gicous

Nastudujte si fakta o Andreottim, o jeho skandálech, o době kdy byl v politice. Potom si pustťe tento film a nepochybně to pro Vás bude zážitek. Já jsem opomněl studium a rovnou jsem se podíval. Výsledek? Ztratil jsem se hned na začátku. Obrovské množství jmen a informací bez předešlých vodítek nebo nějakého úvodu. Ztráta orientace a bezmocnost byla logickým následkem. Sorrentino natočil ultimátní politický snímek pro znalce. Znovu se jedná o obrazově a hudebně neskonale kvalitní dílo, kterému dominuje střih a kamera. Kromě toho, musím poznamenat, že jde o film chladný jako kostka ledu - žádné překvapení. Společný rys všech Sorrentinových filmů. Doufám, že se pán umělec někdy nerozhodne natočit film o lásce. To bych asi nedal. 5/10

Očekával jsem čistě akční záležitost s množstvím přestřelek a soubojů. Místo toho se mi dostalo realistického a ambiciozního vyprávění zachycující (minulý?) stav věci v Riu de Janeiro. V místě, kde se hranice mezi policií a zločinem stírají. Či lépe řečeno jsou načrtnuty tak vágně, že je v některých případech nelze zřetelně rozeznat. V místě prolezlé korupcí a úplatky, kde mezi řadovými policisty v podstatě neexistuje poctivost nebo čestnost. Ti, kteří podobné vlastnosti mají, jsou buď semleti systémem a stávají se jeho součásti, a nebo jsou vytaženi do elitní jednotky, která jako jediná opravdu bojuje se zločinem. Jsou-li její prostředky, jež k tomuto používá za daných okolností správné či odpovídající? To ať posoudí každý divák podle svých vlastních zásad a názorů. A to je také myslím jedno z hlavních témat a cílů tohoto filmu. Nabídnout divákovi prostor k zamyšlení. Snímek byl pro mě nesmírně zajimavý a řekl bych, že místy až fascinující ve své první fázi, kdy diváka seznamuje s fungováním celého systému, v jehož rámci jsou zločinci a policisté propleteni. Naopak mirné zklamání pramenilo z velice nepřehledných akčních scén, snímaných roztřesenou ruční kamerou. Kromě toho, že jich nebylo příliš, jsem také subjektivně vnímal z toho plynoucí neatmosferičnost a ztrátu zájmu. Každopádne pro mě Elitní jednotka představuje typicky jihoamericky dynamickou, drsnou a prostředím nezvyklou podívanou, která informuje, baví a nutí k zamyšlení. 8/10

Přiznávám, že karty mě moc neberou. Co se blackjacku týče, jsem totální neznaboh a ignorant. Ale zrovna tak, musím říct, že scény z Las Vegas mají potřebnou atmosféru a dokáží strhnout dokonce i takového karetního amatéra jako jsem já. Když k tomu přidám za prvé příjemné herce v hlavních rolích a za druhé atraktivní příběh o chytrých lidech, co mají geniality na rozdávání, výjde mi krásně zakulacený lehce nadprůměrný film. Ať si obdivovatelé ďáblových obrázků přičtou k mému hodnocení jeden bod navíc. 6/10

Několik poznatků a zážitků: Nejromantičtější bondage v dějinách filmu. Ujištění, že skutečná láska prochází žaludkem (nejen tím mužským!). Ten dort bych si taky dal. Nádherně udělané flashbacky, které dokáží vyloudit city a emoce, obavy a strach, zakopané kdesi hluboko v lidském srdci. Poznání? Kate Winslet je opravdu PANÍ HEREČKA. Někdy ve filmové hudbě znamená méně více. Někteří vězni jsou vlastně prima chlápci - zastávají práci všeho druhu - vaří, pečou, zahradničí, opravují a jen tak mimoděk zastánou funkci náhradního otce, který naučí dospívajícího kluka za pár dní více, než se kdy podaří jeho skutečnému biologickému otci. Tento Prodloužený víkend byl celkem fajn. Romantika jiného druhu. Dospělejší. Zbavená iluzí. Zatížená smutnými vzpomínkami. Obohacená chuťovými vjemy. Hezky zahraná. Brilantně zrežírována. Nezbývá než zvolat: "Bravo" 9/10

Možná mírně nadsazuju, ale Blood Ties se mi opravdu libilo. Film, u něhož jsem cítil, že nic nechybí, ani nepřebývá. Žádná zbytečná scéna, výborný casting a dobří herci v hlavních rolích. Jako fanoušek akčních filmů, musím ocenit také dvě akční scény, jež ve filmu jsou. Natočeny přehledně a s odpovídající atmosférou dokažou vyloudit potřebné napětí. Když k tomu přičtu věrohodné retro let sedmdesátých, včetně aut a hudby, dokážu odpustit i mírné prohřešky proti dějové logice v závěru. Za sebe tedy mohu říct - příjemné překvapení a velice kvalitní žánrový a dobový film. 8*/10

Takový druhý Lhář, lhář. Bez vtipnějších scén a se zjevně unaveným Carreyem v hlavní roli. 4/10

Unthinkable - nemyslitelné, že Jackson mrhá svůj talent na podobně podřadné projekty určené pro televizi. 2/10

Bezpochyby jeden z nejvýraznějších hereckých počinů Nicolase Cage za posledních několik let. V roli robustního, zarostlého, alkoholu a cigaretám holdujícího Joa se Cage zdá se, znovu našel. Kéž bych ho v podobných rolích viděl častěji! Nejedná se o radostný či pozitivní film. Joe je nasáklý depresivní a smutnou atmosférou. Většina z hlavních postav, včetně Joa, je poznamenaná prostředím, v němž žijí. Bezútěšnost a beznaděj si na každém vybrala svou daň. Nefungující mezilidské vztahy, alkoholismus, domácí násilí, rvačky, stačí si vybrat. To vše tady najdete v míře vrchovaté. Od plného hodnocení mě odradilo mírně zmatené chování některých postav v závěru filmu. A také mluvené slovo místy odtržené od skutečného dění v obraze. Nicméně to jsou jen zanedbatelné vady na kráse sice malého, ale o to vice kvalitního filmu. 8*/10

Z počátku nenápadný a mírně nezajímavý snímek, ze kterého se ale v druhé polovině vyloupne příběhově netradiční a dějově hezký romantický film. 6/10

Ojediněle vyjímečná atmosféra filmu si udržovala moji pozornost do doby, kdy se Cheyenne vydává na svoji velkou cestu napříč Amerikou. Tady někde jsem ztratil dějovou nit. Série cestovních momentek seřazených do nesouvisejících skečů mně unudila do stavu letargického polospánku. Jen těžko lze hledat zvláštnější a zároveň rozporuplnější přírustek do žánru road movie. Zvláštnost, jinakost a divnost vidím v samotné postavě Cheyenna, prostřednictvím niž Sorrentino kriticky nahlíží na fenomén pop-star v dnešní kultuře. Rozporuplnost mi přicházela na mysl během sledování jeho cesty, kdy se hodně filozofuje a ironicky podkresluje. To vše bez větší snahy o sblížení s hlavním hrdinou. Přes jeho bizarnost by si přeci jen zasloužil lidštější tvůrčí přistup, který by film pro mně učinil zajímavější. Jak už je u Sorrentina zvykem, obrazově a hudebně se jedná o jednu velkou dokonalost. Tady to ale působí samoúčelně, tak jako samotné téma holocaustu. Tento žánr byl vždy o emocích, lidských vztazích a hřejivém humoru. Nic z toho jsem v Tady to musí být nenašel. 4/10