Barghest

Nečekala jsem nic, dostala jsem moc. What Maisie Knew nakusuje nepříjemně aktuální téma a podporuje můj názor, že někteří lidi by děti pro dobro všech mít prostě neměli. Malá Onata byla dokonalá, Julianne Moore očividně odvedla svou práci taktéž dobře, neboť jsem měla chuť jí pořádně proplesknout. U Skarsgårdů se charisma, talent a sympaťáctví očividně dědí. Mít doma takovýho chlapa jako Alex/Lincoln a nevážit si toho považuju za zločin proti lidskosti.

Nemám ráda příběhy z viktoriánského období. Většinou totiž tuto éru idealizují a zabývají se pouze lovem na ženicha, na drb, na nový ohoz či na blýsknutí se před sousedy. Cranford sice zpočátku působí stejně povrchně, jenže to by to nesmělo být od BBC. Když na konci druhého dílu děj nabere na obrátkách a tvůrci vláčí postavy bahnem, za něž by je i G. R. R. Martin pochválil, začne to být teprve zajímavé. A jsou to právě výtečně napsané a zahrané postavy, kvůli čemu jsem vydržela až do titulků posledního dílu a neodstřelila to hned na začátku, jak jsem původně chtěla.

Jako by jste u toho byli... Napadá mě jediný seriál, který se Černobylu autentičností a kvalitou vyrovná, a to je Bratrstvo neohrožených. Většinu seriálové produkce tyhle dva televizní klenoty nechávají daleko za sebou.

(Následující komentář může být lehce spoileroidní) Tři dny jsem ten film rozdýchávala. A dokázala jsem ho docenit teprve po druhé projekci. Aronofsky proměňuje původně pohádkový motiv v depresivní snímek o rozkladu jedné labilní duše, dost náročný na shlédnutí, a varuje před neopatrným nakládáním s nevědomými aspekty lidské psychiky. Některé scény doslova bolí, dokonce mohou připomenout Cronenbergovu Mouchu. Dokonalá symbióza obrazu, zvuku, hudby a ústřední postavy. Ačkoliv nemám Natalie Portman zrovna v oblibě, v roli neurotické baletky byla naprosto perfektní, beze zbytku uvěřitelná a zaslouženě oscarová. Clint Mansell vytváří za pomoci Čajkovského nezapomenutelný soundtrack, který povyšuje výsledný film a zdůrazňuje už tak depresivní podívanou. Projekce a latentní pudy jsou holt sviňa. Palec nahoru za tanec černé labutě, zhýralce Cassela a psychopatickou Winonu. 9/10

Black Sails je jedna z oněch vzácných výjimek, který s postupujícími sezónami nejenže nepadá řetěz, ale naopak nabírá na obrátkách. Divácky vděčný téma pirátů stojí na pevných základech v podobě dobrýho scénáře a skvěle napsaných postav, mezi nimiž vyčnívá jednoznačně kapitán Flint (pro mě asi nejlepší a nejzajímavější postava, kterou jsem v seriálu viděla za hodně dlouhou dobu). A velkou měrou je to zásluha fantastickýho Tobyho Stephense, kterej si tu roli neskutečně dává a člověk mu toho prohnanýho a nesmlouvavýho pirátskýho kapitána žere i s navijákem. A i když jsem u pár postav měla s jejich obsazením že začátku trošku problém, postupem času si na ně člověk buď zvykne (John Silver, Anne Bonny) nebo si je dokonce oblíbí (Jack Rackham). Jen ten Černovous mohl dostat víc prostoru, protože Ray Stevenson do tý role neskutečně seděl. Přihoďte si k tomu patřičně tučný a šťavnatý bitvy (ať už na moři nebo na souši), atraktivní lokace, úžasný lodě a výbornej soundtrack Beara McCrearyho s naprosto boží úvodní sekvencí a dostanete výživnou pecku, která by si zasloužila podstatně víc pozornosti. V tomhle světě by Jack Sparrow nepřežil ani půl hodiny.

