Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Dokumentárny
  • Dobrodružný

Recenzie (533)

plagát

Sedem statočných (1960) 

Chtěl jsem najít svůj nejstarší film. Takový, který jsem viděl hodněkrát, a který považuji za tak dobrý, že ho stále beru jako platný, patřící do kánonu světové kinemagrafie, a zjistil jsem, že to je právě tento film. 1960. Až po něm byli natočeni všichni vinetuové, fantomasové, Kubrickové a další. Toto je pro mě první opravdový film, který jsem s postavami prožil tak, jako bych to celé absolvoval s nimi. Zkoušel jsem hledat i roky před ním, ale tam už je jediný film, který si občas ze zajímavosti pustím, a to je Zemanova Cesta do pravěku, ale upřímně, to je fakt muzejní kousek, který jsem už jako dítě nebral příliš vážně. 7 statečných je rok nula, aleluja. Až potom bylo všechno ostatní.

plagát

Vodný svet (1995) 

Na tento film se chtěly podívat děti, stáhnul jsem nějakou delší verzi, než jakou jsem si pamatoval, tak jsem koukal ze zajímavosti taky. Kdysi jsem tomu dal jen tři hvězdy ale vzpomínám, že mě to celkem bavilo. No a dneska nevěřícně koukám, že to je výborný, dobrodružný a zábavný film. Čím to je. Když si na čsfd dáte v žebříčku vyhledat dobrodružné filmy v rozpětí let 2000 až současnost, dostanete odpověď. Film podobný Vodnímu světu tam v první stovce nenajdete. Možná dva, tři filmy, které mají vzdáleně nějaké styčné body. Je to tím, že podobné - post apokalyptické filmy - navíc výpravně bohaté a velice  dobrodružné, už se netočí. Dva Kostnerovy filmy, které natočil hned po sobě tenkrát divácky propadly, jenže zpětně vzato jsou to možná poslední filmy žánru, a odhozeny byly neprávem. Ten druhý film je Postman (1997). Jasně, oba filmy trpí na některé vágní definice světa, nevyrovnané akční scény (některé vypadají skvěle, jiné zase moc parodicky),  několik trapných sexuálních scének.. a co je asi to nejhorší - šíleně maniakální záporáci, kteří jsou až směšní (zejména Denis Hopper to opravdu přepísknul). A právě díky těm přepáleným záporákům víte, že se hrdinům nikdy nemůže nic stát a dobře to dopadne. Jenže kouzlo těch filmů je jinde. Jakmile přistoupíte na jejich hru a nenimráte se v těch vágnostech a berete to tak jak to je, dostanete velice dobrodružně vypadající svět po konci civilizace. Nemůžu si pomoct, ale dneska podobné celovečerní dobrodružství, ve kterém objedete půlku světa na moři, nebo objedete půlku ameriky na koni (výprava dělá 90% toho filmu..), k tomu zachráníte spoustu dobrých lidí a zneškodníte kupu těch špatných, díky čemuž získáte přízeň té nejkrásnější ženy zbylého světa.. tak to už bohužel opravdu v kině nezažijete. Ani v avengerech, ani v Blade runnerovi 2049, ani v Interstellaru. Pán Prstenů je uplně jinde stojící. Čím to je, že oba tyto filmy natolik propadly, že i Kostner po nich prakticky ve velkofilmech skončil, navíc i zde mají ty filmy mizerné hodnocení? Na konci devadesátých let už asi lidi byli přesyceni smrští podobných filmů, dobrodružství alá Indiana Jones a podobně, a začaly očekávat trochu víc. Víc realističnosti především, a méně té nadsázky, a chtěli, aby hrdina byl opravdu v ohrožení, aby i kladné postavy začaly umírat (což ovšem i ten Postman už dokázal splnit). Patrně tak, ale opravdu nevím. Prostě změna světa a náhlá změna produktu i ve filmu jako v odvětví výroby.

plagát

Avatar: Cesta vody (2022) 

