papuchalk

Je velice těžké se tímhle filmem zavděčit jak znalcům předlohy, tak lidem, kteří nevědí kdo je Pytlík. Bohužel lidi dnes už nevědí co vlastně chtějí, a platí to dvojnásob o příbězích, které jsou tak známé. Chci, aby Jackson odvyprávěl knížku přesně tak jak mi leží v knihovně? Anebo spíš uvítám pár postav navíc a volnější pojetí předlohy? Jackson nakonec uspokojil uplně všechny, protože předloha byla bezezbytku naplněna (ato včetně vlídného pohádkového ladění) a přesto se mu podařilo celkem nenásilně tam dostat celou řadu nových věcí, které mají doslovné znalce knihy osvěžit. Očekávání některých lidí, že by snad Hobit měl trumfnout LOtRa nechápu už vůbec. Vždyť i ta kniha je daleko méně ambiciozní než pozdější pán prstenů. Jiní filmu vyčítají, že je svou přeplácaností ambiciozní až moc. Tak tedy, co vlastně po Hobitovi chceme???!!!! Výsledek může kdokoliv považovat za přeplácaný kočkopes, nebo kopii pána prstenů, já jsem byl však moc spokojen. Pokud někdo vyčítá filmu příliš dlouhou představovačku, tak asi neví, že v knize je ještě delší, a pokud někdo vyčítá, že postavy jako Elrond nebo Galadriel nemají co říct, je to proto, že v knížce jde (jako v každé druhé pohádce) především o poklad, a ten se Galadriel ani Elronda nijak netýkal. To byly prostě jedny z mnoha vedlejších postav, které Bilbo na svých cestách potkal, a které měly pouze dokreslit svět a vyprávění J:R:R:Tolkiena, takže skutečně nic zásadního ve filmu říct ani nemají. Uvidíme jak na mne bude působit Hobit po pár letech, ale je docela pravděpodobné, že ho budu mít radši než třeba Návrat krále. Ten, v jeho majestátní veleváženě důležité majestátnosti :), už dnes můžu sledovat jen se sebezapřením (viz můj komentář k pánu prstenů). O hercích je celkem zbytečné něco psát, v pohádkách se kvalitní herectví nepozná, ale jeden herec mne přecijen zaujal, a byl to Freeman v roli Bilba. Ten dokázal pohyby a gesty tak krásně vystihnout hobití náturu, že se s tím snad musel narodit. Všímejte si ho, stojí to za to, jedním pohybem fajfky dokáže říct víc než celým odstavcem monologu ! Lepšího herce si na jeho místě představit nedokážu.

To je tak vizuálně povedená podívaná, že jsem ochoten totálně odpustit i to, že to s Tolkienem a s Hobitem má vlastně jen málo styčných bodů. Víc než polovina obsahu je vymyšlená. Ale po výtvarné stránce je tento druhý díl tak nabušený, že vpohodě strčí dokapsy i celýho pána prstenů. A právě výtvarná stránka je to, čím může Jacskon přispět nejvíc. Bravo

Vynikající koncert, který je stále ke shlédnutí v archivu ČT Art. Vůbec mi nevadí že s dílem Vivaldiho to má pramálo společného, naopak myslím že to naladění skladeb na současného posluchače jenom prospělo.. viděl jsem to už 4x a kupodivu to dost baví i děti.

Bohužel nějak nechápu co chtěl autor tím dokumentem říct. Ukáže nám překrásný záběry horských masivů v zapadajícím slunci, aby v následujícím záběru ukázal 500 lidí stojících frontu na Everestu. Chce ukázat krásu hor, ale přitom ukáže (a obhajuje!) totální vyprázdněnost této kultury, způsobenou komercí a rozmazleností lidí, kteří potřebují čím dál větší zážitky a čím dál víc selfíček, aby je ten život na fejsbuku vůbec bavil.. Do toho vypravěč Dafoe mele neuvěřitelně vyprázdněný pseudo-spirituální moudra. Záběry Za 5, obsah odpad jak prase.

