KarelR

Clint Eastwood je pořád ještě borec!

A pak že nám stávka scenáristů nic pěkného nepřinesla :) Joss Whedon takhle jednou seděl doma na zadku a místo vyrábění dalších billboardů ho napadlo napsat něco, co by bylo hrozně super a šlo to natočit levně, aby producentům ukázal, že hlavní je vždycky nápad, který pochází ze scenáristovy hlavy. Sebral tedy pár spolupracovníků a vznikl Doctor Horrible's Sing-Along Blog - třídílný muzikál (3x cca 15 minut), v němž se Neil Patrick Harris jako Dr. Horrible pokouší dostat do Evil League of Evil a získat dívku svých snů, kterou zná z prádelny. Plány mu ale pořád hatí jeho nemesis Captain Hammer a vlastně není tak úplně jasné, kdo je tady záporák. Neříkám, že to je nějaká úplně ultimátní pecka (i když zpívající NPH je prostě awesome), ale líbí se mi Whedonův přístup (do neděle to bude free, potom za poplatek na iTunes a následně vyjde DVD i s kupou bonusů) a už kvůli tomu by tahle minisérie mohla jednou být legen... wait for it... dary!

Ryan Gosling je řidič. Má nabušenou káru, milou sousedku a kladivo, se kterým bude možná muset vyřešit spoustu problémů. Nicholas Winding Refn natočil jeden z nejúchvatnějších filmů letošního roku, který není snadné hodit mezi ostatní akčňáky. Svým atmosférickým pojetím totiž trhá na kusy jejich případnou adrenalinovost, a ještě u toho stíhá servírovat řadu nezapomenutelných scén. Není to film pro každého. Pokud si k němu ale najdete cestu, připravte si zatraceně vysoké hodnocení. (9/10)

Jednička měla utahanější dojezd, dvojka má utahaný rozjezd... a taky mě trápilo, že jde podobně jako u nedávných Mušketýrů o druhou půlku dvoudílného příběhu, který místo definitivního uzavření rozkopne dveře do trojky. Alespoň že tady je vysoká šance na její vznik (vím, Spasitel Duny) a rád si na ni zajdu, protože Villeneuve pořád umí. I druhý díl Duny je přehlídkou audiovizuálních hodů a hodně mu pomáhají všechny linie mimo archetypálního Paula. Hlavně Harkonneni jsou vyloženě lahůdkoví, stejně jako hned několik dechberoucích scén, které z IMAXu těží maximum. Znovu se tedy jedná o nadprůměrnou žánrovku, která má vítaně svébytný styl a dokazuje, že se každý blockbuster nemusí utopit v digibordelu a hereckém nezájmu. Stačí... trocha toho magického koření, že jo!

Fantasy Strážci Galaxie, kteří mi s odstupem přijdou čím dál tím lepší. Styčných ploch je nespočet a sedí i některé slabiny (hlavně nic moc záporáci), největší radost mi ale dělá fakt, že je parta z Dungeons & Dragons hrozně sympatická a celkem zábavná – a scénář je o něco promyšlenější, než se na první pohled může zdát. Do půlky se film ještě trochu vleče i kvůli tomu, že je v něm hodně blábolivého Hugha Granta (Christopher Waltz nebo kdokoliv jiný neměl čas?). Od famózní scény na hřbitově se ale všechno rozjede vstříc nadupanému finále, jež nabízí skvělý mix odlehčené zábavy, budování postav i solidní (a vítaně přehledné) akce. Nechci to zase extra přechválit, o žánrový milník rozhodně nejde a leccos trochu drhne. Jako celek je ale tahle fantasy komedie milou popcornovou trefou, kterou jsem rozhodně neviděl naposledy. (po druhé projekci zvedám na 8/10, je to fakt srdcovka :) )

Nebudu psát obligátní „Nolan to zase dokázal“, ale faktem je, že to prostě, ehm, zase dokázal. Dunkerk je depresivní válečné peklíčko, které funguje i bez eRkového ratingu, jelikož stojí čistě na napětí a nepřekonatelných očích Toma Hardyho. Vezměte si Banea, vynásobte to stovkou a přihoďte Kennetha Branagha, jehož pohled taky vydá za tisíc utopených vojáků. Výsledkem je film, v němž nejsou potřeba vysvětlovačky a vlastně tu na ně ani není čas, protože se pořád uhání kupředu na zemi, na vodě i v oblacích. Nolan v podstatě natočil jednu velkou válečnou scénu, která má 107 minut a nedá vám vydechnout až do samotného konce. A i když ji možná nemusel zamotat až tak moc, právě hrátky s časem zaručují, že Dunkerk nezapadne mezi přímočarou konkurenci. Zkrátka je to pecka a ideálně si ji dejte v IMAXu. Jinde se totiž budou lodě a letadla cpát do jednoho záběru vcelku složitě.

Fajn sportovní komedie, ale Costner a Shelton pořádně zabodovali až o 8 let později Zeleným světem.

Neusnul jsem, ale víc pozitiv nenacházím.

Každý už určitě narazil na nějakou uznávanou klasiku, která ho zoufale nebaví, a pro mě je to bohužel 12 opic. Napoprvé jsem to vypnul po čtyřiceti minutách, napodruhé se mi to horko těžko povedlo dokoukat, ale krom výborných hereckých výkonů a milého hitchovského pomrkávání ke konci mě nezaujalo vůbec nic. Radši nebudu zmiňovat, kolik "totálně matoucích příběhových náznaků" mi přišlo až spoileroidně srozumitelných, a jak moc jsem se modlil, aby to všechno skončilo nějak zajímavě... Nebijte mě, tohle se mi stává maximálně jednou za deset let :)

Film, co odstartoval éru rock'n'rollu? Záslužná věc, ale naštěstí to není všechno. Džungle před tabulí se dívá (na padesátá léta) nebývale drsným způsobem na problematiku věčného boje žáků s učiteli a i dneska je to docela síla. Klidně bych to promítal ve školách, třeba by někteří současní delikventi prohlédli...