Opravdu reálně uvažuju o 3 hvězdách pro tento film, což je pro mě hrozně překvapující. Je to rouhání, protože při sledování tohoto spektáklu v kině prostě nejde mít reálný námitky, když to všechno tak božsky vypadá, hýbe se, a je to zcela viditelně sto světelných let dál než jakýkoliv jiný film, který jsem kdy viděl. Můžu odpřísáhnout, že i odvyprávěný je to opravdu mistrovským stylem. Jenže. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak celé to stojí na neskutečně pokročilém vizuálu, který vás prostě pohltí, ale příběh samotný je velice průměrný a pochybuji, že budu mít někdy chuť pustit si znova tu tříhodinovou rodinně výchovnou ságu jen na televizi. Zatímco jedničku jsem zbaštil komplet se vším všudy, a i malý detaily dodávaly příběhu něco navíc a nepůsobilo to jako klišé, třeba vozíčkář opět chodící ( otom sní asi každý invalida), bývalý mariňák (a zrovna toho navíjové potřebujou), anebo že záporáci pijou při boji z hrníčku kafe.. tak v avatarovi way of water mě některý věci štvaly, a nebylo jich zrovna málo. Tak zaprvý, je tam strašně moc zrecyklovaných věcí. Příkladů bych tady mohl psát na dvě stránky. Proč vodní lidi taky musí mít podvodní strom života, a není to něco jinýho? To je tak těžký vymyslet útesový korál života. Cokoliv jinýho než zase strom. Zde je vidět kompletní absence snahy vymýšlet co nejvíc nových detailů z Pandory a rozvíjet mytologii, univerzum. Pár nových živočichů a vodních strojů to moc nevytrhne. Záporáci zase pijou z hrníčku. Achjo nuda. Spousta hloupě a násilně zrecyklovaných hlavních postav. Zopakovaná stejná honička s monstrem, které se snaží k unikající postavě prokousat přes větve. Zrecyklovaná hořící vesnice, jasně, letící hořící piliny vypadají tak efektně! To se bude dávat asi už do každýho dílu. Okouká se to a ztratí to ten fatální význam zničení domova. Darth vaderovské otcovsko synovské téma zrecyklované z jiného filmu... Když už jsme u jiných filmů, recycklace scén z Titaniku. To jediné u čeho mi recyklace nevadila, byla hudba. Nové hudební melodie mne nudily. Šedivá, nic nenavozující hudba. Zatímco když se vynořila stará známá melodie z jedničky, hned mi naskočily emoce. Štvala mě hystericky vřeštící Zoe Saldana, už to prostě vypadá jako klišé. Štval mě militantní otcovský přístup Jakea, ve dvojce už přece nemusíme akcentovat, že to je bývalý mariňák! Prošel proměnou na Navi. Co mě ale asi vadilo nejvíc, je to zaměření na rodinu, a že hlavními hybateli příběhu byly hlavně děti. Jasně, generace lidí co viděli jedničku (tehdy 20-30 let) mají dnes vlastní děti, a tak je pravděpodobný, že půjdou jako celá rodina. Taky jsem šel. Jenže co asi Cameronovi nedošlo, že já si přesně od tohodle každodenního otcovství, kdy denně řeším desítky minihádek a bojů mezi mýma dětma, potřebuju pořádně odpočinout.  Počtem postav a rodinnýma vztahama mezi nima to bylo těžce přeplácaný. Štval mě ten neustály výchovný tón dialogů, kdy se vzájemně rodiče a děti poučovali co se má, a co se nemá - máma tátu, táta děti, děti tátu, táta mámu, brácha bráchu, ségra bráchu, vodní lidi lesní lidi, a tak dále. Dál bych vytknul totálně nesmyslně přepálenou délku filmu, strašně to odrazuje od dalšího shlédnutí. Nejvíc mě Avatar II bavil v momentech, kdy se příběh zastavil, a kamera jen zabírala podvodní svět a hrála krásná hudba. Bavil mě ten úsek, kdy film vypadal jako reklama na moře, nebo jako část dokumentu z National geografic. Bavily mne scény s tou verlybou, izoloavané od ostatního dění. Dojímal jsem se nad tím, a cítil jsem se úžasně. Jakmile nastal střih, a vše se vrátilo do toho příběhu, znervozněl jsem. Emoce dokázal na konci Cameron vyždímat vrchovatě, ale mě to už lehce nakřáplý dojem nezlepšilo. Nevím zda se těch 13 let čekání na druhý díl povedlo vyplnit účelně. Technikou ano, umístěním filmu do vody ano, ale příběhem nikoliv. Mám obavy o další pokračování Avatara. Nejlepší by bylo, kdyby hned nazačátku Jake Sully zjistil, že musí rodinu opustit, a projít celý třetí díl sám, nějakou zásadní životní proměnou (klidně zpátky na člověka i na Zemi), aby se s rodinou nakonci zase shledal jako Navi. Přísahám, bavilo by mě tohle interní drama jedné postavy víc. Jestli se tahle rodinná sága bude dál prodlužovat, nabalovat další rodinná a vztahová klišé, tak to už nebude pro mě. Stručně v jedný větě: šel jsem na sci-fi a nedostal ho.

