YjM

Peter se uvěznil ve své prázdné bílé místnosti, ve které pobíhá s kamerou a natáčí záběry ze hry The Battle for Middle-earth III.

 

 

Ano, ano, je tomu tak. Byl to Bilbo Pytlík a Šmakova dračí poušť, kdo mě poprvé vytáhl do kina na půlnoční premiéru. Vstupní prostory a fronty u pokladen bych si klidně příště odpustil, ale ta atmosféra tam byla. Díky těm fanům v kostýmech. Byl jsem docela překvapen, že se nám podařilo sehnat lístky na poměrně dobrá místa ještě 2 hodiny před premiérou. A ještě více, když film začal a asi 1/4 sedadel byla neobsazena. To je vážně tak vlahý zájem o to, vidět film jako ten úplně první?

Vybral jsem si verzi 3D v originále s CS titulkami. Lepší už by byla jen HFR verze v originále, ale ta ves Plzni k dispozici nebyla. Výběru rozhodně nelituji. 3D bylo opět náramně využito, možná se i to 24fps trochu míň trhalo než u Neočekávané cesty. Jen obraz mi přišel (zejména z počátku) dost tmavý. Snad to bude slabým podsvícením projektoru kinosálu. Nerad bych připouštěl, že Jackson tlumí ve filmu světlo, aby "to vypadalo hustotemně". Takový blbosti se dělají jen u Harry Potterů.

 

K věci:

Celkový dojem je rozporuplný. Šmakova dračí poušť působí celkově mnohem více nevyváženě, než vcelku konzistentní Neočekávaná cesta. To se prohlubuje s koncem filmu, kdy v linii příběhu "Elfo-trpaslí lovestory" tupě zírám na plátno, jestli tohle je vážně ještě Středozem nebo jestli už se Stmívá. Finalní trojitý cliffhanger je tuplovaná úchylnost. Ano, smysl to dává u příběhu Gandalfa a Saurona (doprdele, Petere, takhle to nebylo ani v Silmarillionu ani v Nedokončených!), který je jasnou linkou k hlavnímu finále třetího dílu. Trochu to smysl dává i u draka, ačkoliv kdyby měli Jackson, Walsh, Boyens a del Toro aspoň trochu odvahy překročit vlastní stín, došli by v příběhu až k zabití draka. Samozřejmě na úkor třetí linie, která smysl ani omylem nedává. Ok, beru, že jste to potřebovali natáhnout, že jste potřebovali family-friendly story, že na tom filmu potřebujete kurevsky vyrejžovat. Ale to by se nemělo dít na úkor kvality díla. Příběh o "milostém trojúhelníku" (už ta myšlenka je zcestná a absurdní) Legolas, Tauriel, Fili je hlubokým šrámem jak do serióznosti snímku, tak do pověsti Petera Jacksona, coby vkusného adaptátora Tolkienova odkazu. Když už někdo cítil potřebu tam tohle prorvat, měl s tím zase rychle skončit. Dokud si Fili s Tauriel jen povídali ve vězení, bylo to ještě relativně přiměřené. Ale natáhnout tuhle plytkost do konce filmu a pak jí ještě nechat eskalovat do trapnosti (Legolas řeže skřety v Jezerním městě) a otevřenosti (Legolas pronásleduje skřeta z Jezerního města) je nepřehlédnutelná pitomost.

Samotné ono rozseknutí příbehu mi moc nadšení nepřináší. Znamená to totiž, že Šmakova dračí poušť neobstojí jako samostatně stojící film a že to není nic jiného, než There and Back Again, part I a že Peter chytil syndrom Harryho Pottera. Ono to někomu může přijít jako zvláštní, ale Neočekávaná cesta jako sólo film obstojí. Primární cíl je sice daleko daleko nedosažen, ale hlavní vedlejší epizoda zdá se býti uzavřenou. Ano, příběh o pomstě neskončil pomstou, ale únikem, ale to jej právě činí jiným a výjimečným. Film končící v tomto bodě má dějovou logiku. Po katarzi přišla krize a poté závěr. Je to druhá strana mince, zda zabít či nezabít draka. Jak jsem navrhl výše, Peter měl draka kuchnout už teď, ale je ještě jedna odvážnější možnost. Filmy nemusely být jenom 3, mohlo jich být N>=3. Každým filmem by se trpaslíci posouvali blíž a blíž k Hoře, ale nikdy by k ní nedošli. Každý film by měl svůj epizodní děj (1. byl příběh s Azogem), který by byl s daným dílem uzavřen. Toto by byla medle opravdová odvaha a inovace. A prznění knihy to není (samozřejmě za dodržení jistých podmínek) ze dvou důvodů: S knihou už to má pramálo společného, jde více o inspiraci k něčemu úplně jinému. A odpovídá to více komplexnímu pohledu pozdějších Tolkienových děl, která říkají spíše, že "cesta je cíl" a ne, že vede "tam a zase zpátky".

