Písně lásky

Tak tohle je hodně velká pecka. Nevím, jestli se mi to prostě jen trefilo do melancholické nálady a takového šedivého mezidobí venku, nebo je to opravdu tak mega upřímná romanťárna. Těm dospělejším jsem věřil, že to nehrají, ale žijí. Tohle bylo hodně uvěřitelné a sám jsem při tom zavzpomínal a také zaplakal. Více takových děl. PS: Hikaru Otada a její First Love po shlédnutí nebudete moct dostat z hlavy:) (10.03.2023)

Seriál, který nejenom dostál mým očekáváním, ale dalece je překonal. Svou atmosférou krásně ztělesňuje estetiku a emoce vykreslené zpěvačkou Utadou Hikaru. Kdo by to byl řek, jak výborný nápad bude založit seriál právě na jejích dvou proslulých písních First Love (1999) a Hatsukoi (2018) a vytvořit na jejich základě srdceryvnou lovestory, která se odehrává v průběhu 20 let přesně v „éře“ mezi těmito písněmi. Ale co je důležitější, seriál je především výborně napsaný - jak scénář, tak charaktery postav, které jsou velmi komplexní, různorodé, nečernobílé, ale vesměs sympatické. Divák se takřka okamžitě s postavami a jejich příběhem sžije. A ano, příběh je to hořkosladký a srdcervoucí, ale natolik upřímně a přirozeně napsaný a ztvárněný, že se naštěstí vyhýbá jakékoli kýčovité přepálenosti a hloupým klišé. Přesně tak by měl vypadat romantický seriál na té nejvyšší úrovni – poutavý, lehce tajemný (příběh a jeho střípky se odhalují postupně), vnitřně „čistý“, uvěřitelně ztvárněný a s fůrou scén, které vás skutečně chytnou za srdce (a je jich tam opravdu hodně!). Pokud mám vůbec nějaké výhrady, je pouze jediná a tou je závěr předposledního dílu, kde jde o přelomové rozhodnutí hlavní postavy. Nebudu prozrazovat nic konkrétního, ale v tento okamžik seriálu je velmi obtížné chápat motivaci této postavy k tomuto rozhodnutí, jelikož motivace je dost vágní a nejasná. Z předchozích scén a dialogů se dá trochu něco vyčíst, ale divák musí hodně číst mezi řádky, aby byl schopný si toto rozhodnutí vůbec nějak vysvětlit a ospravedlnit. Osobně jsem nebyla s touto scénáristickou volbou úplně spokojená, tím spíš, že celé předchozí dění seriálu plyne tak přirozeně a „po smyslu“, že je zkrátka laťka scénáře příliš vysoko na to, aby se divák smířil s nějakým tím náhlým lapsem. Přesto, tento ne úplně pochopitelný zvrat v závěru je za mě jedinou skvrnkou na jinak perfektním seriálu. A nakonec jsem samozřejmě velmi ráda za to, jak příběh dopadl. Seriál rozhodně vřele doporučuji i lidem, kterým jinak japonská kinematografie nic moc neříká. Ale samozřejmě si ho užijete ještě o to více, pokud jsou vám japonské reálie blízké, znáte některá japonská místa nebo herecké obsazení, nebo prostě jen pokud máte rádi hudební styl Utady Hikaru (tuto talentovanou zpěvačku/písničkářku určitě znají nejen fanoušci Kingdom Hearts). Pro mě má rozhodně zvláštní místo v srdci i proto, že nám hrála na svatbě. Volba jejích písní pro toto filmové dílo je zcela bezpochyby trefou do černého. ~(4,7★)~ (25.01.2024)

Nádherný civilně odvyprávěný příběh, kterému se dá věřit od první do poslední minuty. Údajně inspirovaný písničkou, za mě spíš filmem Hanamizuki. Těch paralel je tu opravdu hodně, ale to mu nic neubírá na přitažlivosti a z konce osmého dílu mám zimomriavky ještě teď. Repríza je prakticky jistá. (17.04.2023)

Všechny podoby prvních lásek se napříč generacemi pojí v jeden devítihodinový rubín, který nezastře inspiraci dojemnou postmoderní poetikou Šundžiho Iwaie plnou srdceryvných dopisů, vzkazů v knihách a nečekaných významů popových odrhovaček. Vytříbená estetika rozehrává v každé epoše výtečnou barvohru, která vás přikove k obrazovce, i když se děj kolem půlky lehce táhne a příliš spoléhá na otřepanou linii středoškolské romance, jejíž představitelé navíc zcela nezvládnou prodat hloubku jejich pouta. Jednoznačným vrcholem je proto vystřízlivělá současnost protkaná sociální úslužností a nenápadnými romantickými gesty, kde jasně dominuje civilní a uvěřitelná MVP Hikari Micušima, víc než z poloviny zodpovědná za přesnou chemii ústředního páru. Mírně to trpí syndromem streamovací éry – místo devíti epizod klidně mohlo být šest –, ale za každou sentimentální scénou cítíte vzácnou upřímnost, s níž se romance v západním světě už dávno netočí, a proto za nimi diváci prahnoucí po něčem přímočarém utíkají do Asie. Čímž nutně netvrdím, že jsme udělali krok zpět, ale pokud v Hollywoodu nastala klinická smrt klasické romantické komedie, můžete si posté pustit Lásku nebeskou nebo se poohlížet jinde. A tady určitě nenarazíte. 80 % (15.01.2023)

Něco jsou jen odrazy z nebe a to další kousky tebe, na naší cestě bez sebe či spolu, létali jsme nahoru a strmě dolů. Když vidím jak se natahuješ k šeříku, nemám úniku, jako tenkrát poprvé, ve vlaku. Z těch slz a smíchu složíme mozaiku našich dnů, ať už potrháme kůru stromům nebo snům. A každá další vráska je jen potvrzením, že jsi moje první pravá láska. (11.01.2023)