Důrazně doporučuju pouštět si tenhle film jen s dostatečnými zásobami čokolády.

Tom Hooper si vybral další silnou látku s oscarovým potenciálem a zase si s tím poradil na výbornou. Liliino i Gerdino utrpení si empatický divák dokáže dopředu představit, ale díky Hooperově režii a výkonům ústřední dvojky je ta bolest až hmatatelná. Eddie Redmayne podává další parádní výkon a být mezi nominovanými na Oscara si rozhodně zaslouží, proto pro mě bylo trochu překvapením, že Alicia Vikander byla podle mě ještě o fous lepší. Tahle půvabná Švédka má vážně kopu talentu. A když se k tomu přidá krásná Cohenova kamera a uchu lahodící Desplatův OST, vyleze z toho vydařené dílo, které si všechnu tu slávu a uznání zaslouží. K dokonalosti mu ale přece jen něco chybí. Především to, že se režisér málo zajímá o reakce okolí, které v té době musely být pěkně bouřlivé. I v tolerantním Dánsku.

Joel Edgerton se teda nezdá. I když snímek má své mouchy, na režijní prvotinu dalšího profláklého hollywoodského ksichtu je nebývale zdařilý, o to víc, že ho nejen režíroval a hrál jednu z hlavních postav, ale napsal si i scénář. Ale teď k těm negativům. První půlka je překvapivě nudná, protože je příliš dlouhá, pomalé budování atmosféry je příliš pomalé a samotná atmoška by mohla být mrazivější, aby to diváka přikovalo do sedačky. Dialogy v průběhu celé stopáže působí občas trochu těžkopádně a třeba postava Robyn, i když ji hraje půvabná a talentovaná Rebecca Hall, by mohla být načrtnuta trochu více do hloubky. V půlce se totiž film překlápí ze vztahového dramatu do lehce paranoidního thrilleru a prim začne hrát ústřední mužská dvojice. Pak už nám začne ona zpočátku vytýkaná atmoška housnout, děj nabývá nečekaného směru a taky přijde pár zvratů, z nichž ten nejzásadnější mě zastihl celkem nepřipravenou. Jestliže u první půlky filmu jsem měla chuť poslat tenhle film k šípku, od té druhé už se odejít prostě nedá. Jako film je Dárek jen lehce nad průměrem, ale jako režijní debut skýtá naději do budoucna a já jsem rozhodně zvědavá, co nám Joel naloží příště.

Paul Bettany má na víc, než mrhat svým talentem na uchcané a z prstu vycucané konspirační teorie, v nichž i Tom Hanks působí jako špatně ohoblovaná fošna s třískou v zadku.

Pohádky se dějí i v Hollywoodu! Protože to, co se kolem tohohle filmu dělo, se jinak nazvat nedá, zvlášť když takhle velký úspěch asi nikdo nečekal. Ryan Reynolds a ostatní, kteří za tohle nevychované dítko léta kopali, si ho vážně zaslouží. Já jsem se na Deadpoola těšila od chvíle, kdy na internet "uniklo" ono úspěšné testovací video. Kvůli tomu všemu mě obzvlášť těší, že můžu napsat, že ten film je jednoduše pecka! Jasně, člověk by našel chyby, kdyby chtěl, ale to by v tomhle případě nebylo úplně fér. Úvodní titulky jsou skvělé a nápadité a potitulková scéna je naprosto boží. Deadpoola si nejde nezamilovat a Ryan se pro tuhle roli vážně narodil. I týden po návštěvě kina mnou cloumá nadšení, že nevím co chválit dřív. Nečekaně dobrou romantickou linku dvou looserů? Eda Skreina, kterému jsem nevěřila a který byl nakonec jako Ajax taky skvělý? Kopu vtipů, litry krve a záplavu hlášek? Praštěný scény jako Deadpool s taškou Hello Kitty? Doufám, že tahle sprostá a násilnická vlaštovka nám přinese minimálně stejně povedenou dvojku a víc podobně riskantních projektů. Hollywood je potřebuje a my, fanouškové taky.