Ilicka

Herecký koncert pro dva plus jednoho Kachyňu s Procházkou.

Strašně zábavný a zároveň zlý film. Dědův otčenáš nejsilnější scénou.

Dlouho tomu, co jsem Matrix neviděla, proto to nyní na velkém plátně byl skvělý zážitek. Ta stylovost a účelovost neztratila nic ze své působivosti ani v době, kdy vytáčené připojení je pasé.

Je s podivem, že jsem se s touhle "westernovou" podívanou seznámila až nyní. Je to totiž geniálně toporně zahraná plná klišé, ale přitom i hláškami a chytrými nápady nabitá komedie.

Příběh o tom, že vatikánští kardinálové jsou taky jenom lidé, a ten, kdo přijme obrovskou zodpovědnost bez toho, aby o ní přemýšlel, je blázen. A závěr boří veškerá klišé filmů o hledání vlastní identity. A pro hluboce věřící působí jako facka. Proto pátá hvězda na čtyřhvězdičkovém filmu.

Učitel, který odmítal dělat cvičenou opičku pro rodiče a nadělovat jedničky na potkání, logicky v pokrytecké komunitě pohraniční vesnice nemá šanci. Výborný Karel Höger v roli muže, který se navzdory době drží svých principů.

I (téměř) týden po projekci, stále dumám nad faktem, proč mě film, o jehož jediném narativním zvratu se dočtu už v názvu, dokázal napínat v celé své délce 100 minut. Bravo pane Bressone.

Nadčasový střet diktatury a humanismu, souboj výrazných hereckých osobností o život, mír ... a tu malou zemi, která nemá právo na existenci. Dodnes aktuální, stejně jako Čapkova předloha.

Skeptik po Social Network. skeptik při ohlášení natáčení, skeptik po trailerech - někde se ta linka skepse musela zlomit. Jak jsem se snažila vyhnout srovnávání s předchozí ADAPTACÍ, nejde to. Oplevova verze je profesionální a kdyby ta Fincherova nevznikla, asi nic by se nestalo. Jen by pár fanoušků marně snilo dál o tom, jak by se s románem vyrovnal David Fincher. Ten se zkušeným scénáristou Zaillianem v zádech vyhrává nejenom v technickém provedení filmu (v paralelních scénách nápaditými a nečekanými přechody), ale i ve scénáři. Rozšíření tomu sedlo a já byla překvapená, s jakou elegancí byly do děje zakomponované menší figurky, které ve švédské verzi prostor nedostaly, nebo ho dostaly minimálně. (Erika, Blomkvistova dcera, kocour... To vše při srovnatelné stopáži.) Rovněž mě potěšilo, (na rozdíl od většiny návštěvníků kina), že po rozřešení hlavního případu Fincher dovyprávěl příběh do konce, aniž by ztratil smysl nebo vypadal nalepený. Vychvalováním Rooney Mara bych asi nosila dříví do lesa a Daniel Craig schovaný za velkými brýlemi je taky v pohodě. Úvodní titulky jsou parádní a nápadité a zvrhlé asi jako ty ze Sweeneyho Todda. PS: Fincher oznámil, že by rád natočil i zbytek trilogie Milénia. Na jednu stranu bych to ráda viděla, na stranu druhou by mě mrzelo, kdyby se další dva roky zaobíral s materiálem, který dle mě kvalit první knihy nedosahuje a je "nefilmovější".

Ačkoli příběh Jane Eyre pro mě není nový, s napětím jsem hltala každý moment, každé drobné gesto, slovní přestřelku mezi Rochesterem a Jane.