i když vypráví svůj příběh malinko povšechně a bez ladu a skladu. Vetchý nepřekvapivě výtečný, Voříšková překvapivě snesitelná. A Zdeňka Svěráka naklonovat nebo vymyslet lék na nesmrtelnost. Druhý takový se tu už totiž nikdy nenarodí.

Tento jinak výtečný speciál ukázal dvě věci- tvůrci už se očividně vykašlali na vánoční tématiku a Moffat se už v DW vyčerpal. Ale koukalo se na to dobře, ta nostalgická linka tomu sluší, originální Tardis lovely, stejně tak David Bradley v roli Williama Hartnella. A úplný závěr? Buuullshiiit... (tohle nebude fungovat, tohle fakt nebude fungovat).

Vlastně prequel Dickensova díla a asi nejzábavnější a nejlepší Vánoční koleda, jakou jsem zatím viděl. A už bych si měl konečně udělat čas a tohle skvělé Atkinsonovo dílo komplet nakoukat.

Bylo nebylo v zemi Dědy Mráze okupované nacisty... Filmů z pohledu armády Třetí říše není mnoho, resp. těch lepších, takže plus pro Stalingrad. Minus pak v tom, že je to ší-le-ně dlouhé, ani by mi tak nevadilo, že víc než akčních a bojových scén je tu pohled do ztrápené duše vojáka Wehrmachtu. Jenže tady se často jen prázdně plká, popojde kousek dál za jiný zasněžený val nebo za další (rozuměj stejný) rozbořený barák, a zase plká. Ale svoje kvality film má, ani moc nezestárl, jen jsem měl pořád problém soucítit s lidmi, kteří celej tenhle bordel rozpoutali. Každopádně nečekat žádný happy-end, tady, v zemi Ivana, byla 'naděje' sprostý slovo...

To jen sedíte, posloucháte ty šílený příběhy vojáků, co se bojů ve druhé světové osobně účastnili a říkáte si, že všichni ti Ryanové nebo Bratrstva neohrožených jsou drsné asi tak jako příběhy včelích medvídků... Bylo to peklo, co si nikdo z nás neumí ani v nejmenším představit. No more.