-Ravee-

Účelně rozvláčná, melancholická, obrazově skvostná, nekonečně poetická, lyrická balada o dvou kontroverzních osobnostech divokého západu.. Rozmáchlá stopáž bez minutky nudy pro ty, kteří se nechají unést dokonale odvyprávěnou psychologickou sondou do nitra člověka a jeho chmurů..

Ultimátní odvar Volavky s neustále (a naprosto zbytečně) "filosofujícím" hlavním hrdinou, který se zmítá velmi špatným, neoriginálním a nepřehledným příběhem.. Jako reklama k náboru policie možná, jako film rozhodně ne..

Kdyby se udílel Oscar za nejnemocnější film všech dob, Eraserhead by byl velmi žhavým kandidátem..

Uffff.. Tak zase jednou film, při kterém se mi mozkové závity rozžhavily do běla.. První hodinu jsem se rozkoukával, o co že vlastně jde a dost jsem se ztrácel.. Pak přišla osvícená chvilka a najednou mi všecko začalo aspoň trošku dávat smysl a zapadat do sebe.. I tak ale zbylo velké množství míst, jejichž smysl mi zůstal naprosto skrytý a začala mě trápit nuda.. Snad to v budoucnosti "slepí" ještě o trochu víc další projekce.. Hudba, herci, kostýmy, kamera a hlavně režie skvělé, ale i tak je mi Fellini svým myšlením trošku cizí a do jeho filmů budu muset asi ještě dorůst..

Notně osekaná, zjednodušená, naivní a z mého pohledu nepříliš výrazná adaptace Orwellovy klasiky, která působí spíše jako pohádka, zatímco knižní předloha je horor..

Velmi zábavný a také notně děsivý dokument o drogové situaci, dealerech, zabijácích, poslíčcích i samotných bossech, kteří figurovali v obchodech s drogami v Miami 70. a 80. let.. Ze šokujících výpovědí některých zúčastněných běhá mráz po zádech a to zejména z interview s nájemným vrahem syndikátu, který o své bývalé "profesi" mluví s naprostou otevřeností a přirozeností.. Velké plus Cocaine Cowboys navíc tkví v tom, že tvůrci zůstali naprosto nestrannými a některé pasáže dokonce skoro naznačují jakési sympatie k zúčastněným zločincům.. Asi jediné výraznější minus dokumentu jsem shledal v tom, že nadšení tvůrců bylo až tak velké, že divákovi nedávají ani chvilku odpočinku a neustále na něj chrlí další a další informace a člověk se už v půlce filmu začíná ztrácet v tom, kdo byl kdo a jakou má kdo s kým spojitost atd. I tak jde ale o velmi "výživnou" záležitost, která mrzutě rozesměje, nadchne, překvapí, poučí, šokuje i nažene hrůzu..

Těžké existenciální mistrovské dílo zasazené do prostředí jednoho z nejtemnějších a nejohavnějších věků historie lidstva.. Již v počátku Bergman ukazuje hlavní postavu rytíře, který se dává do hry se samotnou Smrtí.. Rytíř je od počátku odsouzen k prohře, nicméně zpočátku věří v možnost Smrt porazit nebo se hru snaží alespoň co nejvíce prodlužovat a v přestávkách mezi tahy se neustále snaží najít odpověď na otázku smyslu bytí.. Odpovědi se mu ale nedostavují a začíná si uvědomovat, že nejspíše ani žádné neexistují, a tak rytíř pomalu propadá zoufalství.. Obrací se k Bohu, o jehož existenci po životních zkušenostech již značně pochybuje, nicméně není schopen nevěřit, neboť by si musel připustit absolutní prázdnotu a nesmysl existence.. Lepší metaforu na život kteréhokoli člověka si lze jen těžko představit.. Sedmá pečeť je nekonečně nadčasový film, který neustále a bezútěšně klade nevyřešitelné existenciální hádanky ve vrcholně poetickém stylu..

První film, kde mě Kaurismäki oslovil.. Z příjemně atmosferického prostředí Paříže divákovi předkládá melancholickou a beznadějně laďenou poctu bohémství, kterou protkal velmi suchým a místy až černým humorem.. Ačkoli mi Kaurismäkiho styl pořád nesedí (herectví stále prkenné a dialogy trochu váznou - i když zde jsou postavy o něco živější než v jiných filmech tohoto svérázného Fina), do tohoto dramatu vcelku sedí.. Bohémové jsou zachyceni velmi věrohodně a jejich vnímání světa, kde krása a síla duševních prožitků je to pravé bohatství, je zde předloženo úžasně.. Vizuálně zde lze navíc zachytit pár opravdu skvostných filmových obrazů.. I tak jsem se ale místy nudil, některé pasáže byly zbytečně natahovány a jejich smysl byl velmi mlhavý.. Nakonec tedy dávám jedny z mých nejslabších 4*, které jsem kdy dal..

Nenene.. Kaurismäki mě opět nepřesvědčil a jeho (jakkoli originální) styl se mi od základů příčí.. Absence jakéhokoli herectví a plytké dialogy se míjejí účinkem a já stále nechápu, jak tenhle finský podivín může být považován za jednoho z nejkvalitnějších režisérů Evropy..

Tak první setkání s klasikem mé oblíbené země nedopadlo zrovna ideálně.. Dopadlo vlastně velmi velmi rozpačitě.. Minimalistický styl a statické herectví mě tu zrovna nenadchly, neboť příběh, který Kaurismäki napsal, po emocích vyjádřených hereckými prostředky přímo žadoní.. Celou dobu jsem se snažil ve scénách najít cosi navíc, nějaký skrytý smysl či poselství celého filmu, nicméně mi to zůstalo skryté, a tak jsem se i přes krátkou stopáž začal nudit.. Na druhou stranu musím vyzdvihnout všudypřítomnou depresi, utrpení osamělosti a chlad, které z filmu sálají na míle daleko.. Obrazová kompozice také velmi slušná.. I tak mi ale "Světla v soumraku" nesedly a další seznámení s Kaurismäkim odkládám na neurčito..