Nikdy jsem nepochyboval, že se pořád jedná pouze o Hru. Všechno bylo tak vykonstruované, že to mohlo skončit jedině skokem z mrakodrapu přesně do kříže namalovanýho na tý duchně. Přesto to ve své době byl celkem ojedinělý film. Dneska už se režiséři předhánějí kdo vymyslí víc vykonstruovaný a překombinovaný příběh, což je samozřejmě špatně. Fincher je pozoruhodný režisér, ale opravdu rád od něj mám asi jen 2 filmy. Zodiac a Se7en.

Jeden z nejlepších koncertů, který jsem kdy viděl. A to přiznávám, že moje srdcovky jsou obvykle z jiných částí světa. Hrana je až nečekaně z blízka, ze Slovenska. Proč je to nejlepší koncert jaký jsem kdy viděl? Tu hudbu (i texty) napsal obrovský skladatelský talent, který to napsal (a zemřel) dřív, než stihl dospět a začít myslet na peníze, nebo slávu, image. Marek Brezovský zemřel ve věku pouhých 20ti let z vlastního rozhodnutí, přesto stihl složit více kvalitní hudby, než většina profíků za celý život. Ta hudba se nepodobá ničemu co jsem kdy slyšel, přestože v tom věku člověk obvykle hledá sám sebe, a má nějaké hudební vzory, které do svého hraní promítne ať chce nebo nechce. Brezovský nekopíruje, naopak velice sebevědomě ukazuje svou hudební vyspělost a vyzrálost (ve věku náct..). Měl obrovský záběr žánrů, od punku, rocku až po vážnou hudbu. Hrana je tedy kompilací všeho možného od něj, zejména v první polovině koncertu se mezi kvalitní nadupané instrumentálky občas vměstná lehce tuctově znějící punk/rockovka, a působí to trošku nekoncepčně, jenže.. v polovině koncertu se to přepne do tematicky trochu jiné nálady a začne vážení neuvěřitelná exploze instrumentálních, aranžérských a skladatelských orgií, stále na platformě artrocku. Od skladby Llano Estacado působí koncert více koncepčně, se zcela evidentním záměrem gradovat těmi nejlepšími skladbami koncert do velkolepého finále. Co zde musím zmínit jako jednu z nejdůležitěších věcí, ty texty...  zejména texty posledních 4 skladeb (což je ovšem 30 minut čistého času hudby) se mě dotýkají jako nic jiného, co kdy u nás vzniklo. NIkdy žádný tuzemský skladatel, ani český ani slovenský, nedokázal napsat takový text, který by se mě takovým způsobem dotýkal a byl pro mě velice osobní jako od Marka Brezovského. To je i ten důvod, proč tento koncert řadím výše než moje zahraniční srdcovky, protože upřímně, u těch zahraničních mě vpodstatě texty nezajímají. V angličtině většina textů zní jako klišé a obecné prázdné fráze.. nedostane se to ke mě tak hluboko. No a v neposlední řadě musím zmínit úroveň muzikantů. To jsou světoví borci. Zejména Martin Valihora na bicích. Intenzita s jakou koncert odehrají nemá obdoby. Neviděl jsem nikdy takové soustředění do každé noty jako v tomto záznamu. Skladby jsou náročné na dynamiku, tichá místa se střídají s nářezem, a je vidět jak moc úsilí dávají muzikanti do kontroly intenzity. Je to perfektní zkrátka. Koncert má i nečekané emoční rozuzlení. Po celou dobu koncertu malíř maluje velký obraz, na němž pravdepodobně zobrazuje Mareka jako kojence.. při poslední skladbě zatře celý obraz černou barvou. Toto znehodnocení, nevratné zničení vlastního díla, spolu s emočně silnou poslední skladbou zaměřenou na úmrtí a ztrátu Mareka, dodává koncertu ještě další rovinu, něco k přemejšlení. Sejmulo mě to :/ Celý koncert je stále k vidění na youtube ............................. https://youtu.be/J_vCsJn3fq0?t=3752

