Timothy

Skvělé, skvělé, skvělé. Tak nějak jsem tušil, že se mi to líbit bude, už jen díky zdejším komentářům, ale dlouho jsem otálel, než došlo na samotné promítání. A byla to chyba! Příběh poutavý a brilantně vymyšlený, ale hlavně také excelentně zahraný, od všech. Herecká poloha Park Min-young fantastická a musím ještě psát, že je další na listu hereček k zulíbání (tam už je ostatně od "What's Wrong with Secretary Kim")? Asi ne, co! Většinou v K-dramatech, mužského hrdinu nějak neřeším, prostě je tam jako ten protipól k nějaké neuvěřitelně sexy či roztomilé ženě. Jenže Ji Chang-wook tohle narušil, musím přiznat, že je fakt dobrý, fakt moc. Hraje skvěle a nějak mu to prostě věřím.  Taky jsem čekal, po dokonalém finále, ještě něco víc, bylo mi i smutno, že se musím tak rychle loučit, ale na druhou stranu, aspoň to není všechno stejné. Každopádně se Healer řadí hodně vysoko v mém pomyslném žebříčku. Díky mu.

Jasně, není to asi za 100%, to je ostatně málo věcí, není to vyloženě tak strhující, abych kvůli tomu ponocoval do rána, ale i když jsem toho ještě mráaaky neviděl, dámy a pánové, máme asi vítěze v kategorii roztomilost.! To co zde hlavní hrdinka předvádí je naprosto grandiózní! Její mimika a hraní obličejem jsou ...., no, fakt jsem asi zatím neviděl lepší. Jak bylo již řečeno jinde, "Jsi úžasně sexy a roztomilá zároveň", tohle jí vystihuje moc, avšak s větším důrazem na tu roztomilost, nevim, vážně už víc nevim, jak bych jí popsal, to si musíte zažít..!

Něco jsou jen odrazy z nebe a to další kousky tebe, na naší cestě bez sebe či spolu, létali jsme nahoru a strmě dolů. Když vidím jak se natahuješ k šeříku, nemám úniku, jako tenkrát poprvé, ve vlaku. Z těch slz a smíchu složíme mozaiku našich dnů, ať už potrháme kůru stromům nebo snům. A každá další vráska je jen potvrzením, že jsi moje první pravá láska.

Na filmy a seriály se díváme kvůli emocím jenž v nás zůstanou. Díváme se na ně, abychom zkusili nedělat stejné chyby, abychom rozpustili přítomné myšlenky a nebo se na ně díváme, aby nám daly sílu v určitých fázích života.  Některá díla ve Vás tohle nevzbudí a některá ano, přesně tak, jak to má být. Tady se u mě probudilo to, co už dlouho ne. Možná se může zdát, že se to pomalu rozjíždí, ale kdo má rád i romantiku nebude z prvních epizod zklamán. Zoe Saldana mě svým herectvím naprosto rozdrtila. Možná i kvůli jejímu vztahu k Itálii, mi přišlo, že do toho dává ještě o špetku víc než normálně. Famózní. Hned po zhlédnutí se mi o tom zdálo, celý další den jsem o tom všem přemýšlel, za volantem auta, v obchodě a i třeba během tréninku, to už asi není náhoda. A když se pak dozvíte, že se to vlastně všechno stalo, nezbyde Vám nic jiného než si dojít pro tuzemák a spláchnout to.  Život je úsečka a to je sakra na prd.

Jeju! Přesně tento typ dost můžu. Omnibus je super cesta. Je taky fakt, že jsem si po 5,7 a 8 filmu říkal, že to nemůže být snad lepší, ale minimálně dalších pět se hrdě vyrovnalo + vrchol herectví v cca půlce posledního dílu. Nesedly mi akorát asi tak tři věty ve 14 a 15, ale to je asi věc scénáristky. Jednoduchost vyprávění vám dá pocit, že sedíte vedle nich, vykreslení postav je mňam a i od těch nejmenších se můžete dočkat precizní práce a hlavně bezbřehé roztomilosti. Je to dobré, je to krásné a je to ze života, ať už se odehrává kdekoliv. Svět je všude !!!

