VaHo

Kouzelné. Slovy nedokážu vyjádřit jak pohodový, milý a příjemný seriál to je. Hilda a její svět je tak uklidňující a pozitivní náladu nalaďující, že hned po prvním díle jsem měl na tváři úsměv od ucha k uchu a věděl jsem, že tohle je opravdu NĚCO. Skoro až lituju, že nejsem dítě, protože tohle musí, dle mého názoru, každou holku a kluka příslušného věku chytit a nepustit. P.S. Zkuste komiksovou předlohu, fakt to stojí za to.

Ze začátku to není špatné – atmosféra, která by se dala krájet, záhady, napětí, zajímavé postavy a otázka „O co tam jde?“. Jenže asi tak po čtvrtém díle se to začne podělávat. Roztahanost, která je místy až komická. Jakmile zjistíte, „kdo je ten kluk kleci“, dojde vám, že celý ten konstrukt je pěkně vycucaný z prstu, spousta motivů, které vedou odnikud nikam (motel, věznice, auto na vrakovišti), a slouží jen k tomu, aby se natáhla délka. Tohle nevypadá jako adaptace Kingovi knihy, ale jako třikrát vydestilovaný King podávaný se sušenkami z Psycha. Vadí mi ten mišmaš, který se stane v posledních třech dílech, vadí, že ztráta paměti, způsobí, že postava A něco neřekne postavě B už v prvním díle, čímž by samozřejmě žádný seriál nebyl, vadí mi logické chyby a v chování postav a náhodná setkání uprostřed lesů. Ne, tohle nejsou Stranger Things, ale spíš LOST. Velká škoda, potenciál byl obrovský. :-(

Ten typ filmu, který to před sebou tlačí jako buldozer. Pomalé, úmorné a občas uspávající, ale ve výsledku jde o skvěle vystavěnou dobovou podívanou. Ne, vážně, iluze začátku 20. století byla dokonalá (ta kamera! ten obraz!). Je nutné být ve správné náladě, aby jste si to užili (tzn. mít dostatek energie k samotnému sledování).

Myslím, že mi ten film fyzicky a psychicky ublížil. Nezasloužil jsem si to.

Moje první německá romance podle Ingy Lindströmové. Překvapivě se mi to docela líbilo. Možná to ale bylo tím vínem, co jsem vypil… Mimochodem, na Christinu Beyerhausovou se moc hezky dívá, ehm…

Podle Netflixu je Disenchantment určený pro děti starší 13 let. Tomu nevěřte. Mrtvých je tu víc než ve Hře o trůny, narážek na sex, drogy a alkohol tolik, jako v celém seriálu Simpsonů (všechny řady dohromady). Pokud tohle překonáte, a budete čekat mix Zeměplochy a (polo)amatérského dílka JourneyQuest a zároveň se neleknete občas i vážnějšího ladění samotného seriálu, tak možná budete spokojeni. Já jsem byl. A opravdu hodně. Hlavní hrdinka princezna Bean, která chlastá jako duha, je nezodpovědná, občas někoho omylem zabije (v sebeobraně) a jejím největším snem je navštívit drogové doupě, je božská; i přes ty králičí zuby (které jsou stejně vlastně roztomilé).

1. řada: Kvalitní dramatický seriál, ve kterém je tolik staré dobré Británie, že už jsem jen čekal, kdy se tam objeví Poirot s Bondem. Nicméně je nikdo nepotřeboval, protože Alžběta, Churchill (!!!), Margareth a Phillip si vystačí sami. Je lahoda kochat se těmi krásně nasnímanými záběry, ve kterém se odehrávají tak šťavnaté a vyšperkované dialogy (je jedno jestli se mluví o testování sovětské jaderné bomby nebo o tom, kdo dostane povolení ke svatbě). První řada nastavila laťku hodně vysoko, jsem zvědavý na tu druhou. / 2. řada: Kvalita zůstává stejná, takřka každý díl má silné emocionální vyvrcholení, ať už se jedná o velké britské dějinné události (Suez, Ghana) nebo o intimní rodinné záležitosti. Je to pořád hodně dobré.

Tohle si krteček nezasloužil.

Bez jakéhokoliv očekávání... a bum... velká spokojenost. Má to drajv, má to tempo, postavy jsou sympatické (ne jako v Rogue one) a "komorní" zasazení mi sedlo. Pokud se oprostíte od toho, že budete Ehrenreicha porovnávat s Fordem... tak i tuhle potíž překonáte. Takže ano, za mě slušných 75 - 80 %.

Mimózní artový paskvil, který se snaží zalíbit originálním pojetím a přitom zapomíná na to nejdůležitější. Na diváka. Bitva na Bílé hoře v mlze husté tak, že by se dala krájet, mi zůstane v paměti ještě hodně dlouho...