plagát

Zátopek (2021) 

Kouknul jsem na Zátopka podruhé, jestli jsem se náhodou se svým hodnocením neustřelil a musím konstatovat, že mě při druhým shlédnutí naprosto iritovaly věci, kterých jsem si ani napoprvý nevšimnul. Zaprvý strašně špatný zvuk. Kolikrát jsem nerozuměl artikulaci herců! Zadruhé, naprosto příšerný střih. Nesmyslné prostřihy na nic neřešící scény. Při závodě na 5000m se Ondříček rozhodl zničit napětí závodu tím, že celkem třikrát ustřihne závod, a ukáže Zátopkovou sedící v šatně. Meingod! A takovýchto prostřihů donikam tam bylo více. Dvě časové roviny se výborně povedly ve filmu Poslední závod (2022), ale tady to doslova ničí film. Ta druhá linie vůbec nefunguje jelikož mezi Ronem a Emilem není viditelné žádné přátelství, Emil spíš Rona vytáčí, což kulminuje scénkou v rybníce..  a navíc tato časová linie je jen další místo, kam Ondříček může uskočit ze zajímavého děje, třeba z maratonského běhu 1952. Ten film trpí na Ondříčkův pocit, že o Zátopkovi víme uplně všechno, a tak si myslí, že mu stačí ukázat záběr na medajli, a my přece víme co se v Londýně tenkrát stalo!  V tomto duchu točit film nemusel, stačilo pustit úvodní titulky a nápis Zátopek! To by přece všem stačilo. Místo závodu v Londýně sledujeme jakousi vymyšlenou scénkou sexu na ubytovně. Čím dál víc mě chybí Emilův osud v 70tých letech, kdy jako dělník kopal studny, jelikož pro režim upadl v nemilost. Proboha to je přece dějový oblouk jako kráva, a oni to vysvětlí jenom závěrečným titulkem. Dál mě iritovala Zátopková něklikrát loudící sex.. a nesmyslně vyhrocené scény okolo tématu dětí (když Zátopková ani děti mít nemohla). Hollywood by ze Zátopka dokázal udělat prvotřídní film, protože nic nemusíte vymýšlet, ale u nás to prostě zkurvíme bezvýznamnou scénou tajného sexu v Londýně. Trvám na dvou hvězdách a víc ani omylem, a mizím rychle pryč, abych si to ještě nerozmyslel na jednu hvězdu. ***************************************************** RECENZE 1 - o Zátopkovi jsem četl krásnou knížku Vytrvalost, kterou nenapsal Čech ale Rick Broadbent. O Zátopkovi jsem viděl řadu zahraničních videjí na nejpopulárnějších běžeckých kanálech, které rozebírají jeho běh, výsledky, úspěchy. Klaní se mu jako jednomu z největších běžců novodobé historie atletiky a dokážou odůvodnit proč. Film čecha Ondříčka mě však minul jako máloco. Je mi líto, ale není to tam. Film má dvě tři silnější scény, u kterých si řikáte, tak možná že to nakonec dopadne dobře. Ale nikoliv. Závody odbytý! Zobrazený dnešníma očima, prostě šel a vyhrál tak, jak všichni víme, že se to stalo. Ale před tím závodem to přece nikdo nevěděl, zejména před 5000m a maratonem v Helsinkách!! Žádný budovaný napětí před startem, ani žádná mentální příprava, plán jak vyhrát. NIC!!!! Jdu točit o závodníkovi a tohle vypustím?? WTF. Podle mě se nemohli rozhodnout o jakém Zátopkovi teda chtějí natočit henten film, a tak to dopadlo rozpadem na všechny strany, stejně povrchně jako film Havel. Dá se říct, že oba filmy mají strašně moc podobného. Ale to podstatný, kvuli čemu jsem se na to koukal, kvuli nejlepšímu vytrvalostnímu sportovci tehdejší doby, toho tam bylo strašně málo. Protože češi do sportu vždy míchali politiku? Tak musí i do filmu o sportovci taky asi? To snad není možný, ale i Poslední závod o Hančovi nabídl daleko lepší introspektivu do mysli vytrvalostního sportovce, očištěnou od všech těch nepodstatných věcí běžného života. Pro medajle jede filmový Emil stejně obyčejně jako pro rohlíky, zatímco filmový Hanče jede vyhrát opravdu závod všech závodů. Velký plus filmu je to, že Neužila naučili opravdu pěkně běhat. No a nakonec zbývá poslední a věčná otázka, které se nikdo v žádné knížce, filmu, youtubu ani nikde jinde ani zpovzdálí nedotknul, zřejmě z naivní představy, že tehdy to ještě neexistovalo. Byl Ťopek čistý ?