Jakoby takhle. Více než rok, kdy jsem tento seriál viděl poprvé, přemýšlím, co bych o něm napsal, jak bych vlastně měl pojmout můj komentář k němu. OOH Byla to moje druhá zkušenost s Koreou v seriálu a třetí celkově. Několikrát jsem přemýšlel, že je škoda, že to "nejlepší" jsem viděl takhle na startu, ale taky několikrát jsem došel k tomu, že díky tomuto skvostu jsem se tak krásně zaháčkoval do naprosto nového světa. Bude to už rok a půl co jsem chodíval spát v pět ráno, protože přece musím vidět další díl, bude to už tak dlouho co jsem otevřel tyhle dveře, do krásného světa. OOH Abych jenom neplkal, tak musím poznamenat, proč se mi to tak líbilo, asi.? Chemie, postavy, nekonečné téma "sever proti jihu" a hlavně děj!, tohle totiž jakože můžu, v jednu chvíli se řehtám a druhou chvíli brečím, jasně, někdo by mohl namítnou, že je to sběrna emocí, no a co? Jasně najdou se minimalistický věci jenž můžu, ale co vlastně chci od filmů a seriálů?, aby to s se mnou hnulo ne? To napětí, ten smutek, ta radost. Co se uvnitř mého těla odehrávalo by samo o sobě zapadlo to jednoho z dílů "byl jednou jeden... život" :-D. OOH Za tu dobu jsem načerpal x příběhů a prošel si desítkami cest s různými postavami a přesto jsem neviděl ani procento z tohoto koutu světa, několikrát jsem zrovna tohle dílo doporučoval svým blízkým, ale všichni sklapli uši, když jsem dodal, že je to z Koreje. Jsem fakt rád, že jsem tento typicky český předsudek neměl a šel do toho. OOH Musím upřímně napsat jednu věc, není to moje myšlenka, už jí tady zmínila v nějakém komentáři jedna osoba. Neznal jsem moc pocit, že když něco skončí, podíváš se na poslední díl, tak trvá pár chvil, pár nocí, snů, pár východů slunce, než se v tobě všechno vstřebá, než přijmeš všechno co se stalo, než vlastně pochopíš fakt, že je konec a ty musíš jít ve svém břitkém životě dál a i když si to celý rozebereš ve své nicotné hlavičce, nechce se ti prostě kumulovat další, v tu chvíli, zbytečné city. A díky tomuto seriálu jsem to nezažil naposled, ale to se zase dostáváme k tomu, že jsem rád za nalezení této kultury, ach jo kolikrát to ještě v komentáři napíšu :-D. ...001...

Spousta emocí je stále uvnitř, chtěl bych o tom napsat tolik, ale zároveň neznám žádná písmena. Chtěl bych si o tom s někým vyprávět, chtěl bych se koukat pořád dál, chtěl bych je znát a chtěl bych to zažít, alespoň to, co je tak důležité a zároveň vzácné. Jsem rád, že jsem objevil svět filmů a seriálů z Jižní Koreje, jsem rád, že existuje a nutí mě přemýšlet zase trochu jinak a jsem rád za tohle dílo, které je ve všech směrech jedinečné. ...003...

Asi už jsem fakt starej. Žasnu nad tím, že i vybroušenou romantickou duši dokáže dostat taková kravina, ale je to sakra hezký. Láska je prostě vždycky stejně krásná, ať už dopadne jakkoliv. Brečel jsem a nepopírám to. Asi vše...

Vstaň! Běž! Dýchej!

Po velkém donucování od mé lepší polovičky jsem uvelel k promítání (začali jsme pětkou, ty díly předtím jsem viděl kdysi). Byl jsem poněkud skeptický, protože sama říkala, že s knihou se to nedá srovnávat, nuže dobrá uvidíme...U zmíněné pětky jsem usnul, protože jsem si musel dát kolu s rumem, šestku si nevybavím a ty dva poslední skřehy snad radši taky ne. Na to jaký to vyvolalo celosvětový boom jsem byl ohromě zklamán, jelikož a protože se tam prostě nic nedělo, ano i cesta může být cíl, ale sakra! Věřím, že kniha může být dobrá, ale nikdy si ji nepřečtu poněvadž mi přijde, že do svých spárů uvěznila miliony nic netušících dětí a "rostla" s nimi.....nebo jinak (jsem tak rozhořčen, že ani nevím jak to napsat), myslím si, že to je nafouknutá, reklamní, nudná a nicnedávající bublina!