Truant

Čekal jsem více informativní pojetí, nicméně celý krátkometrážní snímek krásně představil náturu lezců a celkovou atmosféru na místě. Střih velice hravý ( na mě chvílemi až trochu moc) a sladěný s hudbou, kterou doprovázely pohledy na impozantní skalní masivy. Nakonec škoda, že z tolika dostupného materiálu vzniklo jen necelých 25 minut.

Tak jsem si opět po delší době vybral film, o kterém jsem nic nevěděl a vědět ani nic nechtěl. Jednodušše jsem se na snímek začal dívat bez jakýchkoliv informací a chtěl se nechat překvapit. Jediné co jsem věděl, bylo, že se jedná o drama. „Jihokorejské, dobře hodnocené drama v neděli večer? Jó,  tak to je vpohodě“ pomyslel jsem si. Nedělní poklidný večer nebyl rázem tak poklidný a já věděl, že budu muset snížit kadenci svých výstřelů do tmy, co se výběru filmů týče. Ve zkratce se jedná o ten typ snímku, kde všem záporným postavám přejete velké zadostiučinění. Jenže tak nějak tušíte, že ta mrazivě chladná atmosféra, která se vám dere pod kůži po celou dobu stopáže, nejspíš neskončí a žádný očistec nepříjde. Fakt, že se jedná o snímek natočený podle skutečné události, umocňuje na diváka o to víc psychický a emoční nátlak. Težko se na takové zdrcující drama dívá, nicméně mně osobně obsah nijak nepřekvapil. Pro některé mohou být tyto události nové zjištění a pomůže jim to otevřít oči, což předpokládám, že byl i záměr tvůrců. Nicméně, je dobré si uvědomit v jaké "moderní" společnosti žijeme. Při této příležitosti jsem si vzpomněl na rozhovor se Slavojem Žižkem, ve kterém tvrdí, že si nepřeje žit ve společnosti, kde se diskutuje o tom, zda to žena, která byla znásilněna, mohla chtít. Jsou místa, kde taková debata není ani možná a pokud někdo vyvolá tento argument, bude automaticky odmítnut jako naprostý idiot. Pokud se při poklidném večeru nemíníte nasrat, nekoukejte se.

S jistotou jde říct, že dnes již kultovní snímek na poli japonského anime rozhodně nestárne a svůj účel plní i po tolika letech. Nezáleží, jestli máte rádi anime nebo ne. Pokud už má divák dopředu jasno a podvědomě se rozhodne, že se nejspíše bude nudit, tak tomu tak opravdu může místy být.  Pokud se ovšem rozhodne být dostatečně otevřený a podívat se na snímek bez jakéhokoliv očekávání a předsudků, tak si myslím, že bude velice příjemně překvapen. Mijazaki dokáže ve své tvorbě předávat silné myšlenky nesmírně poutavě. V kombinaci s tvůrcovou představivostí, která zřejmě nezná mezí (kam se hrabe svět pokémonů a jiní tomu příbuzní) a skvělými nápady, vzniká nezapomenutelná snová cesta do fantazie plná poetičnosti. Postavy jsou hluboce vykreslené a v průběhu děje prochází důležitým vývojem, díky kterému diváka donutí přemýšlet nad širším pojetím „dobra a zla“ (postava se může zprvu zdát jako záporná, ale přesto v sobě ukrývá plno dobrých vlastností). Toto pohádkové fantasy navíc rozhodně potěší širší věkové spektrum. Pro ty mladší bude snímek bezpochyby vizuálně pěkná podívaná (nádherná animace) s velice příjemnou hudbou a ti starší mohou ocenit velké množství analogií a poučení, které celý tento film provází. Rozhodně doporučuji si pročíst nějaké zajímavosti a informace okolo děje – díky tomu bude mít divák větší šanci filmu lépe porozumět, a tím pádem se vyvarovat pocitům nudy.

Drsné drama, u kterého nelineární vyprávění vysloveně sedlo. Rozdělení do několika kapitol, které na sebe chronologicky nenavazovaly, postupně rozplétaly děj, a to diváka přimělo skládat jednotlivé části skládačky do sebe a přemýšlet nad tím, co se bude dít. Zároveň tato skutečnost dala možnost přijít s různými domněnkami a teoriemi toho, co se opravdu mezi jednotlivými kapitolami stalo. Co se týče hereckých výkonů, tak klobouk dolů Guy Pearcovi, kterému role zfanatizovaného „ďábla“ neskutečně sedla. Délka filmu kupodivu nebyla na škodu. Pomalé tempo postupně buduje mrazivou atmosféru snímku a já se tedy ani na chvílí nenudil. Nicméně, párkrát jsem se u filmu zastavil a některé scény na mě působily spíše negativně a zpracování mi vadilo. V celkovém výsledku jsou to ovšem drobnosti. Osobně mám rád, když film vyvolává rozporuplné emoce, a to Brimstone zvládl na jedničku. Naprosté znechucení střídal úžas, to je Brimstone.

Snad jeden z nejznámějších protiválečných manifestů dostal další adaptaci, a to zrovna v roce 2022 (jak příhodné). Po technické stránce je film opravdu velice zdařilý (za mě především kamera a výprava), nicméně co se zpracování děje týče, tam už vcelku pokulhává. Za celý snímek se hlavní postavě Paula (Felix Kammerer) nedaří dostat blíže k divákovi, což způsobuje určitou laxnost a lhostejnost vůči tragickým situacím, kterými si postava prochází. V tomto Paula zastiňuje postava Katczinského, kterého si divák prakticky ihned oblíbí. Katczinský o sobě prozradí spousty informací, je mnohem živější, a tím pádem má divák možnost vůči němu projevit větší škálu emocí. Nicméně hlavní pointu filmu, tedy poukázat na nesmyslnost války, se podařilo předat velice úspěšně. I přes pár zaostávajících dialogů a nedostatků v ději se jedná o válečný spektákl, který rozhodně stojí za to vidět. Celkově silný zážitek, který k člověku promluví a donutí jej přemýšlet.