Ilicka

Jak jinak, když atmosféra se dá krájet, nad rodem Starků se stahují mračna a Zima se blíží?

Hra s kameny a diváckým očekáváním.

Nelíbí se mi kulisy, jinak proti té pohádnce nic nemám...

Možné Spoilery!!!Filmová báseň plná uchvacujících soubojů na meče, s pochodujícími armádami tisíců mužů vypráví o pacifismu a důležitosti jednoty. Hrdina je filmem protikladů - konverzační drama prošpikované poetickou akcí, film o smrti posilující mír. Ústřední kvarteto Li, Cheung, Ziyi, Leung mě připoutalo už v první (rudé) verzi příběhu a nepustili, k čemuž notnou dávkou přispíval i scénář, který, když jsem se jej snažila přechytračit, mě už po první půlhodině vyvedl z omylu, že bych jej mohla prohlédnout tak snadno; i ty barvy nesoucí náladu, styl vyprávění, úhel pohledu, 4 různé příběhy spojené v jeden celek - zelená (pomsta), rudá (vášeň), modrá (chladnokrevnost), bílá (oběť). *** Samozřejmě nejdůležitější složkou bylo vizuální kouzlení pana režiséra: ostřelování kaligrafské školy tisíci šípů; vlasy, listy a oděvy hrdinů povlávající ve větru; křehká krása Zhang Ziyi. Netuším proč vítr ve vlasech hrdinů v režii pana Yimoua na mě působí tak spirituálním dojmem. *** Zemřel jako zločinec, ale pohřben byl jako hrdina.

(Možné spoilery!)Season 1: Heroes je velmi zajímavý seriál s naprosto perfektním začátkem, gradací v půli (ep. 9) a postupným kvalitativním sešupem dooolů až k finále, ačkoli i tady se najdou výborné epizody. Jednou z věcí, která mi na Heroes opravdu vadí, je, že postavy, které vnímáme jako "ordinary heroes" se postupně ukážou být tak neobyčejnými, jak jen to jde. To "becoming hero" je na celém seriálu nejzajímavější a jeho degradací se vytrácí atmosféra a přicházejí berličky. A to diváka může bolet... Pohladit ovšem můžou výborně napsané postavy, Peter Petrelli a Claire Bennet. Jejich způsob vyrovnávání se se svými schopnostmi je "normální". (Peter balancuje na střeše věžáku, Claire znovu a znovu pokouší svou schopnost.) Hiro s Andem byli zpočátku perfektní pár (hrdina - sidekick), ale jejich činnost se postupně stala otravnou. Velmi otravnou. Ale některé zápletky jsou příjemně rafinované. Dále to má výbornou hudbu, heroické komiksové motivy, a precizní "filmové" zpracování. I když asi pokračovat nebudu (možná POUZE kvůli Peterovi), svým způsobem mě to upoutalo (hlavně DÍKY Peterovi - He's my HERO!). Závěr po S1: Seriálový nadprůměr, který trpí nemocí současných"áčkových" seriálů, což ale není důvod, proč by měl být zavrhnut. Season 2: Možná na to zavrhnutí Heroes změním názor po této sérii, která byla v podstatě o ničem, natahovaná žvýkačka bez napětí a akce, s téměř každým zvratem předvidatelným a otravným a se zdánlivě známými i novými postavami, které postrádají téměř veškerou hloubku těch ze sezony 1. Peter se proto toulá po Irsku, Claire vzdychá po normálním životě a náhodou se zamiluje do nadaného chlapce, Hiro se fláká ve feudálním Japonsku a je otravnější než kdy dřív. Jediná pozitivní věc je její strhující zakončení (ne, dechberoucí bitva se nekoná, i když potenciál byl (Hiro vs. Peter hmmm!), zakončením myslím závěrečné 4 minuty posledního dílu) a postava Bobovy dcery Elle, která je velmi zábavná, vůbec se nevyzná ve stříhání vlasů a chová se patřičně nebezpečně. Hvězdička dolů a nostalgická slza za povedený start (1!!!). PS: Peter se chová přinejmenším jako idiot, ale stále je můj HERO. (20.3.2008)