plagát

Rivali (2013) 

Když jsem se na Rush konečně podíval, okamžitě jsem běžel zvednout hodnocení Le Mans 66 na pět hvězdiček. Uvědomil jsem si, že jsem ho plně nedocenil. Od Rushe jsem čekal daleko víc, když je to 28. nejlepší film všech dob na čsfd.

plagát

Frida (2002) 

Hodnocení filmu bych rozdělil na dvě části. To první čím je film vyjímečný, je výtvarné zpracování. Už jen kvuli tomu se vyplatí vidět film víckrát, protože všechnu tu barevnou koláž si napoprvý nejde užít naplno. Nejde jen o propojení obrazů Fridy na reálie ve filmu, ale všechny interiéry, nábytek, šaty, ale i exteriery byly vybrány tak, aby povyšovaly výtvarně umělecký dojem z filmu. První část hodnocení je jasná 5, nenajdete mnoho takto zajímavých filmů, což je o to víc zarážející, že film je starý už 20 let. Ta druhá část je samotná postava Fridy a tady už mám pár výhrad, jelikož z toho co jsem o Fridě četl, nemám pocit, že by se film celou dobu věrně držel skutečné Fridy. Naopak, já jsem viděl pouze Salmu Hayek. Jasně, ona je pěkná, sexy, a hraje hodně pozitivně, nadšeně, vyzývavě, provokativně, krásně se na to dívá. Jenže to není Frida, já bych skoro řekl že v některých momentech je to pravý opak Fridy. Tu skutečnou Fridu jsem viděl až posledních 10 minut, kde je zřetelné to nesnesitelné fyzické utrpení a velké dávky morfia. I přesto, sluší se poděkovat za toto zprostředkování vyjímečné umělkyně ve formě krásného filmu.

plagát

Avatar (2009) 

