lera ivanova

TADY BUDOU SPOILERY. Srdce plesá z kvalit tohoto filmu. Dokud se nezačne schylovat k tady již kritisovanému závěru přímo urážlivě růžovému. Někdo z tvůrců Source Code dělá svoji práci s přesvědčením, že jeho divák neunese smrtelnost hlavního hrdiny – beztak již vlastně mrtvého, jenže tak strášně sympatického... A úspěch takového hlavního hrdiny nesmí být pouze částečný, takže mu na poslední chvíli klidně přivymyslíme i nějakou tu paralelní realitu, když to v týhle fakt nepůjde. Pokud jsou tyto tvůrcovy úvahy opodstatněny, chci znát příčinu zchoulostivělosti nás filmových diváků. Osobně bych byla tvrdším a poctivějším koncem ušetřena otravnýho pocitu mírný nespokojenosti. Tvůrci mohli nechat J. G. s vymazanou pamětí, třeba přičiněním V. F., čelit dalším misím – z divákova hlediska asi positivnější než definitivní smrt. Nebo dodat závěru na nejednoznačnosti tím, že by vynechali všechno to s smskou pro V. F. Mohli se nějak vyhnout nastolení nových pravidel hry, co všecko komplikují: kolik paralelních realit J. G. takto naplodí po všech svých budoucích pokaždé-prvních misích? A nakolik záhy začne J. G. štvát, že když se ta dívenka dívá do jeho tváře, vidí tvář, ale i osobnost etc., jakýhosi učitele dějepisu? Až na tohle všechno je ale příběh vzácná symbiosa umné akce s umnou lidskostí. Zkusím nepropásnout další filmy dle scénářů Bena Ripleyho, jehož je tenhle počin prvním celovečerním. Půjde směrem spíš matrixovským, mementovským, nebo groundhogdayovským, a bude třeba měnit žánry…?

Nevysvětlitelná to záhada. Proč všichni unisono volají, že Mezi zdmi je geniální film? Tolik ráda bych souhlasila. A marně pátrám ve své duši po důkazech nadprůměrného zážitku. Vždyť ten velmi sympatický Francois Bégaudeau vaří podle receptu Bel Kaufman. Poloautobiografie mladé kantorky, chudinská škola, les ados různých ras a náboženství, intenzivní nejednoznačné vztahy učitele s těmi obzvlášť zlobivými, příběh umístěn do jediné třídy a jediného školního roku od prvního zvonění do posledního. A Nahoru po schodišti dolů je ostrá, i po padesáti letech čerstvá delikatesa, oproti které Mezi zdmi chutná jako tři dny starej odvar z odvaru z cibule, který ti naservírujou pod značkou pěti michelinek jako nominaci na pokrm roku. Jednotlivé konflikty a dialogy s profem tu jsou jistěže zajímavé a o lecčem vypovídající, jenže ne do větší míry než patnáct jakýchkoliv jiných zážitků, které mívá člověk nejen na „problematické" základce nebo střední každý týden. Nejeden argumentuje, že toť geniální a perfektní film, protože o poměrech v tom bídném dnešním školství (existovaly někdy doby, kdy se na školství nenadávalo??) vypovídá nebývale autenticky a realisticky. Jenže pro mne míra realističnosti filmu není přímo úměrná jeho talentovanosti. A i kdyby, nejedná se o jediné kritérium. Kdo měl silný zážitek z Mezizdí, tomu by román Nahoru po schodišti dolů asi způsobil osobní kulturní revoluci.

Vzdělaného mladého velkoměšťana život zavede na koloritní periferii, kde se pokamarádí s excentricky-dojemně-komickým postarším analfabetem, dostane se do konfrontací s místními pořádky a zažije jakousi nikterak hlubokou rádoby-lásku s lokální krasavicí, jež si svojí nepřístupností způsobuje neplechy. Úplnej filmovej Řek Zorbas, že jo? Teď ještě najít deset rozdílů. Oproti Zorbovi Slogany především nejsou života-oslavné ani energické. Zato vtipnější, přičemž hořký absurdní náhled je rozředěn laskavě úsměvným. Samotné obrovité slogany z šutrů, rozkládající se po kopcích, jsou filmově moc vděčná věc, jednak jakožto synekdocha, jednak skrze proces jejich skládání a následné narušení – dobytkem, deštěm, kutálející se ze svahu milující se dvojicí. A dalo se s tím určitě pohrát ještě víc! – To jsem pomyslela na Jacqua Tatiho. – Konečně, když se podíváme jako na celek na život postav tohoto filmu, a uvidíme jejich neschopnost jít aspoň v něčem proti proudu, předurčenost a fantastickou nesmyslnost jejich každodenní úporné činnosti – kterou vykonávají, aniž by ji chápali!! – může nás smutně napadnout, že tímhle stylem žilo a žije až příliš mnoho z nás, totalita-netotalita.