 

Že žádný ze tří filmů nebude mít moc společného s knížkou se očekávalo. Neočekávaná cesta se ještě nesla v duchu rámcové konstrukce převzaté z knihy, do které si scénáristé nalepili skládanku sestavenou ze Silmarillionu, Nedokončených, Dodatků a z vlastní fantasie (Jen Radagastovy králíky jsem nepřekousl). Šmakova dračí poušť už se pomalu přehoupává k tomu klasicky Hollywoodskému prznění. Obskurnost vztahu mezi trpaslíkem a elfem jsem již zmínil. Druhá věc je naprosto nekorelující zjevení Saurona v plné kráse již během příběhu o Hobitovi. Navíc v podobě čeho? Mluvícího stínu? You gotta be kidding... Po prvním díle jsem věřil, že to je neškodná inspirace Dodatky a Nedokončenými, a že tím Nekromantem byl myšlen Černokněžný král Angmaru, což by krásně vedlo k obnově Devítky na konci posledního dílu. Tady byl ale někdo hodně nedočkavý.

Poslední ptákovina tkví v čase, který ve filmu běží nějakým zvláštním způsobem. Sice nevíme, jak dlouho trvala cesta temným hvozdem, což je zcela v pořádku ale potom: do Lesní říše a ven během 24 hodin. Do Jezerního města a ven během dalších 24. K Hoře během 12 (!!!) a potom (+-)12-hodinový souboj s drakem. Výpočet založen na střídání dne a noci, které probíhá v Ardě stejně jako na Zemi. Jakoby Peter nevěděl, jakými postupy a triky nechat čas nejasně nevyjádřen a raději přechází k prostříhanému realtimovému vyprávění.

A tady už jsme u samého jádra pudla. Věc, která totiž ze snímku čpí jako čpavek je počítačovost, digitalita, hratelnost. Jako by nešlo o film určený do kin, ale extrémně propracovaný gameplay. Skřeti jsou zabiti jednou ranou a nezpůsobují žádná zranění, pokud jsou to prostí vojáci. Pokud mají nějaký ten upgrade, mohou trochu zranit trpaslíka nebo se chvíli bránit elfovi. Ale jen hrdinové se mohou měřit s hrdiny. Toto není logika filmová, ale logika počítačových her. Peter se uvěznil ve své prázdné bílé místnosti, ve které pobíhá s kamerou a natáčí záběry ze hry The Battle for Middle-earth III. Přitom bitva má teprve přijít, takže zatím musíme jen sbírat zkušenosti a vylepšovat hrdiny. A k zabití draka je samozřejmě potřeba speciální šíp na zabíjení draků. Navíc surovin je nedostatek, takže během jedné kampaně můžete vyrobit jen jeden šíp... A mohl bych pokračovat dál, celý film je tím přesycen.

 

Můžeme všechny errory a plot-holes omluvit s tím, že jde o 2. díl, tedy těžko uchopitelný materiál bez začátku a konce. To ale neudělám, ani omylem. Chtěl-li Hobit 2 překročit stín LotRa 2, jakožto nejslabšího dílu trilogie, pak těžce selhal. Hobit 2 mohl být dokonce nejlepším dílem hobití trilogie, jen by nesměl jít na ruku popcornové líbivosti. Možnosti jak toho dosáhnout jsem již zmínil.

V nějaké recenzi jsem četl, že Neočekávaná cesta byla přijata špatně a proto se Šmakova dračí poušť snaží naklonit blíže k Pánovi prstenů. To je ale to nejhorší co snad šlo vymyslet. Hobit a Pán prstenů se sice odehrávají v jednom fiktivním světě, literárně ale jde o světy oddělené. Cesta k úspěchu nevede skrze komičnost prvního dílu, eskalovanou do Harry-Potterovské podbízivosti, ale vedla by skrze jednoduchost Neočekávané cesty, rozšířenou výpravností Společenstva prstenu.

 

Přesto přese všechno film nezavrhuji. Je ale potřeba vyzdvihnout a upozornit na nedostatky. Protože to nejhorší, co může divák udělat, je přijmout film nekriticky jen kvůli zdařilému marketingu a vysokému očekávání. Druhý Hobit se mi naopak líbil. A některé riskantní kroky dopadly úspěšně (Při sledování Gandalfa v Dol Guldura jako by na mě dýchl ten pocit nadšení, známý z Pána prstenů). Ty slabší 4 hvězdy (a 150 za lístek do kina) u mě Peter zase vytřískal a budu se těšit na další výlet do Středozemě, (snad) už poslední.

 

Takže nezbývá než poděkovat Howardu Shoreovi, že aspoň on se nenechává ničím ovlivnit a jeho hudba je stále stejně perfektní.