Po delší době jsem se na to podíval a můžu s klidem prohlásit, že kdybych na čsfd mohl dát 5 hvězdiček jen jednomu jedinýmu filmu, je to bez přemejšlení avatar. Když si to pustíte na ucházejícím aparátu v top kvalitě, hodí vás to prostě přímo na Pandoru. Co mě ale na Avataru potěšilo dneska nejvíc, i když už jsem to několikrát viděl, že to na mě funguje stejně jakoby mi bylo 8 let. To žádnej jinej film neumí, a přitom bych si to tak přál. fňuk. ************************************* recenze 2010:  Po shlédnutí blu ray prodloužené verze (obraz lepší než v kině), se všemi doplňkovými dokumenty, měním hodnocení na 5. Je to neskutečně opojné, šťavnaté, barevné, romantické, dobrodružné pokoukání, jaké nemá obdoby. Vizuálně neexistuje lepší film a asi dlouho existovat nebude. Nevadí mi méně originální příběh (Pocahontas, Tanec s vlky), protože méně je někdy více (z čehož by si měl vzít příklad Nolan, který děj záměrně překombinovává tak mocně, že si ani nezapamatujete jména hlavních postav). Člověk aspoň může směrovat svou pozornost potřebným směrem. A jak je příjemné po delší době vidět blockbuster bez zjevných dějových trhlin nebo nelogičností! (Temný rytíř, Počátek). Jenom mi přijde neskutečná škoda, že po všech těch letech příprav, přes první grafické návrhy uplně všeho co se ve filmu objeví, přes výrobu všech artefaktů, přes nový jazyk který musel pro film vzniknout, až po zkoušky natáčení pod stovkami 3D kamer, po všech těch kurzech, které herci museli projít - jazykový kurz Naavijštiny, výcvikové kurzy pohybu, tanců, se zbraněmi (luky, střelné zbraně), výcvikový kurz v džungli atd atd. po všech těch scénách a záběrech, které se do filmu nakonec ani nevešly, je za všemi tisíci a tisíci hodinami práce jednotlivých lidí, pouze tříhodinový film, který uteče jako voda. Pouhý zlomek toho všeho... Nicméně v Cameronově posedlosti vypilovat každičký detail a ve zvyku odvést stodvacetiprocentní práci se nakonec projevila čistá dokonalost!!! ... (která je pro většinu ostatních filmových tvůrců absolutně nedosažitelná)

plagát

Moonfall (2022) 

Já jsem z toho byl nadšen. Náramně mi to zpříjemnilo jeden dlouhý let. Zaprvé od Emmericha asi tak od roku 1997 už očekávám jen naprosté slátaniny, které se navíc tváří naprosto vážně, takže očekávání bylo na bodě mrazu a podívat jsem se na to chtěl spíš ze škodolibosti. Zadruhé mě Emmerich dostal tím, že co jsem čekal až nakonci filmu, tedy padající měsíc, to se začne dít už v úvodu filmu, a vzhledem k tomu, že si náboje vystřílel hned nazačátku, musel pak příjít s něčím dalším. A co přišlo násladně, bylo daleko bombastičtější než jsem kdy vůbec čekal. Zároveň mě překvapilo, jak dokonale si ze sebe dokázal udělat legraci, a to díky té postavě celoživotního losera. Takový nadšený blbeček, který nakonec dosáhne celosvětového uznání, navíc mi připadá, že Emmerich tu postavu psal podle sebe, jelikož působí jako Emmerichovo alter-ego, něco jako Mayuv OldShatterhand :D. To byl tak výborně napsaný pseudo hrdina, jakého jsem dlouho neviděl. Jasně, je to furt ptákovina na entou, nic realistickýho proboha nečekejte, ale připadá mi, že se konečně strefil do té správné roviny, jakou se mají podobné ptákoviny točit. Asi něco jako se Bayovi konečně podařilo natočit výborné transformery.. nuž Pobavilo mě to a docela hodně. Dám určitě další shlédnutí. Zlepšil si u mě reputaci Emmerich jeden, asi po pěti odpadových filmech :D

plagát

Adela ešte nevečerala (1978) 

Jako dítě si pamatuju úseky, ale nikdy mě to nebavilo dost na to, abych se někdy podíval na celý film. Nefungovala na mě ta až moc okatá parodická složka. Dnes po pár desetiletích jsem si to opravdu užil včetně nejmenších detailů, které jsem jako dítě neměl šanci vidět, a myslím že tohle je přesně ten film, který do budoucna bude spíš zrát, a bude čím dál vzácnější, a lépe hodnocený. I proto dávám 5, už do budoucnosti : )

plagát

Tajemství hradu v Karpatech (1981) 

Doba, kdy mě jako kluka atmosféra hradu pohltila, a v lecčems mi připomínala fantomase, je nenávratně pryč. Dneska to na mě nefungovalo a nemyslím, že se to eště někdy zlepší. Nebojím se tvrdit, že to je nejslabší Lipský. Leč neznám předlohu, i v tom může být moje ignorantství.