bachacek

Viděla jsem prvních a posledních deset minut, ale už za to, že se mi mezitím zdál fakt pěknej sen o houbách a pak za toho tlustýho chlapečka velmi zainteresováno v "production value," si to rozhodně aspoň ňáký ocenění zaslouží.

Všichni jsme ztracený - a jestli si to ještě (už) neuvědomujete, tak se vám pan protagonista pěkně vykadí přímo pod voknem. Jako celek lehce nekoherentní, ale spousta výborných momentů.

Nejdřív mě napadlo, že si třeba dělá legraci. Třeba ho tak popudilo, že má po Blue Velvet točit reklamu na modrou kabelku, že se rozhodl vzít to, natočit co největší hloupost s několika nicneříkajícími 'lynchovskými' prvky a pak sledovat, jak to všichni jak poslušné ovečky chválí. A ač se tohohle nápadu ještě plně nevzdávám, tak jak ubíhala jedna dlouhá minuta za druhou, začalo mi docházet, že to pan Lynch asi bohužel myslel vážně. Škoda.

Jestli fake nebo ne, kdo ví, ale atmosféru to má rozhodně výjimečnou: soudruzi doktoři, "toto je poslední výdech," stopky, brutální technika, famfáry na konci. Nádhera.

Ne že to byl zrovna nejlepší nápad udělat si k tomuhle steak, ale všechny ty mozkokaše jsou naštěstí odděleny jacksonovsky-humornými scénkami a záběry roztomilých oveček, tak se to i tak dalo. Výborný béčko.

Cantor, Boltzmann, Gödel a Turing, matematici, jejichž zjištění a příběhy dalece přesahují do filozofie a psychologie nejen mysli, ale i celé společnosi. Jakoby nestačily nástrahy těžce odsuzující společnosti, jejich geniální mozky jim obstaraly i překážky od maniodeprese po paronoiu. Všichni skončili buď v blázincích nebo sebevraždou. Není divu, co má taky člověk dělat, když si vypočítá, že na určité otázky neexistuje odpovědí a že ani nikdy nezjistí, zda je jeho snažení předem marné nebo snad může mít výsledku. Rozhodně stojí za zhlédnutí, tedy vydržíte-li notné patetično vlastní snad všem BBC dokumentům.

Ale tak, pokud nekoukáte jen na sobotní filmy na Nově, tak Antikrist zas tak vizuálně šokující není. Prvoplánový, to už jo. Často i teatrální, včetně lehce popuzující dedikace Tarkovskimu, a čas od času nepříjemně předpokládatelný, viz Prolog. Myšlenku, nebo spíš jakousi cestu do hlubin ženské duše to všechno sice ohrožuje, ale svůj otisk na vás film zanechá. Trier se totiž v lecčems trefil: A Gainsbourg to podala na výbornou. Neoznačila bych film přímo za antifeministický, naopak: Trier se v ženě snaží až úzkostlivě vyznat a odskáče to chudák chlap, v porovnání s hlavní hrdinkou působící jak bezcharakterní děcko.

Vizuální stránka je vskutku exceletní a stále mě pronásleduje nejen v nočních můrách. Jídlo ve všech podobách: žabí stehýnka, mrtví vepři, knihy a na konci i do křupava propečený milenec. Helen Mirren výborná.

Mé místy až zoufalé pátrání po objasnění statusu ženy, lépe řečeno ženského charakteru, a to alespoň o něco méně simplicitního, než co spatřuji po nocích na Anglických ulicích, snad konečně díky Bergmanovi došlo nějakého zdárného konce. Či snad začátku. Snad jen doporučím nesnažit se film při samotném sledování přespříliš racionalizovat. To si nechte až na přestávku, než si jej pustíte znovu. A nakonec ještě: Kam se Nietsche hrabe.

Film zajisté má určitý děj, ale nedá se říci, že by na něm zrovna sešlo. Úchvatná vizuální stránka, silně podporovaná propracovanými close-up záběry, a excelentní užití zvuku vytváří ojedinělou atmosféru, jistý neidentifikovatelný pocit, který mě nepustil ještě pár dní poté.