jarmil8

Všechny ty mentální hry a bábu nakonec uzemní palicí. Přesto je to ta lepší epizoda, díky zásadním změnám a Demerzel, která pošle Den s jeho pseudorevolucí tam, kam slunce nesvítí.

Starosvětská podívaná, která má atmosféru, ale není až tak děsivá a je příliš dlouhá. Zatímco v Rumunsku slaví, že se zbavili hraběte, na lodi Demeter začnou problémy ve chvíli kdy mu posádka vybere špajzku. Hladový hrabě prostě nemá na výběr než si brát jednoho po druhém, jenže je taky trochu hajzl a se svým jídlem si hraje. Příběhu od Brama Stokera rozhodně nedělá film ostudu.

Emily si v mládí zavařila a (finanční) problémy se s ní táhnou do současnosti. Z kolotoče neúspěchů se pokouší dostat další nezákonnou činností, která se jí náhodou naskytne. Ačkoliv zpočátku film zavání sociálním dramatem, jedná se spíše o thriller. Postava Emily jde v určitém momentu dál - nezůstane ležet, jde se pomstít; nenechá se okrást, dojde si pro peníze i za cenu velké ztráty. A konec je jedno velké klišé. V každém případě skvělé herecké výkony, nejen v případě Aubrey Plaza.

Američané rozhodně dělají ty nejlepší muzikály, hudba i provedení je profesionální, zpěv skvělý, ale tohle opravdu nehledám ve Star Treku. Spíš to vypadá, že došly nápady. Oproti návykové a silně zábavné 1. sérii, je tato dost rozkolísaná a bohužel se dočkáme i podobně trapných epizod. A není to parodie a není to vtipné.

Jude umí evokovat atmosféru doby, která má paralelu i s naší historií. Metodické deklamování protokolů jednotlivými postavami v divadelních kulisách prostříhané ukázkami z dobového vysílání rumunské televize tvoří mrazivý pohled do minulosti, kdy puberťák, který se vzbouřil proti autoritativnímu systému stojí proti apatické většině.

Horor je nezajímavý a nudný od samého začátku, a hlavně vůbec ne děsivý. Postavy rodičů jsou zcela jasně odepsané okamžitě, a pak už jenom čekáte na rozuzlení. Pár triků jak vyděsit, působí spíše směšně a monstrum je natolik nepravděpodobné, že je úplně jedno, co se tam děje. Tou parukou připomíná mírně zoufalý Muschiettiho horor Mama.

Inspirace seriálem Černobyl je zjevná, provedení však zůstává daleko za ním. Tvůrci se zřejmě snaží být přesní, ale vyprávění je úmorné. Několikáté postávání ve skafandrech před dveřmi, za nimiž se možná skrývá smrt a další zdlouhavé otáčení ventilu samo od sebe drama neudělá. Soustředí se na některé postavy, jiné na dlouhou dobu nebo zcela opustí a některé vedlejší dějové linky přijdou naprosto vniveč.

Napodobující The Blair Witch Project představuje čtveřici kamarádů/"novinářů", kteří jsou vyděšení jakmile opustí Stockholm. Navíc jsou to poměrně špatní herci, a ty jejich dlouhé proslovy nebo, nedejbože, pokusy o zahrání emocí, jsou dost rozpačité. Jinak je struktura příběhu zcela běžná - příprava na cestu, zpovídání místních, pobíhání po lese, objev starého domu a útok. Pak ještě ty mluvící hlavy na konci. Prostě bez nápadu.

Vlastně to byl jeden z nejpoutavějších hororů, co jsem zaposlední dobu viděl. Pomalu buduje atmosféru, je znepokojivý a nenudí. Bohužel je také v závěru doslovný, místy nechtěně vtipný a derivátem předchozích dílů. Patrick Wilson si ale rozhodně ostudu neudělal.

New York, 1995, Sigourney Weaver, Margaret Qualley a neskutečně milý film o literární agentuře, mladé autorce, která se hledá, a jednom slavném Jerrym, který ještě žije. Srovnání s filmem jako Ďábel nosí Pradu a podobnými se nabízí, ale postavy tu naštěstí nejsou afektované karikatury.