Koly

Povídkový horror TALES FROM THE CRYPT od Freddiho Francise níčím výrazně nezaujme, ale na druhou stranu taky ničím výrazně neurazí. Pětice příběhů ubíhá celkem svižně, někdy je rozuzlení překvapivé, někdy ne. Nejvíc se mi líbila úvodní povídka s šíleným Santou a skvělou vánoční atmosférou. Když porovnám TALES FROM THE CRYPT s ostatníma povídkovýma horrorama, které jsem měl možnost vidět, tak musím hodnotit za čtyři. Je to kvalita.

Kvalitní hammer s dobrým nápadem, jak využít trochu jiným způsobem už několikrát filmově zpracovanou postavu Jacka Rozparovače. Skvělý výkon tu předvádí Eric Porter, kterému role doktora Johna Pritcharda vyloženě sedla. Taky musím pochválit režiséra Petera Sasdyho, který se místy nebál zajít do gore detailů. Ty nepůsobí vůbec rušivě, což je u horroru, jako je tento, obrovské plus.

O poznání slabší než následovník TRIUMPH DES WILLENS.

Kromě vyložených řezničin typu CANNIBAL FEROX Lenzi točil i spoustu, řekněme, temných detektivek. SPASMO přesně zapadá do této kategorie. Dovolil bych si říct, že kolonka horror, která je u tohot filmu uvedena, se tam musela dostat nějakým škaredým omylem. S horrorem totiž tento film nemá společné ani to nejmenší. Přestože se dějově jedná o slušný guláš, dovolím si tvrdit, že se v tom dá orientovat, ale chce to sledovat opravdu pozorně. Lenzi si totiž nechá celé vysvětlení až nakonec a jsou to opravdu, narozdíl třeba od jeho dřívějšího počinu IL COLTELLO DI GHIACCIO (A KNIFE OF ICE), opravdu nečekaná odhalení. Pořád jsem čekal, kdy už Lenzi konečně rozjede svoje oblíbené gore hody, ale ničeho takového jsem se nedočkal. Ale nakonec to považuju spíš za klad. Tentokrát u mě Lenzi získal spíš plusové body.

Celý film je proložený scénami s Priceových nejslavnějších filmů, takže by to mohlo budit dojem, že se jedná o nějaký druh pocty. Ale opak je pravdou. Společeně s THE BAT je tohle suverénně nejhorší Priceův film. Bez atmosféry, s předvídatelnou zápletkou a hlavně bez nějaké větší možnosti nechat Price vyniknout. Když jsem viděl herecké obsazení, tak jsem byl natěšený jako malý kluk, ale hodně rychle jsem vychladnul, protože jestli děj nějakého filmu připomíná chaos a guláš, tak je to na 100% MADHOUSE. Takže vlastně svým způsobem je název docela výstižný. Takový "Blázinec" jsem teda hodně dlouho neviděl.

V 80. letech se moc sraček netočilo (aspoň ne těch horrorových), čehož může být "Strašákova temná noc" názorným příkladem. Další důkaz toho, jak lze s nízkým rozpočtem i jednoduchým scénářem natočit kvalitní horror. De Felitta vsadil na strach z neznámého a musím říct, že to funguje opravdu skvěle, i když mohl klidně zkusit využít ve větší míře pytlovou masku strašáka, která vypadá fakt děsivě. Výborná je taky atmosféra, která hodně těži z prostředí amerického buranského maloměsta a rovněž z kvalitního hlavního hudebního motivu. Sumasumárum 100 minut kvalitního horroru.

Výborný Hammer, kterému snad ani nejde cokoliv vytknout. Křišťálově čistý obraz, noční scény jsou točené opravdu za noci, působivá hudba. Při sledování těchto kladů člověk filmu klidně odpustí ty papírové netopýry ze závěrěčné scény. Musím taky upozornit na jednu zvláštnost. Upírům v THE KISS OF THE VAMPIRE nevadí denní světlo. Vadí jím pouze přímý sluneční svit, takže se můžou pohybovat volně během dne, teda pokud je zataženo. Na druhou stranu tenhle detail nehraje v příběhu nějakou významnější roli, což je určitě škoda.

Jeden z největších, ale bezkonkurenčně nejnenáviděnější diktátor v lidkých dějinách, je zde vyobrazen jako malý, zlostný, uprskaný spratek, trpící bůhvíjakou duševní chorobou. Z Beneše se zde stal totální anglický prdolez. I když Beneše vnímám jako slabocha, který dvakrát vydal naši zemi do rukou totalitních režimů, nemyslím si, že by byl až zase taková bezmocná figurka, jak ho vyobrazili naši soudruzi. Ostatně ti jsou taky jediné, co je ve filmu kladné. Soudruzi a kluci správňáci z KSČ nepřestanou až do poslední chvíle věřit v náš národ a samozřejmě v SSSR, který by nám hrdinsky přispěchal na pomoc. A to je jenom velmi stručný výčet záporů. Dny zrady to jsou. To ano. Je to zrada na každém, kdo by snad chtěl v tomhle díle hledat nějakou dokumentaci historických událostí. Hnus. Chce se mi zvracet.

O tom, že ani ke konci roku 1944 nemělo nacistické Německo předem nic prohrané, nás může přesvědčit tento dokument. Plány na podzemní továrny mi vůbec nepříjdou jako, jak mnohokrát v dokumentu zaznělo, šílené, ale naopak jako zcela racionální rozhodnutí. I s odstupem času ty stavby vypadají strašlivě a zároveň i majestátně, i když stálo jejich vybudování tolik nevinných lidkých životů. Snad už jen zbývá odpovědět na otázku, zda-li by to stálo mnoho miliónu životů navic, kdyby nacisté stihli dokončit továrny včas. Ovšemže ano. Ale oni to nestihli.

"Dům horroru dokotora Terrora". Za tímto, řekl bych, až c-čkovým názvem se neskrývá nic převratného. Další průměrný povídkový horror, tentokrát ne s trojicí, ale hned s pěticí příběhů. Narozdíl od obituse se mi nejvíc zamlouval úvodní příběh s vlkodlakem. Film obsazený tak skvělými herci by měl předvést větší zábavu.