gicous

Jakoby se první díl snažil přitáhnout diváka na stejný vizuální styl, který použil Zack Snyder v 300. Postupně se ale seriál odprostí od této cesty a vydá se po druhé, více skromnější cestě sice ne tak úchvatné, ale o to zajimavější. Soustředí se na jednotlivé postavy, na jejich představovaní a vývoj. Díky tomu jsou jednotliví někdy až skoro komiksoví hrdinové více přistupnější divákoví. Nejsou to jen figurky, ale opravdoví lidé se svými ctnostmi, neřestmi a chybami. Lidé kteří milují, ale současně dokaží citově zraňovat a v případě mužů té doby taky zabíjet, ale zároveň se mezi sebou přátelit a ctít se. Tohle je ten největší úspěch Spartaka. Děj je totiž plný postav, které jsou nesmírně zajimavé a jejich jednotlivé snahy, cíle a motivace jsou popsaný s takovou dávkou zaujetí, že to nemá na serialovém nebi obdoby. Jednotlivé díly jsou výborně vypointované, logicky na sebe navazují a jako výsledný celek působí velmi celistvě. Jak jsem se zmínil, vizuální styl je stejný jako u 300, ale tady mám na mysli pouze bojové scény v aréně. V dialozích a scénach v ludusu je seriál mnohem více konzervativnější. Bítky jsou výborné, není jich moc a proto nezevšední. Jsou náležitě brutální, napínavé a choreograficky nápadité. Mezi ty nejlepší patří určitě souboj Kriksa a Spartaka proti obrovi Theoklesovi a také Spartakovy souboje v Díře. Herecké výkony nejsou nijak oslnivé, ale nejsou ani bůhvijak hrozné. Slouží celku a to je to hlavní. Režijní práce je na vysoké úrovni. Seriál obsahuje plno scén, které mi zůstali v paměti - milování Bohů, smrt Vara, Spartakuv souboj proti šestici soupeřů a mnoho dalších. Co mi vadilo? No, nejsem fanoušek 300, takže trochu jsem bojoval z komiksovým laděním snímku. Všechny ty digitální cákance krve působily ze začátku trochu rušivě, ale postupně jsem si zvykl. A jinak? Jak přemyšlim, tak přemyšlim nic. Prostě a jednoduše další úspěch HBO. Její nekompromisní seriály jsou lepší a lepší.

Pro mě jsou Živí mrtví malým klenotem na poli filmového seriálu. Během své filmové historie jsem si vybudoval určitou náklonost k tomuhle subžánru, který na pozadí celosvětové katastrofy rozehrává osobní dramata lidí, kteří jsou vystavení neobyčejně kruté realitě. Walking Dead má skvělou akci a dokonalé masky, které podporují celkový efekt. Koneckonců to k tomuto žánru patří. Co činí z tohoto seriálu skvělou žánrovku jsou ale skvělé napsané postavy. Celkovým hýbatelem děje je milostný trojúhelník mezi Rickem, jeho ženou a nejlepším kamarádem Shanem. Jejich soupeření a psychologické hrátky zdobí každý díl. Každý člen skupiny má svoji osobitou charakteristiku, kterou přispívá k barvitosti celé série. Jednoznačně mezi nimi vyniká Rick, který je vůdcem celé skupiny a snaží se dělat vše možné pro její přežití. Dělá věci, které nejsou pro jeho povahu typické a jde vidět, jaké vnitří pnutí mu to způsobuje. Jsou momenty, kdy vás Walking Dead nemilosrdně smete beznadějí, která je všudypřítomná, ale hrdinové se jí i tak brání. Mám na mysli sekvence v CBS, scénu se Sophií nebo úplný závěr druhé řady. Nyní mě čeká třetí řada. Moc se těším, že mi přinese stejně silný zážitek jako díly předešlé.