Mavrix

Hned v první scéně mi byl Clint Eastwood dost nesympatickej. Po chvíli se to zlepšovalo, až jsem si nakonec toho neústupného bručouna zamiloval - Zlého souseda s předsudky, vulgárníma narážkama ze kterého se po spřátelení s rodinou hongů (nebo tak nějak) odpadne drsná skořápka a ukáže se jako dobrý člověk se smyslem pro spravedlnost... Pěkně natočený a k tomu ještě vtipné komentáře Eastwooda - míň jak 5 hvězdiček si nezaslouží.

Odpoutat se od proudu moderní doby, která pro člověka má už předpřipravenou šablonu jeho života - škola, kariera, rodina, smrt... Je tohle smysl našeho narození?... Příběh moudrého mladíka, který se vzepřel výše zmiňované šabloně... příběh mladíka nacházejíc krásu života v člověkem nedoknuté přírodě... Filozofické úvahy donutí diváka k zamyšlení... a těchto otázek je ve snímku mnoho. Ani jsem nestačil dorozjímat o jedné, hned jsem měl před sebou další... Proto je třeba se na to mrknout ještě aspoň jednou. Také bych vyzdvyhl hudbu, která tomu dala tu správnou atmosféru a také ji děkuju, že jsem po skončení měl ještě 4 minuty, u titulků, příjemného hudebního podbarvení při mé chvilce rozjímání... :)

Působivý příběh čestného, hrdého mistra a tradičního bojového umění v moderní době, kde hbytost a síla nezmůže téměř nic nic proti jednomu výstřelu... K tomu ještě působivé bojové scény, údery, chmaty, údery... Jakožto fanoušek bojových umění jsem si film vychutnal a odevzdávám 5 hvězdiček...

Tři hvězdičky jen za řežbu, vystřílené náboje a vybuchující scény... V 14ti letech bych dal 5 hvězdiček, v 30ti maximálně 1 hvězdičku...

Velice silný zážitek, který člověka po skončení naprosto odrovná...

Na tenhle filmeček jsem se původně chtěl podívat jen kvůli Jensen Ackles, který je jeden z hlavních hrdinů v mém oblíbeném seriálu Supernatural (Lovci duchů) o to víc jsem byl překvapen. Úsměvné slaďoučké příběhy mě prostě nikdy neomrzí... Hřejivý pocit a chvilkové zdání o idilickém světě s růžovími jednorožci, to si nechám líbit...

Zajímavý scénář, krásná Claire Forlani, působyvé filozofické dialogi (nejen o lásce), občas podivně příjemná nálada, ale především velmi příjemný pocit ze shlédnutí... Jen závěr typu "všechno zlé je pro něco dobré" si mohli odpustit... zbytečné utnutí emoční šňůry... která divák mohla ještě více pohltit...

V romantických filmech je téměř pravidlem, že čím hezčí herečka, tím lepší požitek z filmu člověk má neboť, když se i divák "zakouká", tak je to hned u stupeň lepší zážitek... Zde to nebyla žádný vyjímka... Samozřejmě je to jen jedna z mnoha romantických komedií s pěkným, optimistickým happy endem, ale každý film, který mě po skončení příjemě zahřeje, patří mezi mé oblíbené...

Moment to Remember byl jeden z mých prvních filmů z žánru "asijských citovek". Nevěděl jsem co od toho mám očekávat... nevěděl jsem do čeho jdu... a už vůbec jsem nečekal, že mě čeká film, který mi přiroste k srdci a stane se jedním z mých nejoblíbenějších... Popravdě se ani nedivím... po velké vlně citů a následně velké emocionální bouři to na člověku musí nechat následky... Film gradoval, nenudil mě, když už jsem si myslel že je vyvrcholení filmu a že už buď skončí nebo bude nudný spád, najednou přišlo něco nového... Hlavní postavy mě ihned vtáhly do svého příběhu... mozek zvyklý s jednoduchých amerických slaďáren se snažil pochopit citový vtah mezi těmito postavamy, avšak po každé nové scéně přišel s novým závěrem... Po chvíli jsem to vzdal a s kapesníčkama v ruce jsem si užíval příběh Cheol-su a Su-jin...