Vzhledem k tomu, že nejsem fanoušek Star Wars, se mi tohle hodně líbilo. Oproti původním filmům už to není tak sterilní (hlavně první film je opravdu slabý) svět je daleko zaplněnější a přirozenější, souboje vypadají realisticky, a hlavně postavy do soubojů vstupují s určitým "levelem" schopností, a tím je výsledek dost ovlivněn. V původních filmech se nad ničím takovým nezamýšleli, a proto to místy byla taková blbost : ) Už od této epizody mě fascinuje osud Anakina. Všichni víme co z něj nakonec bude a přitom ho teď máme možnost vidět nazačátku jako malého snaživého kluka, který má nasměrováno k jediům... možná jedna z mála věcí na hvězdných válkách, o které se dá aspoň trochu přemýšlet.

Jako dítě jsem měl radši až další díly. Epizoda 4 mi připadala nezáživná, zdlouhavá, hraničící s nudou. Dnes je tento pocit ještě výraznější. Asi je to jediný díl SW, ke kterému se nebudu nikdy vracet. Z pohledu dospělého člověka mi tam chybí zaplněný svět, zaplněný vesmír (to co bylo naštěstí napraveno v E5 a E6, zejména potom v nových epizodách). Dále tam chybí kontext "světa" a života v něm (zejména proč je impérium špatné. To je velmi dobře vysvětleno ve scénách Luka s kamarádem, nechápu proč to nakonec vystřihli, protože díky tomu by to všechno dostalo větší smysl). ************************* Dále tu musím vyjmenovat pár "vědeckých" záležitostí, které mi na celé sérii SW vždycky strašně vadily, a to už od dětství. Že je ve vesmíru vakuum a není tam gravitace ví už 9ti leté dítě, a bohužel, věděl jsem to taky. Science-fiction, jak už název tohoto žánru napovídá, má být opřen o jisté vědecké postupy, a často vyhlíží nějaký vývoj, jak to asi bude fungovat za 500 let... U SW toto neplatí, tam se naopak dostáváme zpátky do doby pralidí, kteří o vemíru pochopitelně nevěděli nic. Takže mě už jako malýmu vadilo koukat se na stíhačky lítající ve vesmíru, ovšem podle pravidel zemské gravitace. Vadilo mi, že ve vesmíru ty lodě efektně roztahují křídla, jakoby se snažily o nějaký vztlak, ale jakmile přistávají na planetě, křídla stahují do neletové pozice už pár kilometrů nad zemí. Prostě uplně opačně :D Tank šlapající na vysokých nohách, kterýmu když svážete nohy provázkem, tak spadne. Ano s takovouto zbraní letí impérium takovou strašnou dálku ovládnout planetu.. Roboti ťapající, nebo jezdící na kolečkách v písku či v džungli... Podobných nesmyslů hraničících s debilitou tam najdeme tuny a tuny. Pro mě byly první SW vždycky spíš slaboduchou pohádku pro děti, pro opravdu malé děti, a nikdy jsem to nepovažoval za sci-fi, spíš za fantasy. Až s pozdějšími epizodami přibylo do SW více filmových věcí, které si vychutná i dospěle uvažující člověk - ikdyž tam ty "vědecké" nesmysly zůstaly napořád :D Vědecké dávám do uvozovek, protože to je věda po čtvrtou třídu. Čili spíš ještě vlastivěda :)

Výrazně slabší než epizoda V a navíc se zde objevují infantilní hloupoučké pitomůstky, které nejsou ani vtipné ani roztomilé, jsou jen hloupoučké a pitomoučké. Bohužel to shazuje celý díl velmi moc : /

Vydržel jsem jen 20 minut tak nevím zda vůbec je moje hlasování validní, no je to jedno z největších filmových zklamání vůbec. Podle hodnocení jsem čekal fakt pěkný film s přesahem, no dostal jsem naprosto zmatený a docela nahodile vycucaný výmysl, který nemá s pohádkou nic společného. Páni, a my tady nadáváme na Trošku. Kdyby to natočil on tak tomu dáme všichni hrdě odpad. Jednu hvězdičku dávám za vizuál, a to jen proto, že odpad jsem snad nikdy ničemu nedal a nechci to tak snadno porušit.