MatyM

Postavičky jak vystřižené z Little Big Planet na PS3 něco přes hodinu utíkají a schovávají se a umírají v postapokalyptickém světě. Je znát, že námětem pro film byl desetiminutový kraťas z YouTube. Přesto nelze Devítce upřít porci originality, líbivé zpracování a zdařilý konec.

Už podle zápletky bylo jasné, že protentokrát Pixar míří spíše na dospělou diváckou skupinu, a byla to pravda. Jistě, pořád je tady hláškující děcko a banda mluvících psů, které zabaví malé děti, to ovšem nemění nic na faktu, že ratolesti většinu nejlepších scén nejspíš nepochopí. Celé to trošku vypadá, jako byste vzali několik pixarovských kraťasů (nabízí se zejména Geriho hra) a slepili je dohromady v jeden úžasný celek. Děj jako vždy svižně odsýpá ke konci a ačkoliv vás mockrát nepřekvapí, ani na okamžik nenudí. Občasnému zavádění do slzavého údolí solidně napomáhá okouzlující hudba Michaela Giacchina - vážně, soundtrack patří k tomu nejlepšímu, co se za několik posledních let ve stájích Pixaru urodilo.

Oproti předchozím dílům je tento krapet jednodušší (což je uzpůsobeno nejspíš i faktem, že zatímco dříve Příběhy hraček sledovaly více dějových linií - neboť hračky byly nějakým způsobem rozděleny - protentokrát zůstaly všechny pěkně pohromadě). Navíc příběh dost připomíná druhý díl, některé Mazlovy myšlenky (děti jsou zlí, protože jednoho dne vyrostou a nebudou si s námi chtít hrát) notně evokují Zlatokopa z dvojky. I tak se najdou originální momenty, jako útěk ze školky, Buzzova španělština, setkání Barbie s Kenem či finále, kdy jsou hrdinové v pasti a ruku v ruce se zavřenýma očima čekají na smrt ve výhni spalovače odpadu (přestože víte, že takhle to jistě neskončí). Film tak nostalgicky pomrkává na fandy předchozích dílů, ale zároveň si nehraje na přehnaný sentiment typu "všichni nevyhnutelně stárneme a čas běží." A funguje to dokonale.