Nějak jsem do tohoto seriálu vlítla po hlavě a začal mě bavit... O čtyři sezóny dál a o týden později mě stále baví... Prozkoumala jsem důkladně psychologii lekačky, pobavila jsem se u aluzí na všemožné horrorové subžánry (především první dvě série), spoustou hudebních a filmových odkazů a pohodovou bratrskou dvojkou Winchestrových. Každá sezona mě dokázala překvapit, a když teď koukám na takřka pohodové počátky seriálu, nemůžu jinak než se uculovat. (Edit 2011) Šestá sezóna mě natolik zklamala, že jsem seriál po několika málo epizodách seriál přestala sledovat dále.

Původně jsem si myslela, že Hunger Games budou ve filmové verzi těžit především z tématu (děti vs. vražedná reality show) a knižní předlohy, nyní již mezi fanoušky zbožštělé. Byla jsem relativně překvapená, že vlastně funguje i sám o sobě. Syrová mnohdy ruční kamera se stylově přibližuje neurotickému snímání akce typickému právě pro reality show a také dokument - ta je užívaná především pro snímání toho, co je uvnitř soutěže. Pohledy do zákulisí štábu naopak nabízejí hladce snímané obrázky. Fakt, že film byl opravdu levný, není těžké odhadnout, především z kvality digitálních triků a také proto, že většina scén z futuristického Kapitolu se odehrává v interiérech hotelu, výcvikového střediska nebo televizního studia. Ale kupodivu to nijak zvlášť nevadí. A jedna menší poklonka: Režisér Ross skvěle vybalancoval film na hranici PG-13, ač ústupkem MPAA se zdá být nepřehledný střih během úvodního masakru a také výrazně méně krve než kolik dává tušit knižní předloha. Když pominu tu tolikrát zveličovanou linku: Kterého hocha si Katniss vybere?, naskytne se zajímavý pohled do fungování hyperbolizované reality show, se změnami pravidel, které závisí na reakcích publika a aktuálních sázkách na vítěze. Divák pak nemá potřebu řešit prkotiny typu: Pět největších borců soutěže stojí pod stromem, na kterém se ukrývá hlavní hrdinka. Sice mají luk, oštěpy, nože, ale nejsou schopni se jí zbavit. Poté usnou, aniž by postavili hlídku a nechají se pobodat hejnem zmutovaných vos. Ale třeba tento nastíněný problém už je záležitostí knižní předlohy, což vzhledem k tomu, že kniha se adaptovala důkladně, ba doslovně, blahosklonně přehlédnu. K hercům není co dodat, Jennifer umí a táhne svých 140 minut na plátně se ctí. Opatrný palec nahoru.

Tušila jsem, že rozdělení třetí knihy na dva díly bude průšvih, ale netušila jsem, že doslovná adaptace z filmu udělá až takovou komedii. Teprve teď, po opuštění arény se v plném světle ukazuje, jak naivní vizi a kritiku totality předkládá Collinsová, jak se postavy chovají nelogicky a blbě (vrcholem budiž odpal přehrady a následný výpadek elektřiny, který možná trvá a možná ne) a navíc se berou nesmírně vážně. Právě vážnost, sebedůležitost a nátlak na emoce mě štvaly nejvíc. Natočeno to ale není špatně, některé akce vypadaly jako ze solidního válečného filmu, a proti hercům samostatně vlastně nic nemám, Donald Sutherland je správný uhlazený bastard, Woody Harellson sympatický syčák, Jennifer tentokrát hodně brečí, ale pořád hraje poměrně dobře. Tahle předehra k velkému finále mě ale rozhodně na další díl moc nenalákala.

Dospělejší, přehlednější, naboostované větším rozpočtem. První část z dvanáctky a vítězné tour výborná, vražedná aréna trochu slabší.

Nejvtipnější na tom byla ta písnička, během které se musíme rozmyslet, kdo je vrah.